Buldok to dal!
behej.com | 11. 5. 2008 | Přečteno: 2316×
Hromotluk Zdenek Uhl. Buldok, jak si říká. S touto výstižnou přezdívkou se ztotožnil natolik, že se nechal tak rovnou přejmenovat. Ještě loni skoro nehybný po pádu ze střechy, ještě dva týdny zpět s podvrknutým kotníkem. Ale svého zarputilého cíle se nevzdal a v neděli si "doběhl-došel" do cíle svého prvního maratonu. Zaslouží si oslavné ódy?
Přinášíme svědectví očitých svědků Buldokova maratonského "boje". Dvou lidí, kteří tvořili součást dvou Buldočích štafet, které doprovázely Zdenka na jeho více než šestihodinové pouti.
Radek Narovec, rozbíhající člen první štafety:
Propočítal jsem si, že budu muset běžet desítku skoro na úrovni osobáku, abych Buldoka dohnal před první předávkou, protože startoval s hlavním závodem, zatímco firemní štafety až s desetiminutovým zpožděním. Spletl jsem se ale ve dvou věcech: jednak jsem si neuvědomil, že Buldok neodstartuje s Keňany :) a pak v tom, že Zdenda nepřepálil začátek.
Suma sumárum: po dvou kilometrech úprku jsem na Zdendu narazil už na Karlově mostě :) Poctivě jsem zbrzdil, abych Buldoka neuštval a nepřipravil o jeho velký sen. Takže jsme se brzy ocitli na chvostě pole a kochali se sluníčkem a "prdelkami" před námi :)
Zdenda držel strojové tempo, jen občas si postěžoval na odlepující se náplast na prsních bradavkách. Nepomohlo ani převázání patřičných míst ochotnými záchranáři, ale Buldok to nakonec vyřešil namazáním bradavek na dalších kilometrech.
Daleko h
orší se ukázaly křeče, které přišly velmi záhy - již na osmém kilometru. Hrklo ve mně, protože takto brzo jsem to nečekal ani v nejhorším snu. Naštěstí pomohlo protažení se a uvolnění mysli o zbytečné starosti, které k běhu nepatří a na jejichž řešení bude času dost.
Na předávku jsme přiběhli skoro poslední a Lenka poskakovala radostí, že vůbec žijeme :) Buldoku drž se, bouchl jsem do zad hromotluka, ale v duchu si myslel, že to na druhém úseku zabalí. Nezabalil.
Tomáš Velecký, finišman první štafety:
Do 26. kilometru Buldokovi sloužilo tělo skvěle, ale potom se začaly ozývat problémy v oblasti lýtek, stehen a kolen. Na 30. kilometr, kde jsem přebíral štafetu, se Buldok sotva doplazil. Po skvělém masérském zásahu Franty Burdy a Martina Singra se Buldok opět pomalu rozeběhl, ale už u Karlova mostu to s ním vypadalo špatně. Proto jsem se ho snažil rozptýlit tím, že jsem roztleskal partu italských turistů jdoucích jeden za druhým, tak jsme absolvovali cestu až k úřadu vlády a to už se Buldok kousnul, i když mu běhání šlo velmi těžko a stále častěji běh prokládal chůzí.
Tak jsme se společně dostali až k Těšnovskému tunelu, kde jsme potkali Buldokovi naproti běžící lidičky z obou našich štafet. Protože se chýlil limit šesti hodin, domluvili jsme se, že poběžím jako kapitán štafety do cíle pro medaile a jednu nechám připravit i pro Buldoka. Když jsem probíhal kolem hotelu Intercontinental, viděl jsem na chodníku Buldokovu přítelkyni Janu a jejího syna, a tak mě napadlo, že když nemůžu doběhnout s velkým Buldokem, doběhnu aspoň s malým. To jsme také dokázali, sehnali pro nás medaile a pro Buldoka také. Tu dostal mladej a běželi jsme našim naproti a uprostřed Pařížské ulice jsme je potkali a běželi vedle sebe a doprovodili jej až do cíle.
Co říci závěrem?
Stovky lidí jej odsoudí, že jeho počínání je laciným gestem a nemá se sportem a zdravím nic společného. Jeho starší články jsou plné ohnivých debat a další polemiky určitě ještě přijdou. Nakonec proč ne.
Nevím. Sám se přiznám, že jsem po zbytek dnešního dne váhal, jestli se s Buldokovým počínáním ztotožňuji. Bohulibá myšlenka, moře vzdoru osudu a neskutečná chuť bojovat s osudem. To je Buldok. Z jeho strany to ale rozhodně není laciné gesto, protože s během určitě neskončí. Nikdy to nebude sprintér, ale aby nás všechny jednou svou vůlí nepřekvapil!
Dnes do cíle v šestihodinovém časovém limitu nedoběhl a správně by se neměl ani objevit ve výsledcích. Přesto se před ním pořadatelé sklonili a ještě mu společně s ostatními zatleskali. Nejenže se zvedl z kolečkového křesla, ale on donesl do cíle 27 tisíc pro konto Paraple, protože ví stokrát lépe než my zdraví, co to je nemoci se hýbat. Buldok vstoupil do historie.
Radek Narovec a kolektiv autorů behej.com
Související články
Komentáře
Přidat příspěvek
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Příspěvky v diskuzi (celkem 40)
Serža | 11. 05. 2008, 23:41
gratuluju Buldokovi k heroickému výkonu, být pod tím sluníčkem šest a půl hodiny,to chce morál...
teď je jen otázka, jestli tohle utrpení byla motivace do budoucna...Orin | 12. 05. 2008, 07:08
Ano, bylo to laciné gesto, které se sportem nemělo nic společného. Díky bohu to neskončilo nějakým zdravotním průšvihem. Věřím, že pro příští rok to nebude motivovat další lidi, kteří teď mohli získat dojem, že na maraton se vlastně ani není třeba připravovat...
Exploser | 12. 05. 2008, 08:14
Nebylo to žádné laciné gesto - to může říci jenom ten, který by podobného výkonu nebyl nikdy schopen. Ač se to z pohledu mmohých může jevit jako směšné, Buldok podal skutečně heroický výkon (v němž vysoce překonal i dávného Tragéda), popral se tvrdě s nepříznivým osudem a stal se nakonec zaslouženým vítězem.
Jecminek.Maselnik | 12. 05. 2008, 09:33
byl jsem jedním z negativních přispěvatelů ke článkům o Buldokovi. Nicméně pominu-li zdravotní aspekt celé záležitosti, můžu pouze smeknout před Zdeňkovou zarputilostí dotáhnout věc do konce. Věřím, že jeho další běžecká příprava bude méně hektická a trochu koncepčnější:-)
Maggie | 12. 05. 2008, 09:46
Laciné gesto není dle mého názoru šestihodinové utrpení na trati. Smekám před ním a držím palce do budoucna :) Koneckonců, i díky němu jsem začala s běháním a docela bych si přála mít jeho vůli.
vl001 | 12. 05. 2008, 10:58
A je to potřeba? Když se vsadí parta studentů, do limitu do cíle obvykle dojdou. Uznávám, že to není zrovna ladný běh. No a?
Sandera | 12. 05. 2008, 12:57
Je maraton jenom o sportu? Každopádně Buldok a všichni, kteří dokončili, vlastně porazili mj. i největšího keňského favorita, který vzdal.
dan67 | 12. 05. 2008, 09:51
Zdeňku gratulace. Zabojoval jsi skvěle.
Bering | 12. 05. 2008, 10:29
Buldoku, bylo mi ctí být s tebou na trati. Až ti bude nejhůře, tak si pořádně zakřič! F.
Tomas_Pce | 12. 05. 2008, 10:44
I mě bylo ctí Franto být s Buldokem i s Vámi ostatními členy obou Buldočích štafet. Díky všem
Sandera | 12. 05. 2008, 10:40
Buldoku, gratuluju! Tvoje vůle a zarputilost je obdivuhodná.
Vanda | 12. 05. 2008, 11:00
Buldoku, gratuluji!!!
Věřím, že se mnoho lidí, kteří dosud váhali a hledali výmluvy, proč nemohou nebo nechtějí běhat, rozhodne aspoń to zkusit. A pochybovačům jistě sklaplo. Paráda, tohle byl megakousek - a za rok o hodinu rychleji!Vanda | 12. 05. 2008, 11:01
Buldoku, gratuluji!!!
Věřím, že se mnoho lidí, kteří dosud váhali a hledali výmluvy, proč nemohou nebo nechtějí běhat, rozhodne aspoń to zkusit. A pochybovačům jistě sklaplo. Paráda, tohle byl megakousek - a za rok o hodinu rychleji!vl001 | 12. 05. 2008, 11:02
Člověk nedělá v životě vždy jen rozumné věci. Zdeňku, dokázal jsi, že jsi Buldok, gratuluji. Své další velké cíle však trošku víc plánuj:-)
Stanislav Junga | 12. 05. 2008, 11:03
No je to takové rozporuplné. Podle mého názoru to nejlépe vystihuje prostřední volba ankety - Buldog podal velký výkon, i když s jeho počínáním tak úplně nesouhlasím. Na svůj první maraton se asi měl připravovat o něco déle. Pak by z toho mohl mít pohodový zážitek a doběhl by v limitu bez zbytečného utrpení a zdravotního rizika.
Ttiimm | 12. 05. 2008, 12:00
Smekám a hlavně doufám že nekončíš...
Buldok | 12. 05. 2008, 13:20
Děkuji všem za gratulace !!! A k otázce jak to se mnou bude vypadat dál : Nekončím ! Běhat budu i nadále, tentokrát už ovšem s rozumnou přípravou a s jasným cílem příští PIM celý zaběhnout a být na něj plně připraven ! Trénovat budu rozumně celý rok a to by nebylo, abych si svůj osobák nezlepšil :-)
Vláďa | 12. 05. 2008, 13:22
Zdeňku - díky!
Zdeňku díky! Díky Bohu, že jsi to přežil. Díky všem kamarádům, kteří ti na trati dávali psychickou a zdravotnickou pomoc. Díky pořadatelům, že na tebe v cíli počkali! Smekám před tvojí velikou zarputilostí a Buldočí vůlí!
Gratuluji ti!
Současně pro ostatní, kteří prožívají a sdílí tvůj osud říkám, už druhý Buldok NE - stačí!!!!
Sebezničení není směr, jakým by měl jít amatérský a rekreační sport. Vždyť běhání je skutečně nádherné a člověku umí více dát, než od něho vezme! Člověk by však měl poslouchat svoje tělo a ne být jeho nepřítelem! Při přípravě na zdolání takové trati, jako je maratón, by vedle sebe měl mít zkušeného parťáka. Buldok měl - a Miloš během přípravy jasně ukazoval na chyby, kterých se Zdeněk dopouštěl a nakonec před samotným maratónem prohlásil : „už to, že se postavíš na start maratónského běhu je vítězství, neprohraješ, když ho napoprvé nedoběhneš!“ Myslím si, že ti, co to včera nedali, již dnes ví (nebo příští dny pochopí), o čem píši. Mnoho olympijských a jiných vítězů prohlásilo : „ samotné konečné vítězství je jen zlomek radosti , ale cesta k němu, to je to, co je nádherné“! Ani se tomu nechce věřit na úrovni vrcholového sportu, ale v amatérském sportu se pod to stoprocentně podepisuji!
Radek to na konci svého článku jasně vystihl. Většina z nás, kteří máme nějaké povědomí, co je to maratón, určitě váhá, na jakou stranu se přiklonit. Nicméně většina smeká před Zdeňkovou vůlí, která byla na maratónské trati vystupňovaná medializací jeho myšlenky a jeho běhu. V součtu vůle + myšlenka + osobní zarputilost však mohla vést až k „sebezničení“.
Jsem moc rád, že se Buldok dokázal dostat až do cíle a přeji jemu i dalším, kteří si včera sáhli až „na dno“, aby se z běžeckých ran vylízali co nejrychleji.
Jedno podstatné nám všem Buldok ukázal a připomněl. Když se chce a člověk má kolem sebe kamarády, kteří ti pomůžou, tak se podaří splnit mnoho snů a dokázat téměř neskutečné! Proto bych rád znovu podpořil myšlenku, pro kterou vlastně Buldok běžel maratón a oslovil všechny běžce, kteří spolu se mnou včera poprvé, či po několikáté, doběhli do cíle maratónu.
V době naší euforie, kdy cítíme ve své mysli a na svém těle, co nám včerejší maratónský, či štafetový běh dal, připojme se k „Buldočí“ myšlence a ještě dnes pošleme na konto Paraple za každých úspěšně zdolaných 10metrů jen jeden halíř, tedy zrovna těch 10, 20 či 42,20Kč.
http://www.buldok-tym.est … stranky.cz
Dokažme těm, kteří neměli takové štěstí a nemohou se pohybovat, že tu nejsou sami. Současně udělejme touto maličkostí sami sobě velikou radost!
Na závěr chci poděkovat všem, kteří včera se mnou na trati prožili krásné čtyři a půl hodiny za doprovod, veliký zážitek a nezapomenutelný den!
Veliké díky pořadatelům a všem dobrovolníkům na trati. Byli jste výborní a pozvedli jste PIM zas o kus výš!
Dík Vláďa Novák – vodič na 4:30!
renata69 | 12. 05. 2008, 13:32
Obrovská gratulace! Já to chápu tak, že i když to bylo VELMI nerozumné, tak to rozhodně nebylo zbytečné a už vůbec se nejedná o laciné gesto. Podle mě se Buldok stal obrovskou motivací pro lidi, které potkala nepřízeň osudu, skončili se zdravotními problémy nebo na vozíčku a někteří z nich mají pocit, že těď už všechno skončilo a nic nemá cenu. My zdraví si to možná tak neuvědomujeme, ale lidé jako Buldok jsou velmi potřební, jsou inspirací a důkazem toho, že když hlava chce, tělo dokáže i nemožné a že má smysl se s tím prát a vzdorovat osudu a že naděje je tady vždycky, jen to nevzdat. A i když jsou peníze, které Buldok pro Paraple sehnal, určitě moc důležité, tak to co dokázal má pro ty lidi možná ještě větší cenu.
Šnek | 12. 05. 2008, 14:07
Jen aby se Buldok nestal z příkladu hodného následování (kterým je teď), příkladem odstrašujícím (tím jak se "huntuje").
PetrS | 12. 05. 2008, 16:32
Buldok v restauraci Olše rozhodně nevypadal zhuntovaně. Zářil, jako každý prvomaratonec a mezi stoly se pohyboval velmi lehce. Bylo mi ctí, když mi stiskl ruku.
Luevr | 12. 05. 2008, 17:56
Dámy a pánové-asi to neradi slyšíte,ale Buldokovo počínání nemá se sportem a během samotným nic společného.Je to navíc z jeho strany velká nezodpovědnost a divím se Vaší zvláštní euforii.
DDS | 12. 05. 2008, 18:34
hmmm, co je na tom nezodpovedne? ved tym nikoho neohrozil a navyse odbehol/odchodil len tak, ako mu predosly trening a kotnik dovolil.
tiez som po operacii chrbtice pre zlomeninu (aj ked som nebola na vozicku)a pamatam sa aky to bol pocit znovu sa po 3 rokoch postavit na lyze, bicykel, ci zacat behat. aj ked beham pooomaly a mnohi na tomto fore by moje tempo povazovali skor za rychlu chodzu, ja si vzdy spomeniem na dni stravene na posteli a som vdacna za kazdy den, ked mozem ist behat. proste si to uzivam a myslim, ze to iste robi aj Buldok, ibaze s trochu vacsou publicitou. ja mu drzim palce!Tomas_Pce | 12. 05. 2008, 21:33
Kamaráde naše euforie pramení z více věcí, začnu setkáním nás všech včetně Buldoka u Prašné brány, dále kolegyalitou všech členů štafet v průběhu závodu, například děvčata čekala více než hodinu na 30. kilometru aby Buldoka podpořila, dále pomocí Franty a Oslíka k aspoň trochu rozmasírování bolavých Buldokových nohou a dále potkání většiny členů štafet v Těšnovském tunelu běžících Buldokovi naproti a pak také hromadný průběh Pařížskou ulicí až do cíle. Není toho na tu naši euforii docela dost krásných zážitků? Divíš se ještě kamaráde?
A k té nezodpovědnosti? Také jsem při pohledu na Buldoka na 30. kilometru nevěřil, že to dá, po masáži byl sice v krizi a v tom teple se mu ani nedivím, ale po našem překonání Mánesova mostu uviděl Buldok ceduli 33 a to ač mu bylo hrozně špatně řekl, že to už opravdu dokáže a jeho vůle je fakt obrovská a každého by jistě prověřila situace kdy jsme míjeli Čechův most a na dohled byl hotel Intercontinental kde na nás čekali naši kamarádi, Budokova Jana, syn a další a nás čekalo ještě 9 km, kolik z nás by to "být v jeho situaci" zabalilo a šlo radši za nimi. Já bych za sebe ruku do ohně nedal a co Ty kamaráde nechceš to přístě zažít s námi? Ta euforie je nádherná!!!kaca | 13. 05. 2008, 18:24
Tome k tomu není co dodat, vystihl jsi to dokonale. Myslím, že kdo neviděl Buldoka na 30. kilometru, nemá ani tušení, jak bolavých pro něj muselo být zbývajících 12km, ale nevzdal to a s rukama nad hlavou proběhl cílem. Bylo nádherný vidět radost v jeho očích, v tu chvíli byl vítězem, dokázal to.
Ještě jednou díky za nápad vytvořit štafety, bylo mi velkou ctí být jednou z Vás.
A Buldoku - ještě jednou VELKÁ GRATULACE!!!!!!!
Bering | 13. 05. 2008, 07:43
Život není jen sport a běh. Běhej pro život, ale nežij pro běh. Nevíme, zda běh přidává roky životu, ale víme však, že přidává život rokům. Náš největší úspěch není v tom, že nepadneme, ale v tom, že vždy vstaneme, kdykoli padneme. Kdo chce zvítězit sám nad sebou, nesmí sejít ze své cesty. Přemýšlej o tom.
Estrellita | 12. 05. 2008, 18:49
I já se znovu přidávám ke gratulacím ke včerejšímu Buldokovu výkonu...možná ten výkon nebyl sportovním, ale neskutečně obdivuji Buldokovu vnitřní sílu a odhodlání a bylo mi ctí být součástí týmu!!! :-)
Oslík | 12. 05. 2008, 20:45
Buldoku, ještě jednou velká gratulace. Vím, jak moc ses snažil běžet dokud to šlo a do chůze jsi přešel jen proto, že už prostě nohy nemohli běžet. Musím říct, že když jsem viděl Tvůj výraz ve tváři při doběhnutí na 30. km, myslel jsem, že je konec. Ale nakonec jsi po pár minutách pokračoval - a dokonce vtipkoval, že energy gel musíš konzumovat tak, aby bylo vidět logo sponzora. :-D Jsi borec, jen tak dál!
Harpyje | 13. 05. 2008, 07:54
I já mám z tohoto výkonu rozporuplné pocity. Maratónský běh je od slova běžet. Myslím si, že tato vzdálenost se má uběhnout (samozřejmě, když přijdou krize, je to něco jiného), ale tempo 6,5 km na hodinu už během není. Tyto výkony podle mého názoru degradují tutu královskou běžeckou disciplínu na pouhý turistický pochod a diváci, kteří vidí běžce-chodce po šesti hodinách na trati z toho mají určitě smíšené pocity. Takto vzniká dojem, že maraton může běžet každý, kdo se měsíc před startem v hospodě vsadí, že to uběhne, ale opravdu běžet maraton je o něčem úplně jiném.
VanaXXL | 13. 05. 2008, 13:02
Za úspěch považuji vybrání cca 30kczk na charitu. Podobné nebo větší odhodlání a statečnost jako Zdeněk prokázalo v neděli dalších pár tisíc lidí. Většina z těch několika tisíc lidí měla navíc o trošku víc rozumu a pokory. Nicméně pokud tahle eskapáda Zdeňkovi pomohla v jeho osobním rozvoji, pak měla celkem pěkný happyend. Tipnul bych si, že do mediální polohy křížence matky Terezy a Rockyho Balboi, ho dotlačilo spíš okolí.
KaatjaK | 13. 05. 2008, 17:01
Musím souhlasit. Vybírání peněz pro dobrou věc jistě zaslouží pozornost, ale přiznávám, že tahle mediání hysterie po Buldokově výkonu, mi připadá strašně patetická.
dušan | 13. 05. 2008, 15:31
Buldoku! Nesmírně obdivuju Tvoji vůli dokončovat předsevzetí, navíc po tom všem, co jsi prožil jsi dokázal velkou věc! Ale příště už se radši-pokud"příprava"bude stejná jako letos- na to vykašli..Jsi borec, ale ten hazard se zdravím s doplazením se do cíle mimo limit není hodný následování! Opravdu neblázněte lidi! Co byste asi psali, kdyby tam Zdenda zkolaboval? Fandím všem, kteří pravidelně běhají a běh jim za odměnu přináší radost. Běhu zdar a Ty se Buldoku drž..Dušan
Sandera | 13. 05. 2008, 23:37
Něco pro kritiky Buldoka a nejen pro ně:
1) poslali jste alespoň symbolický příspěvek na konto Centra Paraple?
2) raději budu na maratonech a nejen na nich potkávat lidi jako je např. Buldok, než nafrněnce, kteří nikdy nic neudělali pro druhé a dokáží jen kritizovat.
3) maraton není jen o sportu. Vzpomeňte na úplné prvopočátky. Proč tehdy (12. září 490 př. n. l.) Feidippidés běžel? Běžel celou cestu nebo chvílemi šel?
4) dosažené časy jsou relativní. Pro někoho je např. 3:00 slabý výkon. Neměl by tedy být na maratonech limit např. 2:30? Kdo by v polovině nestíhal, byl by zadržen, aby se dál netrápil.
5) maraton a běhání všeobecně je mj. i zábava, což nejlépe vystihuje morální kodex BONBONu: http://bonbon.hustej.net/ … Kodex.htmlOrin | 14. 05. 2008, 07:50
1) Nikdo přeci nezpochybňuje Buldokovy dobré úmysly. Ale ty vybrané peníze by snad propadly, kdyby usoudil, že ještě není na maraton připravený a nepostavil se na start?
2) Jak si troufáš soudit, co kdo udělal pro druhé? Opravdu může svůj názor vyjádřit jenom ten, kdo poslal peníze na Buldokovo konto?
3) To je úplná demagogie, k tomu snad není třeba nic dodávat...
4) Limit určuje pořadatel. Někde je ještě přísnější. Tady byl 6:00, což je pro mladého člověka trochu ostřejší procházka. Buldok to nezvládl běžet zdaleka celé, protože prostě neměl natrénováno. Posledních 12 km za 2:10 to jasně dokazuje.
5) Ano, maraton je i zábava. Přesto by k němu měl člověk přistupovat zodpovědně a s jistou pokorou. Obávám se, že příští rok bude takových Buldoků na startu víc. Zvlášť když bylo jeho lehkovážné pojetí tak medializované a bohužel i nekriticky obdivované. Každému je teď jasné, že trénovat se vlastně moc nemusí. Jenže ne vždycky to končí happy endem...Bering | 14. 05. 2008, 08:49
K bodu 4)
V informacích o závodě na webových stránkách PIM je uveden časový limit, cituji, „6 hodin (možná 8 hodin)“:
http://www.pim.cz/index.p … subject=71
Bylo na pořadatelích (rozhodčích), kdy ukončí závod.
Buldok dokončil v čase 6:23:10 h. Je klasifikován na 3 680. místě. Za ním je ve výsledkové listině uvedeno ještě dalších pět běžců.
Sandera | 14. 05. 2008, 11:32
Nejedná se o Buldokovo konto, ale konto Centra Paraple!
Nikoho soudit nechci.
Své názory může vyjádřit každý; i kritické názory mohou být přínosné. Stejně tak se na start veřejného maratonu může postavit každý, kdo se pokusí dostat do cíle v limitu stanoveném pořadatelem.Orin | 14. 05. 2008, 13:27
Omlouvám se za nepřesnou formulaci. Samozřejmě jsem neměl na mysli nějaké Buldokovo osobní konto.
Nikomu neupírám právo postavit se na start maratonu. Pokud splní pořadatelem vypsané podmínky, může běžet opravdu každý. Celá debata je jen o tom, jestli je to ve všech případech rozumné, jestli je dobré takové příklady obdivovat a nic než obdivovat.VanaXXL | 14. 05. 2008, 20:39
Z Tvého předchozího příspěvku (zejména body 1 a 2) ale odsouzení některých diskutujících přímo čiší - osočování bez důkazů, kolektivní vina... Nebo jsem něco nepochopil? Připomíná mně to malého Voříška, co zezadu kousne do paty a pak zdrhne :D.
RSS