Buldok v cíli. Nebo na začátku?

Můj první maraton mě bolel, hodně bolel, ale jsem šťastný. Vyčerpaný, ale šťastný. Sázku jsem vyhrál. Svou pouť pro centrum Paraple jsem dotáhl až do cíle. To byl prvotní impuls pro rozhodnutí jít maraton. Nyní ale vím, že mi maraton dal mnohem více: novou motivaci a několik opravdových kamarádů.

Na ranní sraz u Prašné brány jsem přišel jako vždy a všude pozdě a tedy samozřejmě poslední. Miloše už to ale nepřekvapilo, tak mi ani nevolal, kde zase jsem. Na tvářích Buldok-týmu bylo ale vidět, že jsou rádi, že jsem dorazil. Navíc jsem jim udělal radost originálními triky vyslance centra Paraple, které jsem ještě nechal potisknout „Buldok-tým“ a jménem konkrétního běžce. Na zádech jsme všichni měli jména oveček – tedy těch, kteří přispěli jakoukoliv částkou pro centrum Paraple. Běželi tedy všichni s námi až do cíle.

Přešlapování na startu bylo jako na půlmaratonu dlouhé, ale byla skvělá atmosféra a hrála příjemná hudba. Než jsem proběhl startem, uběhlo cca 10 minut.

Prvních 10 km se mi běželo perfektně, cca na 2. km mě doběhl první člen štafety Buldok-týmu Radek Narovec. S Radkem se běželo skvěle, povídali jsme si, samá legrace. Prý to byl jeho nejpomalejší běh, ale já to nechtěl přepálit a tak jsme běželi lážo plážo. Na cca 8. km mě chytla křeč do levého lýtka, které jsem musel uvolnit. Stačilo pár cviků, které mi Radek poradil. Bolest za chvíli odešla, občerstvili jsme se a běželi dál. Zastavili jsme se u první sanitky, kterou jsme potkali. Odlepila se mi totiž z bradavek náplast. Náhradní bandáž od lékařské pomoci vydržela cca 200 m... Novou jsem už nesháněl.

Na 10. km Radka vystřídala Lenka Balíková. S Lenkou se mi běželo výborně, neutekla mi jako na půlmaratonu. Celou dobu jsme klábosili a když jsem zpomalil, vždy mě suprově povzbuzovala. Za běhu k tomu stačila skákat „panáky“ a dělat jiné srandičky. Cestou jsme potkávali naproti běžící běžce, kteří mne povzbuzovali a volali na mne „Super Buldoku, běž, běž. Držíme ti palce!“ Spoustu z nich jsem vůbec neznal. Díky moc všem, bylo to super povzbuzení.

Na 20. km Lenku střídal Franta Burda. Pokračovali jsme v pohodovém tempíčku. Ovšem hned za obrátkou na 22. km jsem opět dostal křeč do levého lýtka. Na chvíli jsme tedy zastavili, lýtko jsem opět uvolnil a běželi jsme dál. Zajímavé bylo, že mne zlobilo zrovna lýtko. Kotník byl úplně v pohodě, ani známka výronu před 14 dny. Stáli jsme opět na 23. km, tentokrát jsem měl v botě kamínek. Netuším, jak se tam potvůrka mohl dostat. Kamínek letěl z boty ven a my jsme opět vyběhli. Hned na 24. km jsme potkali Janu s Michalem, kteří mi dali masážní gel pro případ, kdyby se lýtko zase ozvalo.

Franta byl další super parťák, byl moc pozorný. Podával mi vodu, banány a pomeranče. Dozvěděl jsem se, že má za sebou kolem 50 maratonů. No to je mazec! Za obrátkou na 26. km mi ztvrdly stehenní a lýtkové svaly a začala bolet kolena. Do 30. km jsem doběhl v bolestech a s očima plnými slz. Vzdát jsem ale nechtěl. Franta s Oslíkem mi gelem namasírovali nohy a já se s Tomášem Veleckým vydal na poslední část maratonu.

Běželo se mi líp, více jak 2 km nás ještě doprovázela Tomášova žena Lenka. Tomáš skvěle burcoval turisty a ti nás bezvadně povzbuzovali. Na 34. km mi opět ztěžkly nohy, kolena mě táhla k zemi, nohy se mi podlamovaly a běžet se nedalo.

Byla to šílená krize a běh se tedy změnil v těžkotonážní chůzi. Tomáš spočítal, že tímto tempem už to do limitu nestihneme. Nevěděli jsme, jestli po našem doražení na Staroměstské náměstí ještě někdo vůbec bude a zda tam vůbec ještě bude cílová rovinka. Přesto mne ani v duchu nenapadlo vzdát se a zabalit to. Myslel jsem na to, jak jsem před půlrokem jen ležel na zádech v krunýři a nemohl udělat ani krok. A teď jsem mohl, šlo to těžko, bolelo to, ale šlo. Zrychlit se nedalo, ale moje vnitřní síla mi říkala, že to dám až do konce.

Že zvládnu celých 42195 m.

Před Těšnovským tunelem kolem mě projelo auto s organizátory PIM, kteří mi oznámili, že šestihodinový limit nestihnu, ale ať to nevzdávám, že čas mi bude regulérně zapsán a uznán. Mám si dát pozor na dopravu, kterou už musí pustit. Byl jsem v tu chvíli sám, tedy s posledními opozdilci, kteří přiběhli ještě za mnou… Tomáš mi utekl a běžel do cíle, kdyby tam náhodou už cíl nebyl, až dorazím já, aby přinesl pouť štafety pro centrum Paraple za všechny její členy. Později jsem se dozvěděl, že cestou přibral mého syna, kterého na trase potkal a doběhli tam spolu. Prý aspoň malý Buldok, když ne velký :)

V Těšnovském tunelu se přede mnou objevili všichni členové obou štafet Buldok-týmu v čele s trenérem Milošem. Přidali se k nám a já našel v Pařížské v těle poslední sílu a za notného povzbuzování kolemjdoucích a celého Buldok-týmu jsem se opět rozběhl a všichni společně s rukama nad hlavou jsme proběhli šťastní a s úsměvem cílem v čistém čase 6 hodin 16 minut. Byl jsem dojatý a nesmírně šťastný. Nakonec jsem tou cílovou rovinkou přece jen proběhl a svou pouť dotáhl až do konce. Navíc mě v cíli čekala Jaňula a já dostal sladkou pusu.

Chtěl bych touto cestou poděkovat všem členům obou štafet, protože kromě výše zmíněných lidiček běžela druhá „Buldok-štafeta“ ve složení René Kujan, Katka Marišincová, Katka Jůzová a Karel Wanke klasickou štafetu a za to jim všem moc děkuji !!! Členové štafety, která běžela se mnou, mě nesmírně povzbuzovali a dodávali mnoho sil. Byli všichni skvělí. Holky z druhé štafety na mě hodinu čekaly na 30. km, jen proto, aby mě povzbudily. Dojalo mě, jak na mě v tom šíleném počasí čekali všichni členové obou štafet Buldok-týmu a nakonec mi běželi naproti a poslední část maratonu mě doprovodili a doběhli tak se mnou. Navíc se k nim přidal Oslík a syn Michal. Bylo to báječné. Všem členům díky, díky, díky!!!

Zvláštní poděkování patří trenéru Milošovi Škorpilovi, který do toho se mnou šel a od začátku mi věřil a povzbuzoval mě.

A co mi to od mého rozhodnutí uběhnout maraton až po jeho cíl dalo?

Kromě vyhrané sázky a vybraných krásných 37.550 Kč pro centrum Paraple například motivaci.

Motivaci běhat dál, protože i když mě můj první maraton bolel, jsem šťastný, že jsem začal běhat a běh jsem začal mít dokonce rád. Mám teď rok na přípravu na další PIM a těším se, že budu mít dostatek času a příští rok už si ho opravdu celý zaběhnu a zlepším svůj osobák :) 

Nadále budu běhat a účastnit se kratších závodů.

A nadále budu vyslancem centra Paraple. Těším se na běh pro Paraple 6. června v Holešovicích. I nadále může kdokoliv zaslat jakoukoliv částku na účet centra Paraple 10006-18831021/0100 a do poznámky ke svému jménu připsat „Buldok-tým“. Děkuji moc všem, kteří tak již udělali a stali se členy Buldok-týmu. Běželi jste všichni s námi.

Napsala mi Petra Černá z centra Paraple: „Ta tvoje vůle je symbolická. Naši klienti to už sice nerozchodí, ale přesto vůle je to základní, co potřebují, aby si poradili, co s životem dál.“

Doufám, že jsem jim ukázal, že vůle dokáže hodně.

A dalo mi to několik opravdových kamarádů. A to není málo.

Gratuluji všem, kteří v tom šíleném počasí maraton jakýmkoliv způsobem dali a ať to všem běhá!

Buldok
www.buldok-tym.estranky.cz

Jsem šťastný za Buldoka, za Centrum Paraple, za všechny, kteří do tohoto „ztřeštěného“ projektu jakkoliv přispěli. Myslím finančně, hmotně, povzbuzením i kritikou. Vše mělo svůj význam, vše bylo projevem sounáležitosti.

To myslím naprosto upřímně. Věřím, že mezi běžci je jen málo těch, kteří chtějí prezentovali jen svůj názor. To, co dělají, dělají hlavně proto, že tomu věří. A co je špatného na tom mít jiný názor na věc než já, Buldok či někdo jiný! Naprosto nic.

Buldoku, jsem moc rád, že jsem tě poznal. Jsem moc rád, že jsi věřil, že ti mohu v tvém plánu uběhnout maraton pomoci.

Tomáši, děkuji ti, že jsi dal dohromady štafety, které byly Buldokovi nablízku, když to nejvíc na trati potřeboval.

Chci poděkovat všem, kteří v anketě dali Buldokovi důvěru, když zaškrtli odpověď, že maraton dá. Možná si to neuvědomujete, ale svým hlasem jste mu pomohli víc než tisíc naběhaných kilometrů.

Nakonec bych chtěl poděkovat všem těm bezejmenným, kteří Buldoka podpořili přímo na trati.

Na úplný závěr bych vás chtěl pozvat 6. 6. 2008 na Výstaviště v Holešovicích na Den pro Paraple. Přijďte si sem zaběhat, vsadit si a výhry nasypat do kasy Centra Paraple. V jednom okamžiku se tak dobře pobavit, potkat se skvělými lidmi a přispět na dobrou věc.

Miloš Škorpil

Buldok Tým tvoří: Zdenek Buldok, Porcelan delux, Rostislav Tomeš, Blanka Živná, Lenka Lasková, Soňa Otavová, Zora Hackerová, Behej.com sro, Peter Kovalík, Ivo Peterka, Hana Taslerová, Kateřina Gališová, Tomáš Vorlíček, Vladimír Novák, Mapo, Miroslav Otava, Petr Sklenička, Dana Cihak, Štefan Krč, Kateřina Marcišinová, Jan Dvořák, Martina Jaleková, Vladimír Cimler, František Burda, Ivo Pělucha, Miroslav Kostlivý, Jan Sova, Tomáš Velecký, Hana a Martin Šanderovi, Aleš Hanek, Kateřina Jůzová, Jana Preclíková, Petr Erben, Jiří Strnad, Vlastík Vrba, Marie a Michal Uhlovi, Pavel Hradecký, Karel Wanke, René Kujan, Lenka Balíková, Dan Zoubek, Lenka Maxová, Jaroslava Kottasová a restaurant Olše.

Celkem vybráno: 38750 Kč

Miloš Škorpil je jedním z trenérů behej.com, kteří nabízejí osobní trénink v rámci nabídky placených služeb.

Na seriálu o přípravě Buldoka na maraton se podílejí:

Sportsclinic

Porcelán delux

STŘECHY Boháč & Marek