PRAŽSKÝ MARATON: První skoromaraton

V úterý a ve čtvrtek jsem navštívil bazén a saunu a koleno regeneroval plaváním a pobytem ve whirlpoolce. Měl jsem čas přemýšlet, proč chci maraton běžet. Jsem po vážném úraze a protože jsem měl štěstí a neskončil na vozíčku, rozhodl jsem se běžet maraton pro centrum Paraple. Vytvořil jsem Buldok-tým a chci vybrat pro lidi z centra co nejvíc peněz, abychom mohli pomoci lidem, kteří neměli takové štěstí jako my.

Do toho mi mí nejbližší tvrdili a tvrdí, že po úraze a bez dlouhodobého trmréninku maraton nezvládnu, navíc při mé původní váze 106 kg. Jsem prý „blázen“ a oni by neběželi ani na tramvaj. Já jim chci dokázat, a taky všem ostatním pochybovačům, že pokud se chce, tak to jde a věřím, že maraton zvládnu.

Láká mě to dokázat všem nevěřícím, že když se člověk do něčeho pustí, může to zvládnout, i když k tomu nemá třeba fyzické předpoklady. Zatím běhám pomalu, na závodě jsem skončil poslední, taky mi patřilo „krásné“ poslední místo i při závodech na běžeckém víkendu na Vysočině, ale vím, že maraton uběhnu. Věřím tomu. Je to můj cíl a za tím jdu.

Jak už psal Miloš, skoro jsem si svůj první maraton uběhl právě při běžeckém víkendu, protože jsem tak trochu víc „zakufroval“, ztratil se a naběhal víc kilometrů, než jsem měl původně v plánu. Běh jsem v kopcovitém terénu střídal s chůzí, ale nelituji, protože jsme byli v krásné oblasti Vysočiny, které se říká „Česká Kanada“: čisté lesy s kameny, snad tisíce jezer a jezírek, vesnice s krásnými statky, prostě bylo celou dobu na co koukat.

Do toho skvělá atmosféra a příjemné ubytování v Penzionu Chytrov s výbornou kuchyní a takovými porcemi, že i já „žrout“ jsem měl co dělat, abych vše snědl. Další podrobnosti a dojmy z běžeckého víkendu se objeví na mých stránkách buldok-týmu.

Snad bych se ještě vrátil k faktu, s kterým mě seznámil trenér Miloš na Chytrově a to, že 29. 3. 2008 poběžím Pražský půlmaraton a to po boku Lenky, s kterou jsem se seznámil na srazíku. Můžu říct, že tato holčina s andělskou tvářičkou běhá jako puma s ďáblem v těle a nevím, nevím, jestli jejímu tempu budu vůbec stačit. Každopádně ji podpořím a budu ji podporovat nejen v závodě a myslím, že nebudu sám a moc se těším.

Ovšem ještě dřív než půlmaraton přijde na řadu závod v pražské Chuchli. Rozhodl jsem se totiž zúčastnit i kratších, ale neméně kvalitních závodů než jsou ty, které pořádá PIM. Na řadě je tedy tuto sobotu závod v Chuchli a pokud máte chuť si se mnou zaběhat, přihlaste se, poslední určitě nedoběhnete. Toto místo je zatím obsazeno mnou, ale třeba to právě tento závod změní.:-)

Na závěr bych rád připomněl číslo účtu centra Paraple 10006-18831021/0100 a poděkoval všem lidičkám s dobrým srdcem, kteří přispěli pro dobrou věc a pomohli těm, kteří pomoc nezbytně potřebují. Nezapomeňte, že vy všichni, kteří pomůžete jakoukoliv částkou, budete ode mě odměněni tím, že vaše jména napíšu na tričko, v kterém poběžím Pražský maraton a vy ho tak poběžíte se mnou.

S pozdravem

Buldok
www.buldok-tym.estranky.cz

Víc než to, co píše Buldok v tomto svém článku, mne zaujalo to, co nepíše. Nebo píše, ale pouze mně v emailu a to, že poběží maraton s vodičem za 4:15. No nevím. Je fakt, že jsem mu na začátku tenhle čas předpovídal, ale co jsem ho viděl běhat, už jsem osobně opatrnější a myslím si, že je pro něj spíše reálný čas někde na hranici pěti hodin. Je mi jasné, že udělá vše pro to, aby mne přesvědčil o opaku. Je fakt, že se snaží makat, seč to jde.

Nyní k tomu, co se objevilo v komentářích k předchozímu článku a sice proč běhá Buldok ty schody. Pokud se podíváte do tréninkových plánů v knize: „Za 100 dní maraton“, schody tam nenajdete, ale jinak nejsou rozhodně na škodu. I vytrvalec potřebuje sílu a tu nejlépe získá běháním do kopce a pokud to má do kopců daleko, vhodnou náhražkou je právě běhání do schodů.

Tady se ještě sluší poznamenat, že každému svědčí něco jiného. Buldok je od přírody silový typ, a tak by ho nikdy neuspokojilo samotné běhání, tak jako jiného neuspokojí silová příprava, která je ale pro člověka, který se chce v běhu zlepšovat, bezpodmínečně nutná. Jen prostým naběháním kilometrů, byť v seberychlejším tempu, se z nikoho dobrý a tím spíše výborný běžec nestane. Silovou přípravou v tuto chvíli nemyslím jen posilování nohou, ale i rukou, zad a břicha, protože to vše k běhu potřebujeme. Na škodu není ani to, když zapojíme posilování hlavy :) Ale to už je trošku o něčem jiném.

Miloš Škorpil