Příprava na maraton: Komplikace s botami

Jsem zpátky s pocity z druhého tréninkového týdne. Než ovšem začnu, chtěl bych se omluvit Ivovi a dalším za mé nerozvážné komentování jejich správné připomínky týkající se běhu na trenažéru. Zapsal jsem si údaj o uběhnutí z trenažéru, měl jsem radost, kolik jsem uběhl km za 40 minut a Ivo a další mě pak upozornili, že ten výpočet není v pořádku. Vzali mi tak trochu moji radost a já se jim moc omlouvám za to, jak jsem se do nich pustil, samozřejmě měli pravdu.

Sobota 16. 2.

Dnes se mi vstávalo horko těžko, pořád cítím bolest ve stehnech a celkovou únavu. Bohužel dnes je na programu trénink, tak jsem zatnul zuby a odebral jsem se na schody. Po snídani přišlo fitko, kde jsem si nastavil 50 minut a začal s pomalým během v mé tepové frekvenci. Asi tak po půl hodině běhu – při pití - se mi ani nevím jak dostala špička boty do škvíry mezi trenažérem a pásem, který mi roztrhl podrážku a následoval pád. Naštěstí se mi nic nestalo, odnesly to jen mé tréninkové boty, podle trenéra „šlupky“. Takže lidičky, z toho pramení, že když je člověk unavený, má si vzít volníčko a nepřehánět to jako já.

Neděle 17. 2.

Dnes je tréninkové volno, to jsem využil tak, že jsem zašel na bazén, saunu, whirlpool. Nejdříve jsem využil whirlpoolku, a to 4x 30 min, kterou jsem střídal se saunou 4x 15 min, v odpočívárně jsem strávil 2x 30 min, a v bazéně 2x 30 min. Po tomto aktivním odpočinku jsem se odebral domů.

Pondělí 18. 2.

No musím říci, že relax v bazéně se vyplatil a dnes se cítím o poznání lépe. Seběhl jsem schody, vyběhl jsem osm pater, pak mi ztvrdly nohy, tak jsem do 20. patra vyšlapal bez zastávky. Pak jsem je seběhl a protáhl jsem se. Nezapomněl jsem ani na břicho. Dopoledne jsem se odebral do fitka na trenažér, i když jsem se původně rozhodl po poradě s trenérem, že celý týden budu místo běhu plavat, protože mi dosloužily boty. Nakonec jsem se rozhodl si jít zaběhat (protože jsem buldok), i když nemám vyhovující obuv.

Nazul jsem si vycházkovou obuv ala mokasiny a nastavil jsem na trenažéru 55 minut. Vůbec se mi neběželo dobře, po chvíli běhu mě bolely nohy, ale i přesto jsem běžel ve své tepové frekvenci. Po uběhnutí vůbec necítím nohy. Řekl jsem si ach ty boty, trenér měl asi pravdu a už se těším na nové super sporty.

Úterý 19. 2.

Dnes se mi nechtělo vůbec vstávat, nohy cítím až moc, bolí mě chodidla, lýtka, stehna a do toho se ozývají záda. Tak to je mazec, dneska využiji naplno volno a ani nevstanu. Kolem dvanácté jsem přeci jen vstal, zašel koupit masírovací krém a mazal a mazal celý den.

Středa 20. 2.

Vstávám a pořád mě bolí nohy. Říkám si, že to snad není možné, masírování nepomohlo, přesto jsem vyrazil na schody a s pocitem „já vám, moje nohy, ukážu!“ jsem ty schody opět dal.

Po energetické snídani jsem se odebral pokračovat v tréninku – moje nohy si myslely, že mě nesou na bazén, ale já jsem Buldok a tak směřovaly zase na trenažér. Vůbec se mi nechtělo, ale umím se v pravou chvíli naštvat a zabrat a najít tedy v těle tolik energie, že se sám někdy divím, kde se to ve mne bere.

Navolil jsem 70 minut, vzal jsem si vycházkové šlupky a začal jsem pomalu, přesto mi po chvíli ztuhly svaly na nohou. Nezalekl jsem se a začal zrychlovat, přes bolest jsem tomu dával maximum, co jsem mohl, po chvíli jsem se dostal na takovou úroveň, že se mi špatně dýchalo, přesto jsem běžel pořád dál a tepová frekvence mi ukázala 176.

Srdce mi snad chtělo vyskočit z těla, ale já běžel a běžel za chvíli se mi ale začalo dobře dýchat a od hlavy dolů jsem cítil velkou úlevu nejen v dýchání, ale i v bolesti ve svalech. Po nějaké době jsem necítil žádnou bolest, úplně v pohodě se mi dýchalo, běžel jsem jako o závod, dával jsem tomu, co to šlo, a cítil jsem se báječně.

Perfektní pocit, cítil jsem vítězství nad svaly a já běžel a běžel. Najednou se začal zpomalovat trenažér, ale nohy chtěly pořád běžet, nedalo se je zastavit, takže jsem ještě dlouho běžel, zpomalit nešlo, mozek mi říkal „běž, Buldoku, běž!“ Asi po 20 minutách se mi podařilo zastavit, cítil jsem se volný a lehký jako pták, nohy mě při chůzi vznášely, cítil jsem se jako na lodi, ale bylo mi skvěle. Zastrečoval jsem a odebral se domů.

Čtvrtek 21. 2.

Po probuzení cítím, že jsem vyhrál zápas, ale ne válku. Necítím nohy, cítím jen bolest a velkou únavu, beru si volno. Po masáži končetin usínám a probouzím se pozdě odpoledne.

Necítím se vůbec dobře, nohy stávkují a nejen nohy, dokonce celé tělo, točí se mi hlava. Dnes zůstávám v posteli.

Pátek 22. 2.

Vstávám horko těžko, únava jako blázen, o bolesti ani nemluvím. Dnes bojkotuji trénink, snad to trenér pochopí. Jdu se projít, abych dostal ze svalů laktát. Doplňuji energii nápojem a zdravou výživou, ale moc to nepomáhá, cítím se unaveně, do ničeho se mi nechce, nedaří se mi ani naštvat a donutit se k běhání. Dnes budu jen masírovat nohy a záda. Dám, i když pozdě, na radu trenéra a pořádně si odpočinu. Vždyť už zítra začíná můj třetí tréninkový týden a musím na něj načerpat energii.

Takže se všichni mějte moc a moc hezky a příští týden se na stránkách behej.com zase uvidíme.

Pro ty, kteří chtějí být v mém Buldok-týmu a rádi přispějí jakoukoliv částkou pro lidi s poraněnou míchou, připomínám č.účtu centra Paraple: 10006-18831021/0100. A do zprávy pro příjemce Vaše jméno a Buldok-tým.

Ještě než se s vámi rozloučím, rád bych Vás všechny pozval na zahajovací závod poháru behej.com a Mizuno running cup "Kbelská desítka", kterého se aktivně zúčastním jako běžec. Přijďte nás prosím v co největším počtu podpořit, budeme to všichni běžci potřebovat. Děkujeme!

Lidičky, mějte se krásně a užívejte si běh plnými doušky.