Běžecký trénink a infarkt myokardu

Mnoho běžců po srdečních příhodách odkládá maratonky na hřebík a odchází do běžeckého důchodu. Je to ale opravdu ve všech případech nutné? Nebo je šance na rozumný trénink i po tak závažném onemocnění? S informacemi pro ty, kdo váhají začít s pohybem po infarktu myokardu a radou, do jaké míry zatěžovat organismus tréninkem, přichází sportující kardiolog, MUDr. Jaromír Vitner.

Co je infarkt myokardu

Srdeční sval je zásoben zvláštními, tzv. koronárními cévami. Pokud dojde k ucpání jedné z cév, vzniká infarkt myokardu. Ucpání cév způsobuje hlavně kouření, které narušuje jejich vnitřní výstelku. Tím se pod ni dostává cholesterol, který se tam usazuje a zužuje průsvit cévy, v extrémním případě ji může úplně uzavřít, ucpat. Je to jako když se usazuje vodní kámen v odpadních trubkách.

Kdo bývá infarktem ohrožen

Infarkt postihuje zpravidla lidi kolem padesátého roku věku, hlavně tehdy, jsou-li to kuřáci, mají vysokou hladinu cholesterolu v krvi a také vysoký krevní tlak. Význam má také přítomnost infarktu myokardu v rodině, dispozice k tomuto onemocnění se totiž do určité míry dědí. Existují infarkty i u zcela zdravých lidí, nekuřáků, bez vysokého cholesterolu. Jde o extrémní výjimky, u nichž se pak zjistí například anomální stavba cév, zpravidla vrozená.

Jak tomuto onemocnění předcházet

Jednoduše, nekouřit a držet hladinu cholesterolu co možná nejníže, do úrovně 4,5 mmol/l. Chcete-li mít jistotu, obraťte se na lékaře, ten tuto hodnotu zjistí.

Běh po infarktu myokardu, ano či ne?

Po infarktu je možné sportovat, dokonce by se i mělo. Důvody jsou jasné. Trénovaný oběhový systém daleko lépe zvládá fyzickou zátěž (i mimosportovní) než srdce netrénované. Podobně, jako otužilec lépe zvládne náhodnou koupel ve studené vodě než člověk, který se neotužuje.

Jak trénovat

Pokud se infarkt myokardu dobře zhojí a není nijak významně omezena výkonnost levé srdeční komory (ta totiž bývá postižena v 99 % případů) a nevyskytují-li se srdeční arytmie, pak je možné aktivně sportovat, ale rozhodně s kontrolou tepové frekvence. Ta by u lidí pod 50 let neměla přesáhnout hodnotu 120 tepů za minutu, u lidí nad 50 let 110 tepů za minutu. Těmito hodnotami je vymezen i běžecký trénink. Pozitivní efekt tréninku se po překonání těchto hodnot totiž již dále nezvyšuje. Běžec po infarktu myokardu musí také sportovní aktivitu vnímat pozitivně, nesmí mu působit žádné subjektivní potíže. Tělo "dá samo vědět", že překonání hranice určité zátěže mu už nedělá dobře. Zátěž také musí v rámci tréninkové jednotky trvat dostatečně dlouho. Oběhový systém dosahuje maximálního výkonu až po 3 minutách zátěže.

Výše uvedenými hodnotami tepové frekvence je vymezen i intervalový trénink. Prostě strop je 120, respektive 110 tepů za minutu. Tyto hranice je třeba si hlídat, po absolvování jednoho intervalu by měl následovat přibližně 30 sekundový výrazný pokles tempa (ne však úplný klid).

Obecně platí, že maximální sportovní výkon může provozovat jen zdravý člověk. Jakékoliv srdeční onemocnění nedovoluje vykonávat dlouhodobě vrcholový sport; pak totiž stoupá riziko komplikací.

Malý medicínský slovníček k tomuto tématu:

infarkt    - místní odumření tkáně způsobené uzavřením příslušné cévy

myokard - srdeční sval

MUDr. Jaromír Vitner
kardiolog, rekreační triatlonista a běžec.
Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy
V současnosti pracuje jako kardiolog na soukromém zdravotnickém zařízení Klinika CLT v Teplicích.
Toto zařízení provádí zátěžové testy na rotopedu pro výkonnostní sportovce i veřejnost.