A. Pichrtová: Strach a nervozita před závodem
Anna Pichrtová | 6. 11. 2007 | Přečteno: 1869×
Znáte to: prakticky při každém startu závodu se ony pocity vnitřní úzkosti a nejistoty dostavují a podkopávají tréninkem posílené sebevědomí. Jak se jich spolehlivě zbavit? Stačí myslet pozitivně!
1. Nejdříve se pokusme zbavit se negativních myšlenek a obav. Tedy žádné "co když mě zase bude píchat v boku / zase mě předběhne Jarda / určitě mi na dvacítce dojde"...
Prostě začněme myslet pozitivně. Připomeňme si důvod naší účasti na závodu - sami jsme se pro ni rozhodli, a to proto, že se chceme hezky proběhnout, potkat kamarády, poznat nové prostředí, vyběhnout na další horu. Zkrátka a dobře - závodíme, abychom si to všechno užili!
2. Snad nejdůležitější je zbavit se přehnaného očekávaní nebo ještě lépe jakéhokoli očekávání (očekávání vynikajícího výsledku, rychlého času). Často sami na sebe klademe přehnané nároky a ty pak produkují stres a strach a takto ochromeni poté nastupujeme na start.
Nepřemýšlejme o našem umístnění, to není to nejdůležitější. Přemýšlejme o tom, jak si "hezky potrápíme" své tělo, jaký zážitek nám závod přinese, co nového a pěkného nás potká na trati!
Anebo nepřemýšlejme vůbec, prostě si řekněme: "Poběžím svůj závod! Poběžím a budu si ten běh užívat."
3. Dalším faktorem ovlivňujícím naši předstartovní nervozitu je samotná atmosféra závodu. Fronty lidí na vyzvednutí čísel, fronty na záchodech, mnoho známých a také často nervózních tváří...
Prostě celý ten "předzávodní mumraj". Snažme se nepřebírat negativní a rušivou energii od nikoho a ničeho, zachovejme vnitřní klid a vyrovnanost. Fronta na záchody? Inu, čekat musí všichni a tím, že budu nadávat, se fronta nezkrátí. A že se Franta necítí dobře? Škoda, ale já mám náladu dobrou a nemám v plánu na tom nic měnit. Na závod se těším! Snažím se prostě být "v pohodě" a běhat s úsměvem. Třeba tím někoho nakazím!
4. Z hlediska naší psychiky je důležitý samotný výběr závodu! Jaký závod vlastně chceme absolvovat? V terénu, na silnici? Chceme, aby tam bylo hodně lidí, anebo jenom malá komunita? Bude tam vysoké startovné, hezké ceny, veteránské kategorie? Nevíte si rady - zeptejte se Iva Domanského, ten vám vždy ochotně, rád a hlavně dobře poradí!
5. Něco pěkného na závěr: Závod není "boj proti nepříteli". Tím je válka! Závod je radostný zážitek, i když někdy pěkně bolí, závod je radost jako život sám.
P.S.: Vím, že trochu nervozity je ke prospěchu, potřebujeme ji ke "nabuzení", zvýšení adrenalinu v krvi. Často pak podáváme i lepší výkony... ale když je jí moc, není to příjemné a má to mnoho nepříjemných následků. Stahují nás svaly a může se dostavit i panika.
Pokud vám mé rady nepomohly, omlouvám se. Mohu vás ale utěšit tím, že v tom obvykle nejste sami - i mně závodní nervozita někdy přeroste přes hlavu.
Mějte se krásně a nemějte obavy ze závodění. Je to jenom sport! Ale nádherný!
Anka Pichrtová
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 15)
Mato | 06. 11. 2007, 08:19
Ano, vyborne. Dakujem za pripomenutie dovodu, preco sa oplati zavodit, aj ked uz vidina OR je v nedohladne, ci nerealna.
Vela, vela pretekov som si nechal pokazit prehnanymi narokmi a ocakavaniami. S poriadnou davkou nadhladu som si vsak uvedomil, ze nikoho okrem mna tie vysledky trapit nebudu. Zo zavodenia treba mat este vacsiu radost ako z treningu. Ucast na preteku ma byt odmenou, nie trestom, ci skuskou vlastnej sebahodnoty.apowell | 06. 11. 2007, 11:07
souhlasím a přidávám, že jedinec si může uvolněně zazávodit i díky myšlence na to, jak úžasně mu bude večer v hospodě chutnat plznička :-))
draver | 06. 11. 2007, 12:23
"Nikoho okrem mna tie vysledky trapit nebudu." Toto je kvalitní názor! palec nahoru
Aldaman | 06. 11. 2007, 12:56
Já se na každý závod těším, je to taková změna. Vždy si říkám před startem, proč se stresovat časem, prostě poběžím jak to nejlíp půjde a hlavní je si závod užít. A vždy jsem byl v cíli spokojenej. Jednou jsem to neudělal a nedopadlo to dobře.
Mato | 06. 11. 2007, 14:29
Na druhu stranu, Aldaman, to mozes robit iba dovtedy, pokial si zaciatocnik, alebo nemas vyssie ambicie. Akonahle budes trenovat na konkretny ciel (prekonania hranice xy), tak Ti na case bude zalezat. Tu ide o to, ci si nervozitou nechas pokazit zazitok, nie o to, ci Ti ma zalezat na vysledku. To by Ti malo, ale nie je to iba o nom.
Aldaman | 06. 11. 2007, 20:46
Lhal bych, kdybych tvrdil, že mně je úplně jedno jaký čas zaběhnu, a že před závodem nejsem nervózní. Každý snad trénuje, proto aby se zlepšil, a v závodě chci vždy zaběhnout co nejlepší výsledek, a když je to vždy lepší než minule je to super. Ale snažím se to brát s nadhledem, není každý den posvícení a občas se závod nemusí podařit a nadměrná nervozita před závodem, konkrétně mně spíš ubližuje.
pichrtova | 06. 11. 2007, 21:41
Ahoj Aldamane,
mas pravdu, hodne z nas se snazi o dosazeni co nejlepsiho vykonu!!! (i kdyz jsou i taci, co to opravdu delaji jenom jako zabavu, pro radost nebo pro zdravi...s usmevem na tvari...no a kdyz to boli, nebo nejde, tak to proste "nezenou" dal a zpomali... a to vsechno je ok!) Ja osobne chci taky podavat co nejlepsi vysledky a vyhravat zavody...tak jako ty a to je taky v poradku! Ale vyhravani neni to velke TO, proc behani delame, zavodime pro samotnou radost ze zavodu!!!, pro radost z poznani, "kam" az jsme schopni se dostat...resp. jak rychle..., kde lezi "nase hranice" (ve skutecnosti si myslim, ze nase hranice jsou mnohem dal, nez si vetsina z nas mysli!)...Mas pravdu, ze se to nekdy nepovede...a to je taky v poradku...o to vic a krasneji si vychutname ten pristi "povedeny" zavod!
Hodne uspechu,
Anka PAldaman | 07. 11. 2007, 07:57
Ahoj Aničko,
Jako kdyby jsi mi mluvila z duše. Tak nějak se snažím k tomu přistupovat. Nemusím vyhrát ( navíc, to se mi asi nikdy ani nepovede, neběhám časy, kdy bych atakoval špičku, tak jako ty :-) ), ale ten pocit a radost po závodu, když se povede je super. A jde také o to, stanovit si před závodem reálné cíle. Přece nepůjdu na start závodu na 10 km s tím, že to musím za každou cenu uběhnout za 37 min, když vím, že reálný čas je kolem 42 min.
Přeji hodně vyhraných závodů.
Aldaman
oslik | 06. 11. 2007, 16:41
Ano, je to tak, závod není jen těch pár minut běhu, je to příjemně strávený den...
A stres? Někdy prostě přijde před "pouťákem", ani nevím proč, jindy jsem i před docela důležitým závodem "v pohodě" - asi to bude i tím, jak jsem se vyspal, na pocitech a podobně...Tomáš Miřejovský | 06. 11. 2007, 18:54
Článek je moc pěkný. Závodění je dobré brát jako psychický odpočinek. Dosažený výkon může závodník důležitým způsobem ovlivnit svým snažením. Ovlivnit se nedá pouze aktuální zdravotní stav, protože přírodě neumíme poručit. Když se závod odmaká, je člověku dobře i když se závod nepovede a soupeři nás předběhnou. V zaměstnání bohužel platí jiná pravidla. Tam z 99% když vás předbíhá soupeř tak musíte na příkaz šéfa úplně zastavit a počkat než vás soupeř předběhne a daleko vám uteče. To že celá věc vůbec nezáleží na vašem úsilí na rozdíl od toho sportu vyvolává oprávněnou frustraci. Nejlíp se taková frustrace vybíjí právě při sportu. Za 22 let co pracuji ve zdravotnictví jako lékař jsem takovýchto nefér situací zažil bezpočet. Nedělám si iluze o tom, že v jiných rezortech je to lepší. Zaplaťpánbůh za to, že rychlejšímu soupeři v závodě pouze uhneme a nemusíme zastavit.T.M.
JArda koloběžka | 08. 11. 2007, 07:55
Myslím, že jistá míra napětí a nervozity (nikoliv ale stres) k závodům patří. Hlavně k nim patří ale i dobrá nálada a úsměv. Když na na tváři - on vykouzlit mezi křečovitě staženými vráskami při dobíhání z posledních sil fakt asi nejde - tak jistě v duši.
A když se závod nevyvedl? Je to škoda, ale i prohrávat se dá s úsměvem.pichrtova | 08. 11. 2007, 09:39
Ano i prohravat se da s usmevem! O to vic si budeme schopni vychutnat nasledujiciho uspechu! No a i na "pobabranem zavode"si muzeme najit neco kladneho, podivejme se na nej z jineho uhlu, jine perspektivy (napr.byl to alespon dobry trenink v novem prostredi, potkal jsem se s kamarady a to pivko pak vynahradilo muj "pomaly cas"!...)
Takze Jardo, priste vim, ze tvuj krecovity usmev na tvari pri dobehu do cile je odrazem krasneho usmevu zevnitr duse! To je krasne!
P.s.Jenom se mne pak musis predstavit!
Anka P :-)oslík | 08. 11. 2007, 12:18
Ano, Aničko, je to tak, zrovna včera se mi závod moc nepovedl, tak jsem si říkal, že jsem alespoň kvalitně potrénoval, i když mě štvalo, že jsem při tom ničil závodní boty (konkrétně si rozpůlil jeden konec tkaničky, která se mi rozvázala)... Spíše si po nepovedeném závodě (nebo tréninku) beru ponaučení z chyb do budoucna...
Jarda koloběžka | 08. 11. 2007, 07:58
Mimochodem, Aničko, kdyby sis v závodě, ve kterém bychom startovali spolu, opravdu říkala toto - cituje tě:
1. Nejdříve se pokusme zbavit se negativních myšlenek a obav. Tedy žádné "co když mě zase bude píchat v boku / zase mě předběhne Jarda
... tak je to pro mě veeeelmi povzbudivé.
Jardapavel42195 | 11. 11. 2007, 12:32
Ahojte,tento přístup k závodu je,podle mého názoru, velmi dobrý a přínosný,ale myslím si,že to není tak jednoduché,jak by se zdálo.Ze své trenérské práce vím,že základem takového přístupu k závodění,musí být stejný životní náhled.Říkejme tomu optimismus.Jenom optimista dokáže myslet pozitivně od morku kosti.
Druhá věc,která může bránit tomuto přístupu,je lpění na věcech souvisejících se sportem-výkon,uznání,atd.Je těžké dávat sportu všechno a pak si říct,jdu si užít atmosféru,trať,jiné běžce a když to nevyjde,nevadí.Ale ten,kdo tohle opravdu umí,kdo dokáže mít nadhled (jako Anička)i ve chvíli,kdy jde jakoby o hodně,má veliký potenciál prodat vše,co natrénoval.
Jaký je závěr?Žijte stejně jako chcete běhat.Říkejte své názory stejným způsobem svému podřízenému i nadřízenému,starostlivé mamince i člověku,který na Vás zaútočí-tedy pozitivně,smířlivě,ale sebevědomě,snažte se nevychylovat své emoce,na všem hledejte pozitivum.I čistě negativní věc může mít pro Vás pozitivní důsledky,když toho dokážete využít.Pokud na Vás jiný člověk zaútočí a bude Vás chtít psychicky narušit,Vy můžete potrénovat.Zachovat klid,nezvyšovat hlas a v klidu vysvětlit svůj postoj a vymezit pro agresora mantinely.Až se to naučíte,můžete zkusit mít kladeče(ten co se snaží na Vás naklást svoji neg.energii)rádi.Až se Vám povede i toto,jeho neg.energie na Vás nebude mít žádný vliv.
Mějte hezký den!!Pavel Novák
RSS