Chyby začátečníka

O chybách, kterých se člověk dopouští ve chvíli, kdy se rozhodne věnovat běhu, či jakékoli jiné pohybové aktivitě, když předtím dlouho spal, se toho již napsalo hodně. To, že je známe, mnohým z nás nezabrání v tom, abychom je stále a stále opakovali. Tento díl tedy nebude asi v ničem objevný, ale možná že tím, že si ty chyby srovnáme pěkně do řady, se nám najednou rozsvítí.

Popravdě řečeno, i já si občas potřebuji udělat inventuru, protože jako každý někdy podlehnu dojmu, že už mě nemůže nic překvapit a v tu chvíli dostanu tu správnou facku!

Přecenění svých schopností, příliš ambiciózní tréninkový plán, dojem, že když nebudu běhat/cvičit/plavat (dosaďte si to, co jest vaše) každý den a určitou dobu, nemá cenu vůbec začínat. Podcenění důležitosti kvalitní běžecké obuvi, nepřiměřené oblékání, zabývání se nepodstatnými nebo méně podstatnými aspekty tréninku, nesprávný běžecký styl, podcenění funkce zklidňující fáze/vyklusání/uvolnění, ignorování nebo neschopnost správně dešifrovat signály vlastního těla, kumulace cílů (cvičení + radikální úprava stravy), neznalost nebo nedostatečná znalost funkce minerálů, vitamínů a dalších potravinových doplňků pro důležitost stavby těla, regenerace organizmu, imunity organizmu a průběhu vlastního fyzického výkonu.

Snad jsem na nějakou důležitou chybu nezapomněl. Pokud ano, tak věřím, že mě na ni někdo z vás upozorní v komentáři, nebo mě praští, až ji udělám sám.

Pokud se vám zdá, že v sumáři se některé chyby opakují, jen jsou jinak popsány, tak se zkuste nad nimi zamyslet.

Věřím, že dříve než je rozvedu, přijdete na to, v čem a jak se liší. Určitě jste si také všimli, že se tenhle seriál nesnažím psát tak, jak se většinou tyto seriály píší, tedy že jsou spíše snůškou různých informací, co a jak správně dělat. To je další chyba začátečníka, že se snaží dělat věci tak, jak mu je někdo předloží a nepřemýšlí o nich.

Dovolte mi, abych vám nyní předestřel část jednoho příběhu (zbytek příště), který mne osobně velmi oslovil, protože si myslím, že se v něm mnohé, ale určitě i mnozí, poznáte sami.

"Jsem třicetisedmiletá maminka dvou dětí, sportovně založená, od všeho tak v intervalech něco, pravidelně, pro radost, nejsem nikde organizovaná, tedy krom spinningu, to je má droga, jelikož v letním období to vždy opadne, tak jako každý rok, prostě běhám.

Mám za sebou dětská a dorostenecká léta s úspěchy v rámci regionu, kraje, republiky. Na závody mě začali donucovací technikou doslova ubrečenou strkat učitelé pod hrozbou dvojek z chování, nebudu-li reprezentovat školu.

Vždy jsem lehce byla o tři čtvrtě okruhu před ostatními, od počátku až po cíl, pro tratě 1500, 800, u sprintů mě stresovaly starty, téměř vždy jsem vypálila s prodlevou a všechny musela dohnat sprintem, abych svá místa obhájila.

Tedy píši to proto, že jsem nikdy krom těchto aktivit, tenisu a, jak říká tatínek, "běhání za klukama a po zábavách", a to doslova, nijak netrénovala.

Přišla léta, kdy jsem "blbec" na stadiónu mezi sokyněmi, pijícími tehdy omezeně dostupné drinky, vkládání citronu pod jazyk, či křoupání kostek cukru a spřádajících zákeřné taktiky, obrečela trému, vykouřila pár cigaret a coby "nekonkurence", zapadla mezi ostatní "běhny", tak nějak jsem si to odběhla, tam kde jsem byla, jsem byla první, maximálně druhá.

S přehledem a neznepokojená jsem opouštěla dráhu, snad jen ještě nervózní z maškarády na stupíncích, což byl trest boží.

Po asi půl hodině se mi však vždy udělalo tak ukrutně špatně, že nebýt mé vůle, jistě bych často končila na pohotovosti. Nějak mě to přiměřeně udělalo odpor k těm všem, co mě naháněli do oddílů, párkrát jsem začala, avšak ty brigule, co se dělaly s abecedou, rozklus, výklus... rivalita, nic mi to nedalo a pak, když trenér měl velké výhrady k mé váze a objemu hrudi, poslala jsem celý slavný běh k čertu definitivně.

Abyste rozuměl, nebyla jsem tlustá, avšak prostě jsem byla ženská, a rozhodně jsem nechtěla vypadat jak ta strhaná propadlá stvoření, na nichž byla výrazná jen ta odporná zakřivená masivní lýtka. Mimochodem, rysu atletických nohou jsem se stejně nikdy nezbavila ani při proležených dvou těhotenstvích a to již jsme u toho, proč byl ten předslov, omlouvám se za něj.

Prostě nějaká ješitnost mi vrývá do hlavy, co by bylo bývalo, kdybych alespoň malinko chtěla... že bůh mi dal něco, co já doslova pošlapala. Tím nemyslím nevolnosti (bodejť by ne s mou životosprávou), ale došlo mi, že mě to vlastně bavilo, že vlastně běhám celý život, i když neodborně, nárazově, chaoticky, a to hlavně v běžném životě, tam, kde jiní sednou na metro či skočí za volant, je pro mě doslova orgasmus to zmáknout v poklusu za minutu před zavíračkou atd."

Tak co? Poznali jste se? :)