Bílé desetihodinové šílenství

Letošní zima přeje běžcům, kteří využívají příznivých sněhových podmínek a klasický běh doplňují o běh na lyžích. Jedním z nejnáročnějších závodů v běhu na lyžích pořádaných u nás je Blatenská desetihodinovka. Vytrvalostní běh na lyžích na deset hodin, při němž ti nejlepší překonávají vzdálenost 140 km. Následující text je pozvánkou na tento závod, při němž se vyhnete masám běžců a přitom si odnesete nezapomenutelné zážitky.

Je nádherné, jasné únorové ráno. Na nebi ještě svítí Jitřenka a tak musíme realisticky přiznat, že je spíše ranní pološero. Pod Blatenským vrchem je živo, nejsou to místní opilci vracející se z místních barů, ale jsou to lidé s běžkami v ruce nebo na nohou, kteří na sebe pokřikují:

„Ty šílenče, co tady děláš v tak časnou hodinu? Vždyť je teprve za 10 minut sedm a do startu spousta času.“

„Aklimatizuji se, přizpůsobuji své tělo chladu, abych neupadl do tepelného šoku.“

„Hm, hm, já už jsem v šoku při představě, že mě čeká 10 hodin šílenství v té bílé mrazivé záplavě.“

Další běžkaři mlčí a netrpělivě podupávají a šoupají běžkami, aby uhladili vosk na skluznici. Ze stodoly vyjde pan Fišer, pořadatel závodu, a informuje nás o stavu trati. Pak se ozve tři, dva, jedna, start a za pokřiku uráá se vrháme do ranního pološera k Blateskému kanálu.

Rychloběžkaři neboli chrti mizí v lese a já si užívám bílého ticha. Velké množství sněhu absorbuje veškeré zvuky a člověk slyší jen zvuk svých lyží a pravidelný dech. Je to nádhera, šinu si to zasněženou krajinou a snažím se nasadit tempo, které moje tělo ještě snese, abych se netrápil. Vše jde dobře, stopa je skvěle upravena. V prvním kopci doháním ty, kteří svému tělu nadiktovali ostré tempo, ale jejich tělo se brání a oni zvolňují. Do cíle prvního desetikilometrového kola zbývá rovina a sjezd. Užívám si sjezdu a projíždím kolem stodoly, kde je spoustu lákavého občerstvení. Na nápoj je příliš brzy, a tak jediné, co mě láká, je bílá stopa podél kanálu. Právě vychází slunce. Co může být krásnějšího, než si to šinout bílou krajinou a užívat si východ slunce a ještě přitom závodit.

Ve druhém kole jsem se trochu zpotil, doplním tekutiny v podobě horkého čaje a vrhám se do třetího kola. Začíná se zatahovat a foukat vítr. Ve čtvrtém kole sněží. Optimistický úsměv trochu zamrzá, zvláště poté, co vyběhnu z lesa a mrazivý vítr mi chrstne do obličeje spoustu bodavých namrzlých sněhových vloček. Hustá mlha zahalí trať. Stáváte se neviditelní jako v té pohádce (mlha přede mnou, mlha za mnou). Zjišťujete, že neviditelní jsou i vaši soupeři. Sjezd ke stodole se stává dobrodružstvím, protože se musíte strefit. Náhlá změna podmínek způsobila změnu kvality sněhu. To, co jste ráno namazali na skluznice, to v těchto podmínkách nefunguje. Na lyžích se začínají vytvářet bačkory. Musíte zastavit a přemazat vhodným voskem.

V hustém sněžení přemazávat není jednoduché, zalézáte do červeného stanu. Akce je rychlá a vy opět vyrážíte, v lese je snesitelně, ale když vyjedete na pláň, tak se do vás opře vítr a rozmluví vám vaše nasazené tempo z lesa. Musíte zpomalit a v lese to zase rozbalit. Sjezd ve větru, za hustého sněžení a v mlze není sice takový požitek, zato je úžasně dobrodružný.

Připadám si jako Běhounek, který na Severním pólu hledá červený stan. Červený stan znamená stodolu a stodola znamená horkou polévku. Nalévám do svého větrem prochladlého těla horkou polévku a vrhám se do dalšího kola. Polévka mi dodala novou sílu. Říkám si, pan Běhounek to měl na Severním pólu mnohem horší.

Tato myšlenka na polárníka Běhounka mě na tolik zahřála, že jsem nasadil rychlejší tempo. V mlze jsem začal rozlišovat matnou postavu. Konečně vidím soupeře, dohnal jsem ho. On se mě ptá:

„Tak co, kolikátý točíš kolo?“

Odpovím trochu stydlivě:

„Teprve sedmé, já si to užívám a vžívám se do pocitů polárníka Běhounka.“

Soupeř zklamaně a naštvaně vyhekne:

„Já už mám osmé kolo, ale tohle počasí mne drtí, asi to vzdám, přece nejsem šílenec.“ Polévka a pan Běhounek, to mě natolik nakoplo, že jsem mohl v klidu prohlásit:

„Já si to došílím, dokud mě nevyženou z trati, tohle dobrodužné počasí se mi líbí, zatím nepadají stromy a ve vzduchu nelítají lidé. Z toho plyne, že počasí je snesitelné. “ Soupeř nic neříkal, ale nasadil rychlé tempo a zmizel mi z očí. Dotočil jsem deváté kolo a byl jsem vyhnán z trati, protože v 16:30 se trať uzavírá a všichni, kdo ještě běží, už jen dokončí načaté kolo.

V cíli je pro každého připravena krásná porcelánová ručně malovaná medaile. Kdykoliv se na tuto medaili podívám, připomene mi to krásné desetihodinové bílé šílení. Je to jiná, neopakovatelná atmosféra, která se na žádném běžeckém závodě nedá dosáhnout.

Chcete-li doplnit svůj běžecký život o něco neobvyklého, někdy dobrodružného, přihlaste se na Blatenskou desetihodinovku. Nebudete litovat a krásná porcelánová medaile vám připomene nezapomenutelné chvíle bílého šílenství.

Informace na stránkách organizátorů http://www.10hod.apolo.cz/. Případné dotazy rádi odpovíme na jholas@mujmail.cz nebo jholasova@email.cz