Vladimír Korbel - přes paty nebo špičky?

S překonáváním světových rekordů etiopského génia – běžce Haile Gebrselassieho začala také nová éra běžecké techniky na dlouhých tratích. Světoví běžci přibližují svoji běžeckou techniku středotraťařům.

Je to logické, protože dosahované časy jsou doslova brutálně rychlé. Např. mezičasy při světových rekordech Haile Gebrselassieho na 20 km – 56:26,0 a v hodinovce 21.285 m v Ostravě vypadaly následovně:

2000 m Guita 5:34,23
4000 m Korir 11:12,52
6000 m Korir 16:51,93
8000 m Korir 22:31,89
10000 m Korir 28:11,24
12000 m Korir 33:50,74
14000 m Geberselassie 39:29,46
16000 m Geberselassie 45:08,81
18000 m Geberselassie 50:46,43.

Tenhle „kalup“ se při nejlepší vůli prostě nedá zaběhnout po patách. Proto by se nadaní, vysoce motivovaní běžci měli pomalu, postupně učit „novou“ techniku. V zásadě se jedná o 3 fáze: 1. dokrok na přední část chodidla, 2. oporová fáze, kdy se celé chodidlo na krátký okamžik dotkne země, 3. odraz v ose přes prostřední část chodidla a palec. Takový průběh pohybu chodidla na zemi je jistě šetrnější na kosti a klouby nohy než náraz při tvrdém dokroku na patu, který sice může trochu ztlumit dobrá běžecká bota, ale ne plnohodnotně. A jistě každý z vás zná ze svého okolí x běžců, kteří zanechali běhání kvůli zdravotním potížím.

Němci zjistili, že přetížení při dokroku na patu u závodních běžců je až 17x větší než jejich hmotnost. Běžci, kteří realizují dokrok na přední část chodidla dosahují zhruba jen dvou až trojnásobného přetížení.

Jiná je samozřejmě situace u výkonnostně slabších běžců nebo běžců-amatérů. Každý člověk je jedinečný biomechanický a funkční systém a projevuje se také svou osobitou technikou, kterou není jednoduché změnit po mnoha letech běžecké přípravy. Pokud jste tedy zvyklí roky běhat „přes paty“ a máte dobré běžecké boty a netrpíte bolestmi kloubů či páteře, běhejte dál svou technikou. Běhejte ale raději po měkkém povrchu – lesních a polních cestách, než po tvrdém asfaltu. I když v přípravě na maraton se ani jemu nemůžete vyhnout.

Problematiku běžecké techniky je nutné řešit komplexně s použitím metodické řady speciálních běžeckých cvičení a jejich zařazováním do běžeckého tréninku, včetně strečinkových a kompenzačních prvků.

Doufám, že tyto prvky si vyzkoušíme na jaře při některém běžeckém víkendu.

Pokud se chcete blíže seznámit s technikou H. G. podívejte se na jeho kinogram s popisem v časopise Atletika č.10/2007.

---

Vladimír Korbel, Korbel.V@seznam.cz

Působí na katedře atletiky FTVS v Praze. Profiluje se pro oblast techniky a tréninku dlouhých sprintů a středních a dlouhých tratí a překážek, je autorem řady odborných publikací. Mezi jeho svěřence patří a patřili Jan Strangmiller (mistr světa v dlouhém triatlonu v r. 1999), Jiří Mužík (mistr Evropy v běhu na 4x 400 m v r. 2000), Denisa Kozáková (1. místo v maratonu žen do 22 let v r. 2003) a další. Spolupracoval rovněž s Veronikou Brychcínovou, jednou z nejlepších současných českých vytrvalkyň.

---