PRAŽSKÝ PŮLMARATON: Nástrahy přibývajících kilometrů
Lenka Balíková, Miloš Škorpil | 11. 3. 2008 | Přečteno: 3108×
Tento týden mě v tréninkovém plánu čekalo navýšení kilometráže. Místo šestikilometrových výběhů jsem měla zařazeno v pondělí, ve čtvrtek a neděli po 8 km. V sobotu jsem si měla pak zaběhnout 13 km. A jak se to všechno dařilo?
Abych řekla pravdu, tak jsem denní navýšení nijak zvlášť nepocítila. Pro mě to v podstatě bylo 10 – 15 minut běhání navíc. První polovina týdne šla podle plánu. Při pondělním běhu jsem se dokonce cítila, jako bych už běžela samotný závod. Ve chvíli, kdy tělo chtělo trochu povolit, jsem si představovala sebe samu na trati půlmaratonu a fandící diváky. V ten moment se vždy moje tělo a psychika vzpružily a dostaly nový impuls pro pohyb vpřed.
S přibývajícími kilometry mých tras a blížícím se Pražským půlmaratonem mi začínají tanout na mysl některé otázky. Tak mě třeba napadlo, jak to udělat s příjmem potravy při takovém dlouhém, jak tratí, tak časem, běžeckém výkonu. Tento problém vnímám ve dvou rovinách. Za prvé, jídlo jako zdroj energie. Tedy, jak moc nebo málo se mám najíst před závodem, abych mohla běžet s dostatečnou zásobou energie po určitou dobu? Na jak dlouho mi předzávodně nabytá energie vydrží? Naopak, abych se zase nenajedla tak, že mi bude špatně a nebudu moci běžet.
Jako druhou záležitost týkající se stravy řeším, jak mám při běhu jíst? Znám svoje tělo a když jím ve spěchu, tak se mi přijatá potrava zasekne v žaludku a pak mě tam tlačí. No dobrá, tak třeba na chvilku zastavím u občerstvovacího stánku, ale to za minutu nemůžu strávit! Já vím, knedlo vepřo zelo se při závodech nepodává, ale i tak si nějak nedokážu představit, jak na jídlo (ať už jsou to banány nebo gely) bude tělo při běhu reagovat. Další otázka s tím související – jak si mám rozložit síly na celou trať, když s takovou vzdáleností moje tělo nemá žádnou zkušenost? Budu mít dostatek energie doběhnout do cíle?
Na sebevědomí mi moc nepřidal sobotní trénink, i přestože jsem namísto plánovaných 13 km absolvovala 14 km. Už na prvním kilometru mě zděsila moje tepová frekvence. Ano, pořídila jsem si sportester! Jak mi poradil Miloš, jakýkoliv „soupeř“ je pro trénink a zlepšování běžeckého výkonu dobrý. A tak jsem vyrazila poprvé s „hodinkami“. Jenže hned při volném rozklusání mi pulsmetr ukazoval, že se pohybuji kolem 90 % svojí max TF!
Myslela jsem, že mi vyskočí srdce a po chvíli upadnou i nohy. Přičítala jsem to prvotní ztuhlosti svalů a nerozehřátému tělu. A tak jsem statečně pokračovala dál. V podstatě jsem „přískokama“ (střídání běhu a chůze) absolvovala celý trénink. Po téměř dvou hodinách jsem dorazila domů celá špatná ze svého výkonu. To přece není možné, že jsem se za celou tu dobu nemohla pořádně rozběhnout. Pochopila jsem, že moje tělo se necítí ve své kůži a druhý den jsem musela trénink poprvé vynechat.
Už se těším na další výběh, hned zítra. Držím palce všem, co se taky připravují na Pražský půlmaraton.
Lenka Balíková
Ohledně otázek týkajících se jídla je to vcelku jednoduché.
1. Kdy se naposledy najíst před závodem, aby to nebylo pozdě nebo naopak moc brzy?
Doporučuji se najíst nejpozději 2,5 hodiny před startem. Vzhledem k tomu, že start Pražského půlmaratonu je ve 12:00, je problém v tom, že naše tělo je většinou zvyklé někdy mezi dvanáctou a třináctou hodinou obědvat, takže to poslední jídlo by nemělo být zas až tak hladové. Dá se to řešit tak, že buď vstane člověk později a dopřeje si vydatnější pozdní snídani. Nebo naopak vstane dříve, normálně se nasnídá a v půl desáté si dá ještě lehčí dopolední svačinku, třeba rýžovou kaši. Prostě něco, co by nám snadno klouzalo do žaludku a přitom mělo odpovídající výživnou hodnotu.
2. Jak jíst při vlastním běhu?
Tak to je potřeba vyzkoušet právě na těch dlouhých sobotních výbězích. Vzít si do ledvinky buď energetický gel, banán nebo táfličku hroznového cukru a z těch si uždibovat po 10. kilometru každých 20 minut. Důležité při tom uždibování je ale nezapomenout se na to vždycky pořádně napít.
3. Mohu se při běhu zastavit? Neztuhnu? Rozeběhnu se zase?
To jsou také dosti časté dotazy prvomaratonců nebo půlmaratonců. Odpověď zní: „Klidně se na občerstvovačce zastavte, v klidu se najezte z toho, co je zde nabízeno a o čem víte, že vám nedělá při běhu problémy, vypijte si 2 – 3 deci vody, raději než iontový nápoj a pak v klidu běžte dál. Těch pár minut zpoždění zase v klidu doženete. Neztuhnete, nebojte, naopak se vám dál poběží mnohem lehčeji.“
A nakonec mám pro Lenku a ty, co poběží letos poprvé svůj půlmaraton, snad dobrou zprávu, poběžím totiž jako vodič na 2 hodiny a 30 minut, takže vám budu k dispozici svými radami a povzbuzením i na trati.
Miloš Škorpil
MILOŠ ŠKORPIL JE JEDNÍM Z TRENÉRŮ BEHEJ.COM NABÍZEJÍCÍCH OSOBNÍ TRÉNINK
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 19)
PaRi | 11. 03. 2008, 05:56
Milošova zpráva, že bude dělat vodiče na 2:30, mě potěšila, svůj reálný čas vidím někde mezi 2:15-2:30, takže se ho budu určitě minimálně v první polovině trati držet a pokud vše půjde dobře, tak potom případně trochu zrychlím. Jinak Lence přeju, aby si svůj první závod opravdu pěkně užila a měla na něj jen příjemné vzpomínky. Na zlepšování časů bude určitě dost příležitostí při dalších závodech, kdy už má člověk jednak víc naběháno a jednak i zkušenosti ze závodů předchozích. Určitě je lepší začít spíš pomaleji a poté postupně zrychlovat, než se nechat strhnout atmosférou, přepálit začátek a ke konci litovat a trpět. Těším se na setkání 29.3. v Praze!
ipeterka | 11. 03. 2008, 10:07
Co se týče jídla - moje zkušenost je, že banán či dva půl hodiny před startem nic nezkazí, ale nic dalšího bych nejedl. A co se týče sporttesteru - měla jsi správně nasazený hrudní pás? Vím, že když mám příliš volný hrudní pás, tak mi sporttester (přestože má kódovaný přenos signálu) je schopen ukazovat vcelku slušné nesmysly. Nemá-li tvůj sporttester kódovaný přenose signálu, neběhej kolem tramvajových trolejí. Samozřejmě ten pás člověk nesmí utáhnou tak, že nebude moci dýchat, ale rozhodně by se pás neměl volně pohupovat při běhu. Jestli ukazoval sporttester reálné hodnoty, pak doporučuji řídit se podle tepové frekvence. Příklad z mého života - když jsem běhal bez sporttesteru 12km, tak jsem měl čas běžně 1h 10min. Se sporttesterem se mi čas najednou prodloužil na 1h 17 min. Po třech měsících pravidelného tréninku se sporttesterem jsem se dostal na čas 1h 2 min ... .
lenaska | 11. 03. 2008, 11:38
PaRi, taky mě potěšila informace o Milošově "vodičství", to bude celá šňůra běžců za Milošem a pak dlouho nic:-)
Děkuju za podporu, myslím, že atmosféra určitě udělá svoje. Předpokládám, že to bude jiné než pobíhat po lesích:-)
Naviděnou všem na půlmaratonu
Lenkalenaska | 11. 03. 2008, 11:41
ipeterka: myslím, že sportester a jeho snímání bylo v pořádku, trochu rozhašené spíš bylo moje tělo:-o
Zatím se učím číst a používat při běhu, co ty "hodinky" ukazují :-)
Díky za rady
LenkaSeema | 11. 03. 2008, 15:29
Nj..otazka je, jestli clovek k jidlu vubec neco dostane...nerada bych se mylila a nekoho se tim dotkla..pravda..loni jsem se 1/2maratonu neucastnila, ale pokud si dobre vzpominam, tak rok predtim byla na trati k dispozici pro pulmaratonce jen voda a iontak...tak asi radeji neco s sebou do kapsicky..a jinak vsem preji hodne zdaru..
cox | 11. 03. 2008, 17:06
No otázka je, jestli to pan Škorpil vydrží běžet za těch zadržených 2:30. Abychom potom všichni, co poběžíme za ním, nebyli v cíli za 1:50, protože to by mně fakt naštvalo. :-) Taky už se těším.
rebecca | 11. 03. 2008, 20:21
Právě jsem dočetla článek a zajásala nad Milošovou poslední větou. Jako nováček na půlmaratonu budu šťastná, že budu mít tak skvělého vodiče. Když se dívám na celou trať, přepadají mě trochu obavy i lehké chvění okolo žaludku, jestli to vůbec uběhnu.Chtěla jsem využít vodiče, jenže nejpomalejší byl na 2 hodiny a to je pro mě moc rychlé, tak teď mám radost, že Miloš bude s námi. Těším se se všemi na viděnou v Praze!
martinha | 11. 03. 2008, 21:23
Intenzivně běhám asi od října. Na 1/2 marathon jsem přihlášený a teď si troufám i na velký M. S jídlem a pitím problémy nemám, jsem zvyklý z kola. Jen se mi chce vždy po cca 6 km děsně na záchod. Což o to, když si běžím lesem tak zaběhnu za strom, ale co budu dělat v té Praze fakt netuším. 20 km teď běhám těsně pod 2 hodiny a tak to snad vydržím. Martin
lenaska | 12. 03. 2008, 12:19
no to je taky oříšek. Chlapi, ty se otočí a mají vyhráno, ale co my ženy? S vystrčeným pozadím ... v lepším případě...
mskorpil | 12. 03. 2008, 22:28
Lenko, podle mojich zkušeností si s tím při závodech nedělají ani ženy a dívky žádné starosti a v poklidu si odskočí kde se dá. jinak na trati jsou i mobilní WC, jen je tam občas trošku fronta :)
running-observer | 13. 03. 2008, 08:27
Proč by měl člověk během půlmaratonu něco jíst? Nemělo by to být potřeba, i když by trval 2,5 hod. Při delší době to lze pochopit, ale to už asi není problém s tím, že si člověk něco nese a při konzumaci jídla přejde do chůze.
Já jsem jeden půlmaraton v zimě běžel nejen bez jídla, ale i bez pití a bylo to v pohodě. Samozřejmě pro začátečníky je lepší během závodu pravidelně pít.lenaska | 13. 03. 2008, 13:54
díky za tipy. Mobilní toalety? To jako že si ten záchod můžu hodit na záda a běžet s ním? :-)))
Ne vážně. Co si myslíte o konzumaci hroznového cukru ve formě cucacích bonbónů místo jídla. Trochu mě děsí to trávení, aby mi nebylo špatně.
LenkaPaRi | 13. 03. 2008, 18:47
Myslím, že na půlmaraton by mělo stačit jedno doplnění energie během závodu, někde mezi 10.-15.km. Záleží i na tom,, co a kdy sníš před závodem, o tom ale už psal podrobně Miloš. Osobně mám nejlepší zkušenosti s energet. gelem zapitým několika dl vody či ionťáku. Co ale vyhovuje mně, nemusí vyhovovat druhému, asi je dobré si to předem vyzkoušet na nějakém delším tréninku.
koyama | 14. 03. 2008, 08:23
Půlku často běhám na hroznový cukr. Většinou dva v průběhu (kolem 12.km a za 16.km - podle občerstvovaček). Jen necucám, ale rozkoušu :o) kousek před občerstvovačkou, abych ho mohl hned zapít. Mám celkem citlivý žaludek, ale tohle mi problémy nedělá.
KaatjaK | 15. 03. 2008, 23:51
Celkem souhlasím s Running-observer. Když jsem šla dvacítku, tak jsem neměla vůbec potřebu něco během závodu pojídat. Na občerstvovačce na desítce jsem se jen trochu napila vody a žádné čůrací pauzy jsem nepotřebovala. Nicméně připouštím, že kdybych to běžela v horku, tak bych určitě pila víc. Ale stejně nechápu běžce, kteří mají potřebu dělat si během půlmaratonu několik jídelních pauz, doprovázených důkladným zapitím této dávky. Je pravda, že pak je asi třeba řešit i ty záchodové přestávky :) Upřímně vám nezávidím ten hlavolam, jak načasovat: jídlo - pití - odskočit si, a takto několikrát dokola.
RSS