Ostravský maraton – úroda rekordů

Při cestě z Brna jsem velmi pozorně sledoval počasí, které mi v nedávné minulosti již několikrát po sobě zhatilo úsilí o osobní rekord. V okolí Brna svítilo sluníčko, obloha skoro jasná. V Hranicích na Moravě jsem však vjel do oblasti pod souvislými mračny a projel jsem úsekem s hustým deštěm. To už ve mně vzbuzovalo opačné obavy: snad nepoběžím v zimním úboru s dlouhými kalhotami?

V Ostravě u radnice se to již hemžilo běžci s čísly, někteří se družně bavili, jiní pobíhali a do toho hudba a slova reportéra. Nepršelo, bylo pod mrakem, teplota podle mého pocitu a odhadu okolo 14 °C. Ideální. Vyřídím vše nezbytné, obdržím startovní číslo, tašku, frontu na čipy zatím ignoruji a jdu do šaten vyřídit další předstartovní nezbytnosti.

Vydávání čipů se poněkud pozdrželo, takže start byl posunut na 10:15. Ne že by takové posuny byly běžcům příjemné, ale nevšiml jsem si, že by jim to nějak výrazně ubíralo na dobré mysli a náladě. Jen si trochu zavtipkovali a pak již očekávali startovní výstřel.

Převážnou část trasy jsem běžel s jedním asi o 17 let mladším běžcem. Když nás krátce po 30. kilometru předbíhal starší veterán, poznamenal: "Tak vás, chlapci, beru o kolo". Můj spoluběžec odpovídá: "Jste opravdu borec!" a já k tomu dodávám: "Možná se k takovému výkonu také jednou dopracujeme!"

I taková malá příhoda dokládá, že to bylo mistrovství veteránů. A přidáme-li k tomu skutečnost, že brněnská Ivana Martincová ve svých 44 letech postavila nový traťový rekord žen (2:54:23), že na druhém místě v ženách se umístila 42letá veteránka Ewa Fliegert (2:59:18) a že teprve další pozice nechaly ženám mladším (Eva Münsterová, 3:14:24), není o tom pochyb.

V kategorii mužů sice vyhrál 27letý Damian Zawierucha (čas 2:27:23), ale mezi prvními 20 muži najdete 16 mužů ve veteránských kategoriích (od 35 let a výše) a shodou okolností se všech těchto 20 mužů vtěsnalo s jednovteřinovou tolerancí do tříhodinového limitu. Takže již na druhém místě je Jiří Wallenfels (2:30:31) a na 3. místě Petr Bětík (2:34:41), oba kategorie "M-35".

Ze závodu si odnáším příjemné dojmy. Nesplnil jsem si sice vytoužených 3:30, ale vytvořil jsem si osobní rekord. Trať závodu, mírně změněná oproti předchozím ročníkům, byla vedena převážně podél řeky a parkem - chvílemi mi připomínala (kvůli tomu parku a řece) pražskou Stromovku - byla v podstatě rovinatá. Jeden neúplný a 7 okruhů po asi 5400 m. Kdyby neobsahovala v jednom místě otočku kolem kužele, kde bylo nutné zbrzdit do nuly a opět akcelerovat, a v jiném místě výběh prudšího svahu v délce asi 2,5 m, byla by ještě o poznání rychlejší.

Jak píšu v blogu, počasí pořadatelé nachystali výborné, sluníčko bylo většinou pod mrakem, jen na pár momentů vysvitlo a pak se zase schovalo, teplota se během závodu nezvýšila na víc než asi 16 °C. V průběhu trati povzbuzovali přátelé běhu i náhodní návštěvníci parku. Atmosféra skvělá, dotvářel ji hlasatel v prostorách startu a cíle u radnice. Občerstvovací stanice byla řešena prakticky: jednotlivé stolky byly rozprostřeny v délce více než 20 m, takže běžec nemusel příliš zastavovat a měl čas si vybrat, zda chce vodu, ionťák, nebo čaj (nebo nějaké "zobání", rozinky, atd.). Není tedy divu, že za těchto podmínek se dostavila žeň výborných výsledků, osobních rekordů, a dokonce i rekordu traťového.

Pořadatelsky byla akce zvládnuta velmi dobře. Podobně jako v Kladně by se dalo říct "Běžci běžcům". Ani ty malé vady na kráse, jako opožděný start, změna trati oproti informacím na internetu (a v propozicích), šatny vzdálené 400 m od místa startu, nemohou zkalit celkově vynikající dojem ze sportovní akce, kterou charakterizuje fandovství profesionálně si počínajících pořadatelů, přátelství sportovců spolu s jejich úsilím podat co nejlepší výkon.

Výsledky na slovenských stránkách 42195.sk

Neúplný výčet rekordů podle blogu Rosti Bažanowského

Fotogalerie na behej.com

Fotogalerie na Rajčeti Rosti Bažanowského