Duel behej.com: Soupeřku Brandýs v cíli neuvidí?

Jarka Holasová versus Standa Blaha. To je souboj dvou běžců, kteří soutěží o to, kdo z nich získá více bodů v Poháru behej.com. Dnes představují svou přípravu na závod Praha - Brandýs. Řečeno fotbalovou terminologií, zatím to vypadá, že si Standa doběhne do Brandýsa pro kontumační vítězství.

Mezi během v Nasavrkách a závodem Praha – Brandýs uplynulo 14 dní, ale ten víkend mezi bez pohárového závodu patřil jednoznačně Pardubickému půlmaratonu. Původně mi kombinace třech závodů ve dvou víkendech připadala dost „ujetá“, ale všechny tři běhy mě moc lákaly.

Dilema mi pomohl vyřešit Ivo Domanský na Běhu Kerteamu, když mi poradil stručně a jasně: "Bakov běž na co nejlepší čas, prostě závoď. Nasavrky ber jako výklus, hlavně žádné závodění do kopce, pěkně v klidu a přidej, jen když to půjde v závěru, až poběžíš z kopce. A během dalšího týdne jen tak 2x8 km hodně volně, žádný usilovný trénink. No a v Pardubicích uvidíš, jak to půjde. Na rekord to nebude, ty dva závody budou znát, ale uvidíš, co to dá." Měl 100% pravdu, snažila jsem se poslechnout a vyšlo to docela dobře. I v těch Pardubicích, kde jsem nečekala moc dobrý čas, to nakonec byl můj třetí nejrychlejší půlmaraton, jen o 2 sekundy horší než podzimní Drážďany.

V neděli jsme s Mirkem zopakovali úspěšnou regenerační taktiku a plavání (1 km) jsme doplnili ještě saunou. Protože do Brandýsa nedorazím, nestíhám pro rodinné povinnosti, a první květnový víkend se mi podaří přijet jen do České Třebové, kde se běží jen krátký běh (6 km), plánuji teď přípravu hlavně na květnový Pražský maraton.

V týdnu před Brandýsem jsem byla znovu 3 dny v Harrachově, takže jsem měla docela příležitost vyběhnout, i když s počasím to zpočátku bylo trochu horší. V úterý odpoledne jsem si dala 10 km volně k Mumlavskému vodopádu. Cestou se slušně rozpršelo a vítr taky stál za to, naštěstí podstatná část téhle trasy vede lesem, kde je člověk přece jen chráněný. Sníh už taky zmizel i z lesních cest a jaro už jasně míří i do hor. Silný vítr ale vydržel i přes noc a mraky rozfoukal, takže středeční ráno bylo jak ze žurnálu – obloha vymetená, slunce od časného rána a bezvětří.

Tím bylo rozhodnuto – dám 17 km do Polska a kolem „schroniska“ na Orle. Mám tuhle trasu ráda, vede převážně po zpevněných lesních cestách, za Orle cca 3 km po asfaltu (dnes po sněhu, takže místo plánovaného zrychlení nastoupilo klopýtání změklým sněhem a klouzání po zmrazcích), převýšení je asi 250 m, nejvyšší místo cca 800 m n. m. Cestou si člověk může užívat krásné výhledy nejdříve na Jizerky, do údolí Jizery a na Bukovec, v závěru pak zase na Krkonoše, na Rýžoviště a na Čertovu horu. Tempo jen velmi volné, za Orle na cestě se souvislou vrstvou sněhu přecházím do indiánského běhu, jehož rytmus je určován výší sněhové pokrývky a kvalitou sněhu – fakt nechci skončit s nějakým úrazem a místy zledovatělý sníh dost klouže. Přestože mám pocit, že běžím opravdu zvolna a v pohodě a 3 km za Orle jsou spíše chůze než běh, jsem celkově na těch 17 km o asi 5 minut rychlejší než loni stejnou dobou – to mě naplňuje trochu optimismem ohledně letošního času na maraton.

Ve čtvrtek ráno poslední krkonošský výběh – jako minulý týden na hranice s Polskem, jen 5 km po ránu, teplota je na nule, ale slunce se opět snaží ze všech sil, jen ruce mi mrznou, rukavice s sebou vůbec nemám – chybička se vloudila.

Standa Blaha

Po Bakovu a Nasavrkách jsem v pondělí regeneroval, ale v úterý jsem si šel zakopat a bylo to překvapivě v pohodě.

Ve středu jsem jel na své oblíbené a tradiční Monaco, říkal jsem si, že to nebudu vůbec honit a nakonec z toho bylo na mě slušných 46:30. Říkal jsem si pro sebe, že po tak náročném víkendu to snad znamená, že konečně příchází forma. A že si ve čtvrtek a pátek orazím, abych byl v sobotu fit.

Ve čtvrtek jsem ovšem jel se žáky jako kouč na fotbalový zápas a v zápalu boje jsem se je pokoušel hecovat k lepším výkonům. Bylo dost chladno a výsledkem bylo, že jsem nastydl, druhý den nemohl mluvit, ani pořádně dýchat.

V sobotu ráno jsem se necítil moc dobře, ale teplotu jsem nenaměřil, takže jsem se nakonec rozhodl, že sice půlmaraton zkusím, ale v případě nějakých komplikací to zabalím. Nakonec jsem po pěti kilometrech zjistil, že to nepůjde, nejdřív jsem to chtěl ukončit, ale nakonec jsem počkal na svou ženu a spolu s ní jsem to absolvoval asi za 1:52. Po závodě jsem se nakonec cítil lépe než před ním, ale z tréninku jsem vysadil až do čtvrtka, kdy jsem to šel zkusit na fotbálek.

Teď už se cítím dobře, ale nevím, co se mnou ten malý objem naběhaných kilometrů v tomto týdnu udělá. Pokud se nestane nic neočekávaného, tak závod Praha - Brandýs určitě poběžím a budu se snažit na svou soupeřku nějaký ten bodík dotáhnout. Nebudu ale vůbec překvapen, když ji ve Kbelích na startu potkám. Jarka je totiž běžkyně tělem i duší a rodina jí její povinnosti určitě ráda přeloží na jiný termín :)

1. V Duelu vítězí ten, kdo získá větší počet bodů v rámci Poháru behej.com 2008

2. Do celkového hodnocení se započítává 10 závodů s nejvyšším počtem dosažených bodů.

3. Dalším pomocným kritériem v případě rovnosti bodů je vyšší výkonnostní posun v rámci Poháru behej.com 2008. Měřítkem tohoto posunu je průměr dosažených časů z prvních tří absolvovaných závodů Poháru v porovnání s posledními třemi.

4. Odměna: Vítěz Duelu od behej.com získává po skončení soutěže poukázku na nákup zboží v prodejně TRIEXPERT v hodnotě 2000 Kč.

Jarka Holasová, Standa Blaha, Petr Kostovič