Achillodynie - syndrom Achillovy šlachy

S bolestí Achillovy šlachy se již setkalo či nyní potýká poměrně velké množství běžců. Málokterý si však uvědomuje, že spouštěcím mechanismem mohou být relativně opomíjené skutečnosti, jako jsou např. špatná obuv, běh přes špičky či nedostatečné prohřátí před během.

Eliminací těchto biomechanických, traumatických či tréninkově metodických příčin můžeme porušení Achillovy šlachy předcházet. V této souvislosti se nejčastěji jedná o syndrom Achillovy šlachy, tzv. achillodynii.

Jde často o zánět šlachy a okolních měkkých tkání přibližně 2-4 cm nad patní kostí. Achillova šlacha je velice málo cévně zásobena, zvláště ve své střední části. Při přetížení svalově-šlachového aparátu dochází ke zkrácení délky šlachy, zvětšení jejího objemu a zvýšení tlaku uvnitř, což zhoršuje její prokrvení. Tento pochod se zhoršuje též nepříznivými biomechanickými podmínkami při odvalování nohy po podložce.

Dále k problému přistupuje rozdílná struktura trojhlavého svalu lýtkového (musculus triceps surae). Tento trojhlavý sval se skládá z povrchového dvojhlavého svalu lýtkového (musculus gastrocnemius), který je předurčen pro maximální a rychlou sílu, protože obsahuje rychlá svalová vlákna, a hlouběji uloženého šikmého svalu lýtkového (musculus soleus), který obsahuje pomalá vlákna a je tak vhodnější pro vytrvalostní výkony.

Tato rozdílná struktura vláken může při přetěžování vést k dalším funkčním poruchám, neboť Achillova šlacha je největší šlacha v lidském těle a je u běžců přednostně zatěžována. Achillova šlacha při své nízké elasticitě není schopna dlouhodobě vyrovnávat přetížení, což může vést k mikrotraumatům. Mikrotraumata, nejsou-li okamžitě léčena, vedou ke dráždění a „nabobtnání“ měkkých tkání kolem šlachy (akutní forma).

Přetěžujeme-li šlachu dále a delší dobu, vznikají jizevnaté změny i kolem šlachy, které se dají částečně nahmatat jako hráškovité uzlíky (chronická forma).

V jednoduchém přehledu uvádíme 3 skupiny nejčastějších příčin problémů s Achillovkami u běžců.

Biomechanické příčiny:

- chybné postavení nohy (hyperpronace, hypersupinace, vysoká klenba)
- běh přes špičky zkrácené lýtkové svaly (zvýšené svalové napětí)
- poruchy odvíjení nohy při došlapu

Traumatické příčiny (vnější vlivy):

- poranění Achillovy šlachy díky mechanickému tlaku na šlachu (boty)
- nestabilní vedení nohy (bota)
- vnější úraz (pohmoždění, natržení)
- nedostatečné odpružení zadní části nohy (boty, tvrdý podklad, asfalt, beton)
- nedostatečná ochrana proti vlhkému, studenému počasí

Metodické příčiny:

- nedostatečná adaptace na zátěž (snížené prokrvení)
- nepřiměřeně dlouhé běhy tvrdý či velmi měkký, respektive nevhodný povrch, umělé běžecké dráhy
- špatná obuv
- nedostatečné prohřátí

Diagnóza tohoto syndromu může být stanovena na základě klinického vyšetření a vyšetření ultrazvukem či pomocí biomechanické analýzy běhu.

Můžeme rozlišit 3 stupně obtíží:

1. stupeň – bolesti při začátku běhu, které se pak zmenšují
2. stupeň – bolesti ihned a během zatížení
3. stupeň – dlouhodobá bolest s otokem v oblasti zánětu

Obtíže jsou adekvátní stupni potíží a mohou se časem stupňovat. Nejprve pociťujeme ztuhlost a bolestivost ráno resp. na začátku běhu, později také během běhu. Dále se přidružuje bolest při chůzi do kopce, po schodech nahoru, kulhání při chůzi a běhu. Také můžeme vnímat plošně nebo místně zvýšenou citlivost na tlak v oblasti zánětu a otok (80 % ve střední třetině šlachy).

Se zhoršujícím se stavem pociťujeme omezenou funkčnost s eventuální krepitací („vrzání“ šlachy) při propnutí a přitahování špičky. Při těžších zánětech bývá přítomno zčervenání nad šlachou. Při přehlížení těchto projevů či nedostatečné léčbě mohou nastat další komplikace, jako např. zánět plantární aponeurosy či částečné nebo úplné natržení šlachy.

Autoterapie:

- okamžitá přestávka v tréninku (od stupně 3) s 1-2 denním chladovým
- zábalem pro snížení bolesti a zánětu (akutní forma)
- 1 cm podložení paty (klínek)
- strečink svalů na zadní straně bérce
- excentrická cvičení

Lékařská péče, terapie:

- protizánětlivé léky (antirevmatika, masti, eventuální kortisonové injekce – téma kortikoidů je ožehavé a větší či častější aplikace se určitě nedoporučuje kvůli destrukčnímu vlivu na vazivo)
- fyzioterapie (elektroléčba, intoforéza, slabá laser terapie)
- vhodná obuv
- korekce nohy pomocí vložek
- při silných chronických problémech eventuální operační řešení

Prevence:

- začátek tréninku až po odeznění všech bolestivých obtíží
- pravidelné protahování lýtek a zadní strany stehna
- udržovat oblast v teple při vlhkém a studeném počasí
- korekce běžecké obuvi v závislosti na typu běhu, boty s dobrou podporou paty, patní klín
- řádné zahřátí s následným protahovacím cvičením
- změna techniky běhu a obsahu tréninku (málo sprintů, neběhat po škváře)

Marek Jelínek

Jako fyzioterapeut se zabývá převážně funkčními poruchami hybného systému. Jako vědecký a  výzkumný pracovník CASRI Praha (vědecké a servisní pracoviště tělesné výchovy a sportu) se věnuje biomechanice chůze a běhu. Srovnání objektivního (měření na přístrojích, věda) a subjektivního (manuální medicína) mu umožňuje více pochopit problematiku lidského těla a orientovat se tak lépe v diagnostice a terapii nejen nemocných lidí, ale i zdravých sportovců.