A. Pichrtová: Uvolněnost a ekonomičnost běhu
Anna Pichrtová | 12. 12. 2007 | Přečteno: 2628×
Uvolněnost a přirozenost přispívá k ekonomičnosti běhu, tedy k tomu, jak dokážeme využít co největší množství energie na rychlý "posun dopředu čili běh". Při běhu střídavě napínáme a uvolňujeme jednotlivé svalové partie. Důležité je napínat (zapojovat do pohybu) jenom ty svaly, které v daném okamžiku potřebujeme.
Ostatní svaly by měly zůstat uvolněné, zrelaxované. Často se však stává, že "zatínáme", aniž bychom o tom věděli, i svaly jiné.
Nejčastěji jsou to svaly rukou - zatínaní pěstí, svaly ramenní - zvedání a následné držení ramenou nahoře, svaly obličeje - pozorované jako grimasy, napínáme svaly šíje...
A tam všude nám "uniká" energie. Energie, kterou chceme použít na co nejrychlejší - nejekonomičtější pohyb dopředu!
Uvolněnost běhu je odrazem přirozenosti tohoto pohybu a "vzniká" v naší mysli. Z té se pak přenáší do svalů vykonávajících práci. Na uvolněnosti nemůžeme "tvrdě pracovat", musí vyjít jaksi z našeho nitra a my ji musíme nejdřív procítit. A přece jí můžeme tréninkem do určité míry docílit!
Jak? Zkuste to!
1. Naplánujte si lehčí trénink na své oblíbené trase. Připravte se na to, že poběžíte volně a rychlost nebude důležitá.
2. Prvních 5-10 min běžte lehce, abyste se zahřáli a nad ničím nijak moc nepřemýšlejte.
3. A teď to přijde : Po asi 10 min se pokuste začít vnímat jednotlivé svaly, jak se napínají a uvolňují, zkuste zjistit, jestli máte pří běhu pocit harmoničnosti a uvolněnosti. Které svaly napínáte a vůbec je vlastně nepotřebujete?
Aha! Pěsti, ramena, prsty na nohou, břicho... Teď jste vlastně udělali nejdůležitější krok k dosažení vašeho cíle, a to je uvědomění si, kde děláte chybu, kde "utrácíte zbytečně energii".
4. Nesnažte se hned násilně a rychle o změnu tak dlouho "kódovaného" stylu! Nejdřív o tom jenom přemýšlejte, prostě jenom myslete na to, že vaše ramena se uvolňují a klesají pomalu dolů. Po chvíli volného běhu se znovu pokuste soustředit na zapájení svalů do práce. "Kde mám ramena teď?
5. Uvolnění by mělo vlastně přijít samo, s pomocí myšlenky a uvědomění si ztuhlých, nesprávně napínajících se částí. Mělo by přijít jaksi zevnitř.
6. Pokud zjistíte, že budete muset pracovat na více místech, nesnažte se o všechno najednou. Pracujte krok za krokem, hlavně "nenásilně". Nezapomínejte, že váš styl běhu je již dlouhodobě zautomatizovaný a proces jeho "proměny" bude trvat déle. Snažte se být trpěliví, uvolněnost by měla přijít zevnitř a přirozeným způsobem!
Celková uvolněnost se projeví ve velké míře i na pravidelném a hlubokém dýchaní (správnem pohybu bránice), tak důležité součásti běhu podmíňující rychlost!
7. Na uvolněnosti můžete pracovat, i když právě neběháte. Zavřete jednoduše oči a představujte si, že běžíte jako gazela, Haile Gebresilassie, uvolněně a rychle jako vítr, neskáčete při tom do výšky, neděláte grimasy (i když Zátopek byl "rychlík" i s nimi), nekývete se ze strany na stranu, nedýcháte povrchně, prostě běžíte co nejrychleji vpřed a tam je koncentrovaná veškerá vaše energie!
Přeju všem dosažení krásné, nenásilné a přirozené uvolněnosti běhu, myslete na ní, věnujte jí pozornost a uvidíte, že ji brzo pocítíte!
Anka Pichrtová :-)
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 15)
klasta | 12. 12. 2007, 09:14
jo jo, všechny zdi jsou jen v naší hlavě... pěkně formulované nadčasové myšlenky, které se platí vždy a všude, nejen v běhu..:)
koyama | 12. 12. 2007, 10:31
Tyhle myšlenky přesně korespondují s myšlenkami nácviku technik v bojových uměních. Je zajímavé, že přestože jsem se bojovému umění věnoval více než deset let, do běhu jsem tyhle principy nikdy neaplikoval. Nějak jsem měl pocit, že běh je automatická činnost a ono to vlaatně není tak úplně pravda. Určitě to brzy vyzkouším.
apowell | 12. 12. 2007, 13:09
výborně Aničko, za hoďku se vydám naplňovat prvních 6 bodů z Tvého sedmera :-))
Stan | 12. 12. 2007, 19:58
Aničko, každý Tvůj další článek je lepší než ten předchozí, a přitom ty předchozí již byly vynikající!
apowell | 12. 12. 2007, 22:16
Troufám si tvrdit, že kdyby Anička své úžasné eseje o všech aspektech běhu vydala knižně, tak se stane novou literární hvězdou a dále by určitě mohla aspirovat na titul profesorky filozofie běhu :-)
VanaXXL | 13. 12. 2007, 05:45
Jo, jo, takovou knížku bych si hned koupil a četl vždycky, když bych potřeboval spravit náladu.
Advid | 13. 12. 2007, 14:12
A jak jí to slušelo na Sportovci roku. :)
apowell | 12. 12. 2007, 22:07
Takový krásný, přívětivý a podnětný článek a žádná valná diskuze k němu.... na rozdíl od článku o paní veteránce, která vyžaduje, aby se jí vykalo... :-((
vl001 | 12. 12. 2007, 22:11
Asi nikdy nebudu mít k běhu až tak hezký vztah a nikdy nenajdu úplně všechny zbytečně zatnuté svaly, ale čtení je to prostě nádherné. Aspoň to zkusím:-) Díky.
apowell | 12. 12. 2007, 22:20
pokud rád běháš, tak máš určitě k tomu druhu pohybu hezký vztah, pouze to neumíš tak úžasně trefně popsat jako Anička :-)
pichrtova | 13. 12. 2007, 14:32
Ahojky vsichni,
hrozne moc rada bych si s vami vsema popovidala o behu vic!!! Jste bajecni, ze ctete moje napady a ze se s nimi taky nekdy stotoznujete! Je to pro mne opravdu "pocta"!
Dekuji a kdyz mne neco hezkyho o tom nasem spolecnem "tapani" zase napadne, rada se o to s podelim!
S laskou a behem v srdci,
Anka Pichrtova :-)apowell | 14. 12. 2007, 20:12
Určitě by bylo moc fajn si o běhání hezky pokecat.... takže přijďte všichni 26.12. do Děčína na vrchařský kros "Běh na Sněžník" (délka 24,5 km a převýšení 580 m) - zaběháme si a pak můžeme poklábosit :-))
Andy
pavča | 13. 12. 2007, 18:05
Uvolněnost běhu.
Problém na kterém pracuji už více než půl roku,
a opravdu to nejde rychle.
Od dětství mám potíže s držením těla ( kulatá záda ),
vyrovnat se s tímto při běhu, mít ramena
dole a přitom uvolněně - nic jednoduchého.
Makám na nápravných cvičeních, hlavně před během.
Pokud běžím sama a věnuji se svým pocitům jde to,
když se snažím závodit, běžím s hrbem
a bolí mě pak ramena.
Takže přeji všem lehké běhání.
Advid | 14. 12. 2007, 14:11
Moje řeč. Uvolněná ramena=ramena dopředu=menší prostor pro plíce.
renata69 | 15. 12. 2007, 09:25
Zkus se soustředit nejdřív na hrudník - narovnat a nahoru (představ si třeba, že máš uprostřed hrudníku připevněný provaz, za který tě někdo táhne dopředu a zároveň pod mírným úhlem vzhůru, mělo by se ti v téhle poloze i dobře dýchat). Tím by se ramena měla dostat automaticky dozadu a dolů. Taky by ses tím měl celý narovnat a zastrčit břicho a zadek. Zřejmě to nepůjde hned při běhání (mně to teda určitě nešlo), ale pomohlo mi, že jsem to trénovala neustále při normálním chození - do práce, z práce, na nákup - prostě všude. Ze začátku jsem si připadala hrozně strnule a nepřirozeně, ale časem se to stalo úplně automatickým a pak už nebyl problém přenést to do běhání. Jinak moc děkuji Aničce za nádherný článek. Anička mi přijde jako takové sluníčko, její články vždycky nádherně povzbudí a přidají chuti do dalšího běhání.
RSS