Běžecká setkání trochu jinak

Pokud je to při jízdě autem, hned poznamenávám: „Jé, běžec!“ s vědomím, že běžci jsou mezi populací poměrně vzácní. Obvykle také zkoumám, jestli ho náhodou neznám. Pokud se mi ho podaří identifikovat, řeknu: „To je Laďa (lze dosadit jiná jména)!“ Jindy přibrzdím a zkoumám běžecký styl: „Běží docela lehce, jen ta práce rukou je trochu slabá,“ nebo: „Chlapec je pěkně udýchaný, asi už toho má dost.“

Zajímavá jsou setkání s běžci, když také běžím. Obvykle se ve mně probudí něco jako lovec. Přidám do kroku a začnu ho pomalu dohánět (pokud teda není o dost rychlejší). Při jedné takové příležitosti neznámý běžec zaregistroval, že se k němu přibližuji a také zrychlil. Já také. On také. A já také. Nakonec ho dotahuji. Pozdravíme se, já poznamenám, že bychom mohli zvolnit, on souhlasí, představíme se, zjistíme, že bychom se vlastně měli znát a za příjemné konverzace chvíli spolu běžíme, dokud se naše cesty nerozdělí.

Někteří běžci jsou však docela zvláštní. Zejména ti z říše zvířat. Na ty jsem nedávno narazil při cestě autem po rychlostní silnici z Brna na Znojmo poblíž Bratčic. To, co jsem viděl z okénka auta, mě přimělo dupnout na brzdu, přejet do odstavného pruhu, zastavit a fotit. Škoda jen, že to bylo tak daleko a ani optický zoom to nebral dost detailně (aspoň že se mi netřásly ruce). Tak vznikl snímek úvodního obrázku. Ano, stal jsem se svědkem setkání běžců prvé třídy. Nevím, jestli to byly srny nebo daňci. Ale vím, že kdykoli v přírodě, když jsem je potkal, s lehkostí odcupitali (nebo odcupitaly, pokud to byly srnky) a bylo zcela jedno, jestli to bylo z kopce nebo do kopce.

To je docela jiné než potkat zajíce. Ten se dá do běhu, zmizí za první terénní vlnku a tam se těžce vydýchává, když jeho srdce tepe v trojnásobku mojí TF Max. Nebo chvíli běží přede mnou, zmizí za první plot, tam vycení své hlodáky, zasměje se a volá: „Že mě nedoženeš!“ Jak bych mohl, když se za ten plot nedostanu, odpovídám a běžím si svou cestou. Ti zajíci totiž vůbec nemají potuchy o tom, co je to férový závod. Za to srnky ano, ale na ně fakt nemám.

No jasně, když uvážíte, jak ty srnky věnují dostatek času uvolnění, pasení se, strečinku, běžecké instruktáži, jak je možno vidět na obrázku, jak by neměly dobré výsledky.

Celý náš život je provázen neustálým potkáváním a setkáváním se. A záleží na nás, čím se pro nás tyto události stanou.