Běžecká stráž

V příbytku provoněném skořicí a pohodovou náladou je cítit napjaté očekávání. Zvonek. „Ježíšek!“, malá Lucinka se jako první hrne ke dveřím. Za dveřmi však stojí dva pánové atletických postav. „Tati, máš tu nějaké kamarády,“ volá z předsíně zklamaně.

Se sklenkou kvalitního antioxidačního nápoje se v ještě dobré náladě vrhám ke dveřím. Zřejmě dvojice oběhlíků Martin s Milošem přiběhla potěšit přítele. Otazník v mých očích dává tušit, že návštěvníci jsou mi neznámými. „Běžecká stráž“, představuje se ten vyšší a ukazuje mi odznak Spartathlonu.

Polévá mě studený pot. Přišel den zúčtování. Okamžik, kterého se bojí snad každý běžec. Běžecká stráž nemilosrdně prověří úplně všechno. Kontrola probíhá s pocity, že vás svléknou do naha a obnaží nejskrytější zákoutí vaší běžecké mysli.

Usadil jsem oba pány v moderních soupravách Jezuno do křesel a nalil jim čistého vína. Odmítli a nedali se opít ani vaječným koňakem. Vytáhli z ledvinky notebook a zahájili prověřování.

Jako první přišly na řadu boty. Díky přesné evidenci každého kilometru mých šestnácti párů jsem dokázal odpovědět na všechny otázky: kam se která z bot podívala, odkud pochází nepěkný vzorek uvízlý v podrážce a proč jsou některé okousané.

Při porovnání plánů a cílů jsem dostal pěkně za uši. Neplánované zlepšení na desítce je nezajímalo, zato stovkou prošvihlých sekund v maratonu mě trápili více jak 42 minut. Za vynechaný trénink pátého srpnového dne musím za trest ještě dnes 13x za sebou vyběhnout schody na Letnou.

Revizi oblečení jsem přečkal bez problémů a tak nejhorším byl test mé stravy. Pánům se vůbec nelíbila moje běžecká snídaně před během do Drážďan: 24 koleček lineckého a ta flaška hruškovice pro doplnění tekutin je opravdu rozezlila. Jako nápravu musím po celý týden jíst jen gely a to v minimálním množství šest denně.

Dostal jsem výslednou známku 3+ a důtku s výstrahou, že pokud se mé prohřešky budou opakovat, běhání mi zakáží. Pak už mi prý nepomůže ani svěcený pot.

A jak jste prožili Štědrý den vy?