Behalion a běžecké desatero

Když nadešel den závodu, hřmělo a blýskalo se a na hoře byl těžký oblak. Podmínky pro běh do vrchu byly velice nepříznivé. Přesto se rozezněl pronikavý zvuk polnice a souboj začal. Trasa byla označena špatně, spousta běžců zabloudila a musela vzdát, ale našli se i tací, kteří navzdory všemu pokračovali v běhu.

Mojbeh dosáhl vrcholu jako první. Celá hora byla zahalena kouřem, protože Behalion na ni vstoupil v ohni.

Zničený únavou a vyčerpáním po těžkém závodě, Mojbeh padl před Bohem tváří k zemi.

Celou svou bytostí pocítil Behaliona a ihned zmizely jeho bolesti a slabost. Ve stejný okamžik se v něm však ozvalo tíživé svědomí běžeckého národa. A tato bolest byla mnohem silnější.

Ó, jak nečisté byly myšlenky běžců! Kolikrát se kvůli vítězství podvádělo, ba i zabíjelo. Všechno se prodávalo a kupovalo: vítězství i prohra. Se sportovci se obchodovalo jako s dobytkem. Mnozí zradili svůj národ, jen aby získali větší šanci na zlato.

Hřích plodil hřích a všechny posedla touha po vítězství. Jeho plod k sobě jako magnet přitahoval slávu, peníze a ženy, aby se vzápětí obrátil proti samotnému vítězi a zničil mu život. Sám Mojbeh často riskoval své zdraví, jen aby alespoň na chvíli mohl ochutnat tento zrádný plod!

Zastyděl se, protože věděl, že nic neunikne Behalionovu oku.

„Můžeš tyto hříchy ještě odpustit?  Ne-li, vymaž mě z knihy vítězů, kterou vedeš!“

Ale Behelion Mojbehovi odpověděl: „Vymažu ze své knihy toho, kdo proti mně nejvíce zhřešil. Tobě dávám do rukou kamenné desky, do kterých je vyryto 10 zákonů. Nyní jdi a veď lid podle jejich pokynů.“

Když Mojbeh pozdvihl hlavu, Bůh Běhu už tam nebyl a na kopec dobíhali další běžci. Zdálo se, že je předběhl jen o několik málo vteřin. Nicméně věděl, že setkání s Behalionem bylo skutečností.

Mlčky sestoupil z hory a rozpačitě přijal blahopřání k vítězství. V rukou svíral kamenné desky s desaterem přikázání:

1. Jsem Behalion, váš jediný Bůh Běhu a nebudete se klanět jiným bohům, ani věnovat se jejich sportům.
2. Nezbudujete pro mne žádné kamenné obydlí a  mým chrámem ať je lesní, říční či horská stezka.
3. Kdo bude zlořečit mému jménu (i když je to někdo z vaší rodiny), bude odsouzen na věčnou pomalou chůzi.
4. Pamatujte na slavnost odpočinku po těžkém závodě.
5. Ctěte svého trenéra a učitele, abyste dlouho a úspěšně běhali po mé zemi.
6. Nezabijte běžce ve svých duších a neustále ho oživujte pravidelným běháním.
7. Nesesmilníte, protože vás to svede z přímé běžecké stezky.
8. Nepokradete zlato pomocí opojných bylin a budete vzdáleni každého podvodu.
9. Nebudete šířit falešnou pověst o svých výkonech a nebudete soudit výkony jiných.
10. Nebudete dychtit po cizích medailích a pohárech.
    

Užasle a se slzami v očích zírali běžci na kamenné desky. Teď už věděli, co nemají dělat. Byli naprosto přesvědčeni, že už nikdy nezklamou a budou dodržovat veškerá přikázání.

Ale chtěli vědět více. Co je správné jíst a pít před závodem a co po něm? Co si mají oblékat? Jak dlouho a jak často mají běhat? Dokonce se ptali i na to, jak mají dýchat.

Mojbeh musel neustále kontaktovat Behaliona a těch pravidel a předpisů bylo nakonec tolik, že se v nich už nikdo neorientoval. Natož aby je dodržoval.

Časem tak vznikla další potřeba: trestat provinilce za porušování řádů a zákonů.

I na to dal Behalion vyčerpávající odpověď: „Oko za oko, nohu za nohu, koleno za koleno, jizvu za jizvu.“

Život šel dál. Šířily a množily se přestupky běžců proti Zákonu. Zákon se opotřebovával, chátral a beznadějně stárnul.

Nadešel čas vyměnit Starý zákon za Nový.

Na tomto místě byl rukopis přerušen...