Zaregistrovat »

PRAŽSKÝ MARATON: Jak skloubit práci a trénink

Zdenek Buldok, Miloš Škorpil | 27. 3. 2008 | Přečteno: 1671×

PRAŽSKÝ MARATON: Jak skloubit práci a trénink

Zdravím vás ve čtyřicátém třetím tréninkovém dni přípravy na Pražský maraton pod vedením Miloše Škorpila a jeho skvělé knihy „Maraton za 100 dní“. Po běžeckém víkendu na Vysočině se cítím báječně a po radách trenéra a Franty Holého jsem připraven se s úsměvem vrhnout do dalších běžeckých tréninkových dní. A vy, milí čtenáři, můžete být při tom. Jdeme na to!

Neděle 16. 3.
Po probuzení do druhého dne na Vysočině krapek krápalo. Dali jsme si zdravou a vydatnou snídani a za hoďku a půl jsme ve skupině s ostatními běžci a jednou běžkyní Lenkou pod vedením Franty Holého vyběhli k osmikilometrovému úseku krásnou krajinou v okolí Chytrova. Franta nám ukázal pár správných cviků na uvolnění kloubů a svalů a také protahovacích cviků v terénu. Franto, díky, ať to běhá!

Pondělí 17. 3.
Dnes jsem si dal volníčko a myslím, že po běžeckém víkendu si ho zasloužím. Volno jsem využil nejen k regeneraci, ale také k vyřízení osobních věcí. A hlavně k hledání práce, po víc jak půlročním pracovním půstu, zaviněném mým nešťastným zraněním. To je naštěstí pryč.

Úterý 18. 3.
Po týdenní odmlce zaviněné bolestmi kolena jsem se vrhnul do schodů u nás v domě. Schody jsem seběhl a vyšel, zase seběhl a vyšel a naposledy seběhl. Dole jsem procvičoval cviky na rozhýbání těla a po sklapovačkách jsem dal kvalitní strečink. Dopoledne jsem vystřídal běh ve fítku za běhání v terénu a s úsměvem jsem vyběhl do Modřanské rokle. Běžel jsem k vodní nádrži a ještě nějaký ten kousek za ni do dosti slušného kopečka, pak jsem se protáhl a rozcvičil. Potom jsem běžel nazpátek. Za tuhletu dobu jsem uběhl osm kilometrů v čase někde kolem 80 minut, takže v klídečku. Odpoledne jsem měl úspěšný pracovní pohovor s běžcem Vláďou Novákem, kterého tímto zdravím.

Středa 19. 3.
Ráno jsem dal schody, bylo jich 330, po nich sklapovačky a strečink. Dopoledne jsem se odebral směr fítko, kde jsem si nastavil na běžeckém trenažéru 100 minut a uběhl je v poklidném tempíčku pro odstranění laktátu ze svalové hmoty. Po doběhnutí jsem si dal bazén 2x 30 min a nezapomněl jsem mezitím na pár minut skočit do sauny. Cítím se velmi dobře. Zítra je můj první pracovní den po zranění, jsem v očekávání, jak to dopadne.

Čtvrtek 20. 3.
Po ránu vynechávám schody a s úsměvem vyrážím směr Slapy do práce. Trochu jsem měl obavy, abych zase nespadl ze střechy, naštěstí střecha byla hotová a tak jsem se vrhl s ostatními řemeslníky do stavění kamenného plotu. Byla to dobrá posilovna nejen pro ruce, ale hlavně pro záda, které to zvládly v pohodovém klidu. Navečer se vracím domů. Po dobře odvedené práci jsem strašně unaven, takže místo tréninku ulehám a usínám. Probouzím se pozdě v noci, nakroutím budíka a zase usínám.

Pátek 21. 3.

Moc se mi vstávat nechce, bolí mě celý člověk. Ale nedá se nic dělat, říkám si, hola hola práce volá. Vynechávám schodíky a vyrážím směr do práce. Opět je na programu kamenný plot, dílo nám jde od ruky, jen to počasí nepřeje. Trochu sněží a je chlad, ale sem tam na nás mrkne sluníčko. Navečer přijíždím po pracovní posilovně domů, unaven, ale šťasten, že záda nebolí, což je výborné zjištění.
Po velkém sebepřemlouvání vyrážím do Modřanské rokle na menší běh, cca 70 minut stylem jogging, abych trochu protáhl nohy. Již zítra mě čeká další závod a dal jsem si za cíl nedoběhnout poslední.

Sobota 22. 3.
Šimráním mne probouzí paprsky sluníčka, vstává se mi báječně. A jak by ne, když svítí Oskar a nepadá sníh. Po snídani vyrážím na můj třetí závod do Chuchle, kde mě čeká Martin (Oslík) na zastávce, nabírám ho a vyrážíme směr Chuchelský háj. Po odebrání startovacího čísla se jdeme proběhnutím zahřát, dáváme jedno kolo tratě, abych se náhodou neztratil jako na Vysočině, až mi všichni utečou.  Dáváme abecedu, rozcvičení, strečink a hurá na start.
Jak to vypadalo z mého pohledu v závodě v Pražské Chuchli, se dozvíte na mých stránkách www.buldok-tym.estranky.cz  Teď snad jen to, že jsem doběhl třetí od konce, ale byl to boj a sáhl jsem si na dno svých sil. Splnil jsem si ale to, s čím jsem do závodu šel, nedoběhnout poslední.

Příští víkend mám před sebou předmaratonský test: po boku trenéra Miloše Škorpila a Lenky Balíkové se pokusím uběhnout Pražský půlmaraton, tedy 21 km. Takovou dlouhou trasu jsem v životě neuběhl a budu rád za povzbuzení během závodu nejen mého Buldok-týmu, ale i ostatních lidiček. Přijďte i vy začátečníci, kteří jste na tom stejně jako já a společnými silami tento závod zdoláme!

Pokud chcete pomoci lidem, kteří využívají centra Paraple, není nic jednoduššího než zaslat nějakou tu kačku pro lidičky s poraněnou míchou a stát se tak členem Buldok-týmu.
Účet centra Paraple 10006-18831021/0100 a za své jméno připište Buldok-tým, abych vás s radostí mohl přidat do mého Buldok-týmu.


Buldok konečně maká a přestává mít roupy, to je první, co mne napadne při čtení jeho řádek. Navíc potvrzuje to, co někteří komentátoři naznačovali, že jeho „nezřízené" a neřiditelné tréninkové úsilí je dáno i tím, že nechodí do práce. Jsem moc rád za to, že se mu podařilo najít práci a že nyní je pro něj běh tím, čím má být, tedy prostředkem k odpočinku a "zrovnovážení" toho, co nám přinášejí běžné dny, tedy i prostředkem k regeneraci.

Ano, ano, možná se při pomyšlení toho, že se Buldok připravuje na zdolání maratonu podivíte, že zde mluvím o regeneraci, ale je to tak. Běh v té podobě, jak ho naštěstí chápe většina těch, kteří přicházejí na behej.com a jak by na něj měl po svém úraze nahlížet i Buldok, je především prostředkem k regeneraci a získání dobré kondice.

Je samozřejmě i prostředkem k získání řady dobrých přátel, což ostatně Buldok už poznal v Chytrově a určitě pozná v sobotu i při pražském půlmaratonu. Jinak já osobně chystám pro ty, co poběží se mnou, malé překvapení, možná jim z toho pak bude zvonit trošku v uších :), ale je fakt, že tyhle běhy si žádají trošku toho povzbuzení na trati. Běžci ve druhé půlce startovního pole ho potřebují o to více, čím déle se na trati pohybují, a tak se kromě svých oveček budu snažit zatáhnout do závodu i diváky. No uvidíme, jak se mi to povede.

Pokud se zrovna v sobotu nechystáte vyrazit na trať, ale jen se přijít podívat na ty, co se s těmi 21 095 metry jdou popasovat, zkuste vymyslet nějaký nový fígl, jak jim tu dřinu zpříjemnit. Nenechávejte to jen na kapelách, které budou podél trati, každý dobrý nápad běžci a běžkyně ocení a vy si tak jako oni odnesete domů dobrý pocit, že jste byli součástí něčeho velkého.

Těším se na Buldoka, těším se na Lenku, těším se na všechny, kteří se rozhodnou běžet s námi, ale těším se i na ty, kteří přijdou originálně povzbudit.

Miloš Škorpil


Buldok Tým tvoří: Zdenek Buldok, Porcelan delux, Rostislav Tomeš, Blanka Živná, Lenka Lasková, Soňa Otavová, Zora Hackerová, Behej.com sro, Peter Kovalík, Ivo Peterka, Hana Taslerová, Kateřina Gališová, Tomáš Vorlíček, Vladimír Novák.


Na seriálu o přípravě Buldoka na maraton se podílejí:

STŘECHY Boháč & Marek

 

Reklama
Hodnocení článku
46.25% (40 hlasů)

Související články

Komentáře

Přidat příspěvek

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.

Příspěvky v diskuzi (celkem 1)

  • ipeterka | 27. 03. 2008, 10:07

    Zdeňku, Modřanská rokle je na běhání super - taky jsem tam běhával, když jsem v Modřanech bydlel.
    Miloši, kde bude sraz tvé skupiny před půlmaratonem? Sice si optimisticky plánuji lepší čas, ale rád bych se potkal s lidmi, kteří poběží v tvé skupině.

Reklama

Nejčtenější v rubrice

Reklama