Pozdrav, a to nejen běžecký
Tereza Rozehnalová | 16. 11. 2007 | Přečteno: 2242×
Začnu stylově, všechny vás zdravím, přeji hezký den a ať vám nožky běhají. Ahoj všem běžcům, běžkyním, zaběhlíkům, přeběhlíkům, zběhlíkům a ostatním osobám, které uvedou občas nebo pravidelně své tělo do rychlejšího pohybu, než je chůze.
No, není to nádhera, nesouká se vám na tvář aspoň náznak úsměvu? Číst to já, tak se zubím. A přitom stačí málo. Mezi běžci „ahoj“. Já vím, ne vždy, když hltáme kilometry, jsme schopni ze sebe vysoukat hlásku, natož pozdrav, ale aspoň přikývnutí či zvednutí ploutve v náznaku pozdravu je fajn. Když pak potkám někoho, kdo k zvučnému „ahoj“ přidá úsměv, jsem skoro v běžeckém nebi.
Sama se snažím vždy pozdravit, když potkám podobně se kymácející a kmitající postavu. Ne pokaždé ale dostanu odpověď. Nemít dostatečné sebevědomí, řeknu si, že asi nevypadám jako běžec zaslouživší si pozdrav. Že prostě mezi ně nepatřím. V tomto případě má pozdrav funkci povzbuzující, protože pokud potkáte začátečníka a hezky ho pozdravíte, víte, kolik mu dodáte síly? Hned si řekne: "Jsem taky běžec, už se přece zdravíme."
K radám o zdravení jen tolik: není nutné křičet, není nutné zvedat obě ruce nad hlavu a mohutně s nimi mávat, není nutné se hned líbat na tváře a není nutné si podávat ruce. Pokud vám však připadne, že něco z toho k správnému pozdravu patří, nechte dotyčnou osobu doběhnout a vydýchat. Pak se na ni vrhněte. Kdo koho pozdraví první, není důležité. A jak? Mně se líbí „ahoj“, ale když potkám pána, který by mohl být mým otcem a běhá svižněji než já, váhám. Z úcty by se více hodilo „dobrý den“.
Ať tak či tak, zdravme se, usmívejme se, třeba komunitu běžců rozšíříme o další. Prozatím si slova pozdravů šetřím, až vlítnu do lesů, na louky či do parku. Doma na páse moc lidí nepotkám, leda tak děti dožadující se snídaně či rozsudku, kdo má pravdu nebo kdo vyhrál.
Po prostudování všech rad k hubnutí, jsem zjistila, že když si každou hodinu vyčistím zuby, když si nakrájím mrkev či jablka na kostičky, když vypiju o 3 litry tekutin více a když uběhnu o 20 km týdně více, bude to brnkačka a nebudu se stačit divit. Zkouším od všeho kousek, tak jak čas, chuť a sebekázeň dovolí. Proto jsem přišla na to, že kafe chutná skoro lépe po vyčištění zubů a ke kávě patří malá sladkost, že mrkev i jablka mě nasytí tak maximálně jako předkrm, že když vypiju víc jak 3 deci vody, mám v žaludku žáby, vytvářející akorát tak více místa pro dobrý oběd a že víc kilometrů týdně stejně neuběhnu.
Každopádně díky za rady. Začnu ale asi tím, že pořídím novou domácí váhu. Ona ta chyba bude možná v tom, že pokud chci zjistit aktuální hmotnost, musím na ni stoupnout minimálně 3x a udělat průměr a před každým vážením ji ještě vynulovat. A navíc, jako každá jiná ženská, nikdy nebudu dokonale spokojená s vlastní váhou.
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 41)
šnek | 16. 11. 2007, 10:13
S tím zdravením je hluboká pravda. Zvlášť začínajícího borce povzbudí, když ho pozdraví nějaký "namakanec". Já to z běhu prakticky neznám (za 3 roky, které běhám jsem v tréninku potkal přibližně 2 běžce), ale z kola vím, jak je příjemné se střetnout se zpřízněnou duší.
Všiml jsem si, že v řadě svých článků řešíte hubnutí. Myslím, že žena která uběhne maratón za krásných 4:06 asi mít nadváhu nebude. A i kdyby, někdy přílišná pozornost škodí. Na hubnutí má pochopitelně vliv i psychika.
http://behyaostatni.blog. … i.blog.cz/MZ | 16. 11. 2007, 20:03
Tak poměr odtrénovaných let a potkaných běžců při tréninku máme podobný, já za jeden rok potkal jednoho člověka :-)
Ale na kole zdravím každého, kdo vypadá, že to myslí s cyklistikou alespoń trochu vážně. A nejcvíc potěší, když třeba v únoru je zima, prší, fouká vítr a najednou se naproti objeví stejný šílenec, co se taky do toho nečasu vydal a pozdravíte se. to úplně zahřeje u srdce a další kilometry jsou mnohem lehčí.
koyama | 16. 11. 2007, 10:39
Já osobně běžce zdravím. Když mám stíhám s dechem, tak ahoj. Jinak zvednutím ruky, v nejhorších stavech pokývnutím. Jenže my jsme tady taková malá běžecká obec, že se většinou všichni známe. :o)
Nejsem si jistý, že se pokaždé usměju, ale někdy i škleb z úsilí trochu připomíná úsměv. :D
Pokud jde o hubnutí, nejlepší na to je navštívit babičku (někdy stačí i maminka), protože pak jsem hned "jak lunt", "hubenej jako koza", popřípadě "vychrtlej jak z lágru". :o)
pepah | 16. 11. 2007, 10:42
souhlas, mne je skoro sedmdesat, ale zdravim prvni, mladi nevedi, jestli muzou dedkovi rici ahoj! Muzete, je to v poradku.
koyama | 16. 11. 2007, 10:47
Taky se mi, myslím od tebe, dostalo poučení, že běžci si nevykaj'. ;o)
Jitka | 16. 11. 2007, 14:28
Jasně, běžci si nevykají. Stejně jako si nevykají horalové, vodáci atd. A protože je s rostoucí životní úrovní běžců, horalů i vodáků stále víc, čím dál častěji se i mezi nimi člověk setkává s "dobrým dnem". Nic proti tomu, lepší než nic, ale... Třeba na mě, již starší osobu, to nepůsobí dobře. Zaprvé mě štve fakt, že tohle pravidlo dotyčný nezná a zadruhé ve mně vždycky zahlodá: "Sakra, to vypadám tak staře?"...
Jarda koloběžka | 16. 11. 2007, 20:23
Pepo, alespoň takhle na dálku ... AHOJ!
Nyo | 16. 11. 2007, 12:15
Taky se snažím zdravit všechny co pokám, ale někdo nepozdraví vůbec a někdo je tak překvapenej že to ani nestihne
evakollertova | 16. 11. 2007, 13:45
Ahoj Terezo! Zdravení je problém nejen v běhu, spousta lidí se prostě nenamáhá. Já většinou zdravím, pokud nejsem příliš zamyšlená, a vždycky mě naštve, když protějšek neodpoví. Protože i když je člověk hodně unavenej, slabě kývnout hlavou či mávnout rukou lze.
K hubnutí: v tomto článku jsi mnohem pozitivnější než minule, možná jsi přišla na to, že se tím nemá cenu tak trápit, že každýmu stejně vyhovuje něco jiného a taky - proč nebýt sama sebou? My normální ženský nikdy nebudem vypadat jako modelky a není to tak lepší?! Samozřejmě mě těší, když okolí říká, že jsem šla s kilama dolů, ale na druhou stranu - když si toho nevšimne přítel či alespoň nic neřekne... :-)evakollertova | 16. 11. 2007, 15:18
Onehdá jsem se rozhodla řídit tím, že mezi běžcima se přeci tyká a narazila jsem. Při výběhu na Velkou Deštnou si jedna kolegyně stěžovala, že to nevyběhne, chtěla jsem ji tedy podpořit slovy: „To zvládneš!“ A jaké se mi dostalo odpovědi? „Snad zvládnete! Já už jsem veteránka, je mi už pětatřicet!“ A já bláhová ji původně chtěla říct, ať se mě chytne! Jeden kolega ji řekl bojuj a ona, že spolu husy nepásli! Takže na Jaroslavu Pokorovou bacha!:-)
koyama | 16. 11. 2007, 16:42
Jj, jsou v národě běžeckém výjimky potvrzující pravidlo.
apowell | 16. 11. 2007, 22:00
to mě pobavilo :-)) asi jsi narazila na nějakou úču či úřednici
mirek hasal | 18. 11. 2007, 20:07
Hmmm, tak to je docela smutný, běhá ale dobře.....
http://www.maraton.cz/bez … asp?id=647evakollertova | 19. 11. 2007, 09:57
To, že běhá dobře, z ní dobrého člověka neudělá.
Aldaman | 16. 11. 2007, 20:04
Tak tuhle Jaroslavu Pokorovou, jsem měl tu čest vidět na vlastní oči na Hornické desítce ve Frýdku Místku a chovala se přesně jak popisuješ. Všichni si tykali a jen ona se ohradila co si to dovolujeme. A celkově se mi zdálo, že se chová nějak divně. Třeba je to super holka a jen se mi to zdálo, ale vidím, že je nás víc co si toho všimli.
Já se snažím také zdravit, nebo aspoň pokynu rukou. Hlavně nevím, jestli starší (kterých potkávám většinu) zdravit "ahoj" a nebo "dobrý den", což je dost dlouhý a tak se snažím to řešit neutrálním pozdravem "zdravím" :-).Jarda koloběžka | 16. 11. 2007, 20:42
Nedělej si z toho hlavu a klidně zdrav "ahoj". Normální kámoše to potěší víc než to ostýchavé "zdravím" a kdo to nevezme, u toho tě to nemusí moc mrzet.
***
Napadá mě, když čtu "zdravící polemiku", že podobně, jako vznikl kdysi výhraně vodácký pozdrav "ahoj" , nebo lyžařské "skol" , tak by mohl třeba vzniknout i běžecký (běhejcomácký) pozdrav.
Mělo by to hned několik výhod.
1. Byl by neutrální ("nevykací, netykací" a Aldaman by měl hnedka snazší život)
2. Jelikož by se začal šířit přes běhejcom, poznali bychom podle pozdravu hnedka, že proti nám stojí také běhejcomák.
No, myslím že je tu téma na nové vlákno. Mám jej založit nebo je to totální blbina? (nebo jen malá blbina :-) ? )
P.S. Kolikrát blbiny baví a těší nejvíc :-)dan67 | 16. 11. 2007, 20:53
Co třeba HOJ, to je krátké, úderné a myslím, že se to dá použít i v krajní únavě, pouze to chce usilovnější výdech.
jarda koloběžka | 16. 11. 2007, 21:10
Ještě jsem neodešel a už první návrh! Tož, tedy jdu založit vlákno. Bude se jmenovat "běhejcomácký pozdrav".
Jitka | 18. 11. 2007, 07:29
Aldamane, přečti si výše můj příspěvek! Ale vážně, právě my starší si obzvlášť potrpíme na tykání - je to taková ta "stará škola". Jsme opravdu šťastní, když nám někdo evidentně mladší řekne "ahoj"! Pro nás to znamená, že nás bere, hned se cítíme taky mladší, prostě paráda! Tak to má být, mezi běžce žádné "dobrý den" nepatří...
Jarka P | 19. 11. 2007, 16:00
Tak já vám připadám divná?? Co jsem vám udělala?
dan67 | 16. 11. 2007, 20:10
AHOJ,
já bych taky zdravil, ale nikoho nepotkávám :-(
Soused teď běhá v jiný čas a na další dva z Nymburka (podle mapy) jsem zatím nenarazil.
K hubnutí. Je zima, tělo fysiologicky (přirozeně) vytváří tukové zásoby jako izolaci, s tím se nic nenadělá. Počkej na jaro.
mapo | 16. 11. 2007, 21:15
Snažím se "přátelsky" culit, kývat, ahojovat, ať už jedu na kole nebo běžím, ale spíš mi odpoví cyklista, než běžec...Nejlepší je, když je ošklivě, to jsou v terénu asi jen ti "správní" zoufalci :-)) a Ti zdraví. Je to tak měsíc a něco, běžím si jeden ze svých okruhů, nikde nikdo, proti cyklista a pěkně "začusoval"...hned jsem měla super pocit, ani nevadilo, že lilo jak z konve.
Jak píše trochu výš Jitka, když mi někdo řekne "dobrý den", tak si říkám to samý, že jsem asi stará bába, resp. že už na to asi vypadám :-(.
K tomu hubnutí Terezo, Tobě vadí, jak vypadáš? Nebo Tě to nějak omezuje v běhání? Jestli ne, tak se na to vykašli a vůbec nad tím nepřemýšlej. Ženským váha kolísá během měsíce +- 3 kg. Váha je taky otázka psychiky-když člověk není v pohodě, chce se podvědomě do pohody dostat a tak baští. Udržení váhy, chce disciplínu o ničem jiném to není, záleží, jak má člověk silný důvod, aby to vydržel. Když jsem v průběhu života hubla, vždy jsem snížila dávky jídla, cca 3 týdny to bylo nepříjemné, žaludek se smrsknul. Pak stačilo, ty menší dávky držet, jak se žaludek roztáhl, muselo se začít znovu. To jsem ale neběhala, nesportovala. Není to samozřejmě asi zdravá metoda hubnutí :-(.apowell | 16. 11. 2007, 22:08
Ahojky... já to mám jednoduchý, jako aktivní hudebník jsem zvyklý si s jinými hudebníky (byť o generaci či dvě staršími) tykat a tak toto pravidlo automaticky aplikuji i při běhu... a stejně jako jsou starší hudebníci rádi, že my mladší jim tykáme, tak podobně tomu je i ve sportu... pochopitelně vyjímky se můžou vyskytnout
mirek hasal | 17. 11. 2007, 00:00
Taky zdravím, vždy ahoj, nebo aspoň pokynutím ruky. Občas mám možnost běhat v Central Parku v NY, ale tam teda opravdu nezdravím, protože to prostě není technicky možné. To bych toho víc nakecal než naběhal.....
raĎes | 17. 11. 2007, 09:57
Ahoj, jednou jsem se při pozdravení pokusil i o úsměv, ale ten druhý běžec na mě jen čuměl.To sem
si připadal jak blbec s křečí v obličeji. Takže zdravím,
ale radši bez úsměvů, jenže potkat nějakého běžce tak jednou za dva měsíce mi stejně tu "křeč" v ksichtě vyloudí.running-observer | 17. 11. 2007, 15:26
Běžce docela dost často potkávám. Je-li to možné, zdravím pokynutím či zamáváním rukou, nebo i verbálně (či pokřikem).
Stává se, že někteří absolutně nereagují. Nemějme jim to za zlé, my také nejsme vždy pohotoví, oni možná při běhu počítají kroky, nebo se snaží o přesné tempo, nebo melou z posledního a nevnímají svět okolo sebe.
Jarka P | 19. 11. 2007, 15:28
Nelíbí se mi komentáře Evy Kollertové atd.Já osobně mám úctu ke starším osobám i když to jsou sportovci.Netykám ani trenérovi a to spolu trénujem dlouho.Myslím si,že by tykání měla navrhnout starší osoba.
running-observer | 19. 11. 2007, 17:40
Já mám úctu k mladším i starším osobám... A k těm starším o to více, takže při rozdílu věku větším než 20 let (a v některých odůvodněných případech) raději také vykám a počkám (a snesu to), až mi přátelsky vynadá, že mu mám tykat :-)
Jitka | 20. 11. 2007, 08:20
Jarko, proč myslíš (my 2 si tykáme, pokud vím), že úctu je nutno vyjadřovat vykáním? Naopak. Jak už jsem tu zdůraznila několikrát, když běžím (= odpočívám od práce), považuju za neúctu vykání - jakoby mi ten běžec říkal: "Dobrý den, paní, vážím si Vás, ale za běžkyni Vás tedy nepovažuji, jelikož jste na to moc stará a šinete se hrozně pomalu." Tedy - zas tak úkorně to neberu, většinou si jen pomyslím, že dotyčný je úplně mimo.
Jitka | 20. 11. 2007, 08:29
Nedá mi to - ještě něco: Jarko, možná jsi trochu zaspala - něco nepostřehla. Jedno z pravidel slušného chování je, že při sportu a jiných podobných aktivitách (vidíš - třeba mezi muzikanty), nikdo nikomu žádné tykání nenavrhuje, to prostě hned JE. Učím to děti odmalička a nikdy nebyl žádný problém, když normálka přirozeně tykaly třeba i nějaké té starší běžecké hvězdě - např.... Řekla bych, že naopak - udělaly tím hvězdě velikou radost.
Radek | 20. 11. 2007, 10:02
když jsme dělali rozhovor s Veronikou Brychcínovou po jejím senzačním výsledku při letošním pražském maratonu, ona sama zahájila řeč otázkou, jestli si můžeme tykat.
Anna Pichrtová je živel, kterému prostě ani vykat nejde :)
Pavel Faschingbauer za mnou, bezejmenným človíčkem, přišel po závodě v Pečkách, aby se sám představil, protože jsme si předtím vyměnili pár mailů, a rovněž jsme okamžitě vklouzli do tykání.
Stejně tak Pavel Novák z Jihlavy.
Vláďa Korbel, trenérská kapacita v nejlepších letech, zahájil naše první setkání větou: budeme si tykat, běžci si tykají!
To jsou v běhu nějaké běžecké kapacity a také nejsou zrovna pubertě odrostlí. Cítím vůči nim velký respekt i přes tykání.Jarka P | 20. 11. 2007, 16:16
Beru to,je mi to příjemnější,ale mezi těmi,kteří se znají.Konkrétně E.Kollertovou neznám-pokud tvrdí,že chtěla,ať běžím s ní,tak proč na mě nepočkala a utekla mi?Mohla po závodě přijít a říct např:Já jsem Eva,nevadí,že ti tykám-Určitě bych neřekla ano.A proč mě přímo jmenovala??Troch se mě to dotklo.
Myslím,že určitý respekt by měl být ve vztahu trenér-svěřenec.Ahoj Jarkaevakollertova | 20. 11. 2007, 17:57
Dobrý den. Mě se taky dotklo, když jsem Vás chtěla při závodě podpořit a Vy jste se na mě obořila kvůli tykání. Pak mě chuť pomoci Vám přešla. Tak proto jsem Vám utekla:-)
Jsem z těch, kteří se bojej tykat, dlouho vykám, až třeba dostanu i sprďáka. Ale při závodě, když někoho povzbuzuju a mám dotyčnou/dotyčného za kolegyni/kolegu, přijde mi tykání milejší a určitě sportovnější. Tím spíš, je-li to žena.Jarka P | 22. 11. 2007, 15:22
A přitom stačlo místo téhle zprávy napsat Promiň Slušnost je podle mě v první řadě se představit.
evakollertova | 22. 11. 2007, 16:12
Koukám, že Vy jste vůbec nic nepochopila. Že kdyby jste se nezachovala tak, jak jste učinila, vůbec bych tu nic nepsala. Ale k tomu tématu se to nabízelo... A navíc já tu jsem představená víc jak Vy, píšu pod celým jménem. A napsat promiň? To bych si snad ani v tomto tvaru nemohla dovolit...:-) A že jsem tu takovou zkušenost s Vámi nenapsala jen já...? Proč se Vám tedy nelíbí jen můj příspěvek?
Jitka | 21. 11. 2007, 14:06
U tohoto tématu si prostě nedám pokoj. Jarko, na komunitách, jako je např. běžecká, je nádherná právě skutečnost, že si tykají i ti, co se dosud neznali. Pro mě (a asi nejenom pro mě) to je jeden z důvodů, proč je mi mezi těmi lidmi tak dobře! Respekt a úcta se tu nevyjadřují vykáním, jako ve světě "pracovním", plném oficialit, ale přemnoha jinými způsoby.
koyama | 19. 11. 2007, 21:11
Při závodě nikdo nemůže počítat s tím, že mu druhý bude vykat. Na to je dost málo sil. Vykat, pakliže si to někdo přeje, si můžeme po závodě.
Stejně tak od diváků neočekávám vykání. Asi by znělo hodně divně: "Makejte, pane, makejte!" Přijde mi úplně normální: " Makej! Dávej! Pojď! Zaber!" apod.running-observer | 20. 11. 2007, 08:12
To je přesné. Zajímavě by znělo: "Makejte, pane docente (doktore, profesore)." A kdyby slovo "makejte" nevyznívalo dost uctivě, tak raději "vynasnažte se". A to, že s námi běhá dost doktorů, docentů a profesorů, není třeba zdůrazňovat, i když se to obvykle ze startovní listiny nedozvíme.
koyama | 20. 11. 2007, 09:02
"vynasnažte se" :DDD
Bahen | 21. 11. 2007, 08:43
tak tohle me sejmulo :) :)
pavli | 20. 11. 2007, 10:11
Ještě k otázce vykání a tykání. Každý má právo si zvolit, co mu vyhovuje. Většině běžců je příjemnější, když se jim tyká. Ale někomu to z různých důvodů nemusí vyhovovat a my to budeme přece respektovat, ne?
Pavlína Procházková
RSS