Jak se rodí běžkyně: Koncentrovaná euforie

Dva měsíce přípravy utekly jako voda (dle subjektivních pocitů elitním tempem 3 min/km) a v tréninku jsem se ocitla ve fázi, kdy už toho moc nevylepším. Tak se alespoň snažím nic nepokazit, střádám síly a odpočítávám.

Zdá se, že energie věnovaná tréninku se mi vrací a já vážně běhám o kus lépe než před dvěma měsíci. Světe div se. Narostla mi křídla a já bych létala, tedy běhala – rychle, dlouho, jak mě napadne. A tak mě Ivo Domanský začíná krotit – na Kladně prý létání stejně netolerují. Pomyslná křídla si nechávám v záloze, po Kladně pro ně určitě najdeme využití.

Seriál jsem začínala bez veřejně vyhlášené ambice na výsledný čas. Přání proběhnout cílem v čase začínajícím trojkou a podběhnout hned na první pokus hranici čtyř hodin jsem se zdráhala vyslovit. V souladu s poučkami o optimální běžecké technice se na svět dívám zpříma a uvolněně. Když víte, co chcete a cíl nespustíte z očí, i cesta k němu je snazší. Je to jako s během – dívat se vpřed a s lehkýma nohama se krok po kroku posouvat blíž. Nechtít příliš moc, protože pak pro cíl přestáváte vidět cestu, která k němu vede…a zakopnete.

Za sedmero uplynulých dní jsem se naposledy přehoupla přes 70 km. V průběhu týdne jsem si hrála s rychlostí – oba úterní tříkilometrové úseky na dráze jsem běžela v tempu 4:40 min/km, tedy kolem 14 minut. Čtvrteční Lachtanův memoriál (3,1 km) na zvlněné trase v pražské Hvězdě za 15:51 min. 

Nejzářivějším bodem týdne byl ale bezpochyby víkend ve Studené. Energii věnovanou přípravě běžeckého setkání jsem zpátky dostala dvojnásob. Jen si zkuste představit sílu endorfinu produkovanou čtyřmi desítkami běžců. Zkrátka – konečně jsem si našla čas na cílené posilování břišních svalů – smíchem! Zákon zachování energie platí beze zbytku, a tak jen přemýšlím, jak investovat tu, kterou jsem díky víkendu načerpala. Vymyslím to hned, jak dospím spánkový dluh z minulého týdne a odplavím laktát. Do Prahy jsem přijela v těžké euforii a nejraději bych objala celý svět – běda těm, kteří mi v nejbližších dnech přijdou do rány :o)

Neskutečně ráda jsem se setkala s několika dalšími běžci, kteří si v kalendáři zaškrtli datum 9. září smířeni s představou, že budou od desíti ráno na nohou, kolem poledne jim bude špatně a kolem druhé je při polehávání v trávě budou vážně hodně bolet nohy. A tak se těším, že je na Kladně znovu potkám a s některými z nich se třeba kousek proběhnu. Nebojím se, že by na to nezbyl čas – 42 kilometrů je dost dlouhá štreka.

Srpen se za chvilku přehoupne do září a datum se dvěma devítkami se blíží. Ze všech dobrých rad se teď budu muset řídit tou, která je pro mě nejtěžší – najít si čas na odpočinek. Můj milý zaměstnavateli, odpusť, ale následující dva týdny se nedám. Z práce budu odcházet před setměním a vracet se po osmihodinovém spánku.

Dobrou noc, milé děti!

Katka Klouparová aka Kaacza
(Katka popisuje svou přípravu na první maraton v životě - maraton na Kladně)