A. Pichrtová: Běhejme hlavou a především srdcem
Anna Pichrtová | 25. 10. 2007 | Přečteno: 2280×
Když běžíme, snažme se celkově uvolnit, ať pracují jenom svaly, které v daném okamžiku potřebujeme a všechny ostatní relaxují, resp. nejsou ve stálém napětí. Důležité je uvolnit hlavně ramena (spustit je dolů), ale také svaly tváře, rukou.
Když jsme uvolnění, najdeme si "svůj rytmus" a pokusíme se začít oprosťovat mysl od běžných problémů každodenního života, od problémů typu: co nás bolí, jak rychle běžíme, že jsme posledně vynechali trénink atd... Postupně zjistíme, že už nemyslíme na nic a vnímáme jenom rytmus uvolněného běhu. Taky je krásně vnímat (tak nějak na pozadí) přírodu, les, jeho zvuky (samozřejmě pokud běháme v hezkém prostředí, když ne, pokusme si to alespoň představovat).
A teď otvíráme své "srdíčko"... svaly jsou uvolněné, mysl "čistá" a k nám přichází radost z toho nádherného pohybu – obyčejného běhu. Po chvíli se nám začne zdát, že „letíme". Důležité je uvědomit si velkou sílu myšlenky. Takže pokud si budete myslet, že se špatně cítíte, je hodně pravděpodobné, že váš stav prostřednictvím této myšlenky sami navozujete.
Snažte se buď vůbec nemyslet (koncentrujte se na pohyb těla, přírodu...), anebo myslet s vnitřním úsměvem a hlavně pozitivně! Důvěřujte svému tělu, sobě a nechte tělo rytmicky pracovat! A to bez vytváření stresu jako "běž rychleji, neflákej se!"
Při běhání je důležité navodit pocit radosti, uvolněnosti, rytmičnosti. Nepřemýšlejte o výsledku běhání, ten se dostaví sám! Nelamte si hlavu, jestli jste "svoji trať" běželi rychleji než minule! To není podstatou, proč to děláme!
Někdy se stane, že i když o ničem nepřemýšlíte, najednou vás něco spontánně při běhu napadne. A někdy jsou to ty nejlepší myšlenky, nápady, řešení... ty nezavrhněte a zapamatujte si je!
Kratičké shrnutí: To, co jsem se pokusila popsat, se vám může zdát naivní a nevědecké. Ale věřte, že síla myšlenky je obrovská a promění se v realitu, pokud to opravdu budete chtít!
Tak honem uvolnit se, nemyslet, resp. myslet pozitivně, otevřít srdíčko a vyběhnout na trať! Nekoukat na hodinky a nemyslet na to, co vás bolí a věřte, že budete mít z běhu krásný zážitek!
Přeju vám hodně radosti při běhání!
Anička Pichrtová
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 23)
Advid | 25. 10. 2007, 07:42
Krásný článek. Po ránu balzám na duši.
pichrtova | 25. 10. 2007, 20:53
Balzam na dusi, ano spravne!!! a ta to prenese na nasi mysl a mysl dal na nase (i kdyz nekdy uz trochu zchatrane) telo a my se budem citit proste bajecne!
Anka:-)
Mr.Pohoda | 25. 10. 2007, 08:27
Moc krásně napsané. Přesně takovou atmosféru a myšlení si při běhání snažím vytvořit a většinou se to daří. Takhle krásně bych to ale popsat nedokázal. Běhat, a vlastně i ostatní věci, dělat pro radost ;-)
pichrtova | 25. 10. 2007, 20:50
Ahoj Mr.Pohoda!
Co jineho delat na tomhle svete! Prozivani radosti je pro nasi dusi, telo i mysl jedno z nejdulezitejsich elementu!
Nemit zlost, strach a obavy,
to je to "nejdulezitejsi" taky pro zdravi!
At to beha, pomalu i rychle, ale hlavne s radosti!
Anka :-)
VanaXXL | 25. 10. 2007, 09:20
Přesně takhle to taky cítím a většinou i dělám. Vždyť za to běhání nejsme placení, děláme to pro radost. Když se budu s tímhle přístupem zrychlovat, dobře, když ne, taky dobře, aspoň bude víc času na prohlížení tratě :D.
pichrtova | 25. 10. 2007, 20:57
Moc hezky vyjadreno! Ja na to prohlizeni trati vetsinou moc casu nemam a nekdy mi je to opravdu lito...
Radost neni limitovana "casem"... u mne vlastne nekdy ano...potrebovala bych toho casu vic!
Anka:-)
Ivo Domanský | 25. 10. 2007, 09:45
Anko, jsme přesvědčen, že tímhle poodkrytím tajemství Tvé třinácté komnaty jsi hlavně teď, v době krátkých dnů a číhajících depresí, pomohla spoustě čtenářů nabít se novou energii. Znám Tě dost dobře než abych zapochyboval, že se touto filosofií řídíš i sama a proto Ti pomohla přenést se přes životní trable a fyzická zranění.
Místo v TOP TEN českých atletů si zasloužíš jak svými výkony, tak tímto přístupem.pichrtova | 25. 10. 2007, 20:37
Ivo, moc dekuji tobe a samozrejme vsem, co si muj clanek precetli! Misto v TOP TEN neni pro mne tak dulezite! Dulezite je, ze mohu jednoduse delat to, co mam rada, ze muzu behat! Po vsech tech ruznych problemech si vazim kazdeho i toho nejpomalesiho bezeckeho krucku! A to, ze jsem dosahala vitezstvi a medaile, je pro mne jakousi "tresnickou na dortu"(ktera hezky chutna!).
Mej se krasne a uvidime se pravdepodobne na Dlouhych Zahonech!
Anka :-)
sedlacem | 25. 10. 2007, 10:42
Uhodila jste "hřebíček na hlavičku" a nebo obráceně já nevím, ale podstatné je, že z Vaší strany to je velice pozitivní příspěvek, který beru velmi rád. Důvodem tohoto konstatování je to, že se nacházím v psychické krizi, která je způsobená pooperčním stavem kolene. Pořád to bolí, ale stále doufám, že se brzo probere k sobě a budu to zase já, spokojený a šťastný....
Takže ještě jednou díky.
MARTINpichrtova | 25. 10. 2007, 20:43
Martine, preju ti z celeho "bezeckeho" srdce brzke uzdraveni! Znam tvoje pocity, ale pozitivnim myslenim je muzes "preladit" na lepsi noty! Jednou jsme nahoru, jednou dolu, to je vecny kolobeh vseho. Tvoje zraneni je otazkou casu, tak bud trpelivy a prozivej stesti v jinych oblastech a ani se nenazdas a budes zase "litat" po pesinkach!
Anka:-)
prosim M., priste mi tykej, ja taky tykam kazdemu, zvlast bezcum
apowell | 25. 10. 2007, 15:53
romantické, leč pro bežce připravujícího se na konkrétní závod dle konkrétního tréningového plánu reálné jen při regeneračním běhu.
pichrtova | 25. 10. 2007, 21:02
Muj prispevek jsem nevenovala "fyzicke-telesne priprave" na zavod, na to mame koneckoncu hodne materialu, chtela jsem zduraznit propojeni "bezeckeho premysleni/nepremysleni a zapojeni "srdicka" do behani! No a ve finale to vse ovlivni i praci naseho tela, svalu.
apowell | 25. 10. 2007, 22:02
Milá Aničko, já přesně chápu, jaké poselství z Tvého článku vyplývá a troufám si tvrdit, že spousta z nás běžců běhá právě pro Tebou popisované pocity... nicméně, ti cílevědomější z nás musí chtě nechtě sledovat během tréningu čas a tepovou frekvenci....
pichrtova | 25. 10. 2007, 23:34
Máš pravdu s měřením času i TF, tam mám nedostatky, ne vědomostné, ale spíš mně to nějak "vyrušuje"...asi od toho "prožívání běhu samotného"...No, ale i já si samozřejmě při rychlém tréninku časy meřim, u volného běhu měřim jenom celkový čas zátěže a na závody hodinky odkládám úplně a soustředím se jenom na běh! Důležité je u toho znát dobře své tělo a vědět, co si "můžeme dovolit."
Hodně štěstí!
Anka :-)
Hauken | 25. 10. 2007, 18:10
Hlásím se k zachyceným myšlenkám, cítím to právě takhle. Ovšem ne vždycky se mě podaří vypudit z mysli rušivé "elementy", ale snažím se a běh je i pro mě oázou, kde se lze před stresem schovat nebo kam se mu dá přímo utéci. Jen musím říci, že se mě nedaří zapamatovat si ty zářivé nápady, které jak v článku uvedeno, při běžecké euforii zhusta přicházejí...matně kolikrát vzpomínám, že mě něco políbilo, ale zaboha si nemohu vzpomenout...co.
Miloš Kmuníčekpichrtova | 26. 10. 2007, 09:19
Miloši, pokud nemůžeš vypudit ty rušivé elementy z mysli, zkus se na ne podívat z jiného uhlu a snad se ti na nich podaří najít pozitiva..., možná je dobře, že tě "vyrušují", asi tě mají k něčemu "přivést"...inspirovat
Zářivé nápady jsou v tobě...běh je jen vyvoláva na povrch...závisí to však na hodně okolnostech a někdy prostě "na ten povrch při běhu nevyplujou"...možná u tebe vyplujou pri jiné "srdcové" činnosti. A co tě políbilo?...to, co jsi chtěl aby tě políbilo...žeby krásná víla?
Hodně štěstí,
Anka :-)
Alice Prochy | 25. 10. 2007, 22:57
Myslím, že většina běžců běhá proto, že je to pro ně určitá závislost, právě na těch příjemných pocitech plynoucích z běhání a pohybu vůbec. Já osobně strašně ráda běhám ráno, kdy je v lese minimum lidí a člověk může vstřebávat tu krásnou atmosféru přírody kolem. Běh mi mnohokrát pomohl překonat krizové situace a dnes si vážím každého dne, kdy si můžu jen tak vyběhnout pro radost.
pichrtova | 27. 10. 2007, 20:39
Napsala jsi to moc hezky.
Při běhu se často osvobozujeme od ostatních...jejich vlivu na nás, "nacházíme" sami sebe, rozpoznáváme malichernost některých problémů, uvědomíme si důležité hodnoty a zjišťujeme, kdo vlastně jsme!
Přeju hodně radosti při běhání!
Anka :-)
oslík | 26. 10. 2007, 20:48
Ahoj Aničko,
moc hezky napsané, sám občas vzpomínám na dobu, kdy jsem si denně zaběhl svých 8 km, jednou za 14 dní se setkal s ostatními na závodech a bylo to takové pohodové. Teď je to skoro jen o sledování sporttesteru a času, ale taky už mě to přestává bavit a snažím se spíš vnímat okolí... Pořád si pamatuji, jak jsem byl před pár lety nešťastný, že nemohu běhat a jak jsem kolikrát nervózní, když se necítím zdravotně úplně nejlíp, abych nemusel přerušit trénink - prostě by mi běh chyběl... :-)
Přeji hodně dalších úspěchů, za tento sympatický přístup si je plně zasloužíš!pichrtova | 26. 10. 2007, 21:24
Ahoj Oslíku,
sporttester jsem měla na sobě jednou a taky mi nepřirost k mému běžeckému srdíčku...o tom běhání není.
Hlavně hodně zdravíčka a radosti!
Anka :-)oslík | 27. 10. 2007, 11:19
A Ty běháš tedy tréninky bez sporttesteru? Já poslední dobou přemýšlím o tom, že se "naučím" držet tempo odpovídající TF 135 (+/- pár tepů) a pak začnu běhat aspoň dlouhé běhy bez pásu... Jinak je ale pravda, že kolikrát při si při běhu i odpočinu.
Taky Ti přeji hodně zdravíčka (nějak jsem na to v minulém příspěvku pozapomněl :-) )
Ať Ti to běhá - a s úsměvem!
Jarda koloběžka | 29. 10. 2007, 12:37
Ahoj Aničko.
Tvůj článek na běhejcom je pěkný. Ale snad ještě víc, než samotný článek se mi líbí, že každému, kdo jej okomentoval jednotlivě odpovídáš. Je to od Tebe moc sympatické.
Ať se Ti daří.
Kakn | 29. 10. 2007, 13:44
Ahoj Anko;-)
Diky za dalsi pekny clanecek; rady od profika jsou vzdy tim nejcennejsim, kam se hrabe "literatura". Dodatecne moc gratuluji k titulu, poradne jsem drzel palecky a veril, ze to uz konecne vyjde! Mej se moc fajn, pevne zdravicko a doufam, ze se brzy potkame.. treba v Upici :-) Ciao, Marťas z xairu ;-)
RSS