Umíme regenerovat?

Bývalý trenér našich nejlepších desetibojařů Z.Váňa kdysi prohlásil, že když nevěděl, jak dál s tréninkem svých svěřenců v momentě, kdy se jejich výkonnost v tréninku zastavila, dal jim volno. Dělá to tak řada trenérů, že když rozpoznají hranici maximálního, ale ještě únosného zatížení a včas ho diagnostikují, naordinují úplné volno nebo razantnější regenerační prostředky.

Je jistě něco jiného, když trenér vede své závodníky až na samou hranici přetížení a je něco jiného, když si 2x až 3x týdně jdeme zaběhat s přáteli pro dobrý pocit z běhu. A pocítíme pouze mírnou únavu a v dalších dnech běžeckého nicnedělání dopřejeme svému tělu přirozenou regeneraci. V obou případech však cítíme, že stejně jako si přejeme rozumně plánovat svou výkonnost, stejně efektivně potřebujeme nacházet postupy jak co nejrychleji regenerovat.

Jaká může být běžcova únava? Jak je intenzívní, jedná se o lokální nebo celkovou únavu či kombinovanou? Jaké prostředky a jaký regenerační režim máme zvolit v určitém věku, době tréninku, jaké svalové skupiny jsou únavou zasaženy, jak tenhle stav vnímá naše hlava apod., to je celý komplex faktorů. Vidíme, že faktory únavy mohou být jednoduché, ale i velmi komplikované. Proto bychom měli fyzické zatížení a zotavení plánovat jako jednotný celek, hlavně v době, kdy objem zatížení a jeho intenzita jsou velmi vysoké.

Ono se to sice lehce řekne,  ale hůře naplňuje. V dnešní době sice už moc často nevidíme člověka, který těžce fyzicky pracuje. Ale jsou lidé, kteří celé hodiny pracují ve stoje někde v tovární hale nebo třeba i někde v laboratoři či za katedrou ve škole a jejich únava bude určitě odlišná od lidí, kteří celý den prosedí u počítače nebo v projekční kanceláři. Nemluvím teď o lidech, kteří mají nedostatek pohybu a nepohybují se, ale o lidech, kteří tvrdě pracují a navíc se chtějí ještě běžecky realizovat. A to je asi drtivá většina čtenářů našich stránek.

O co tedy jde při tréninku z pohledu regenerace. Jde o odstranění únavy exponovaných a často poškozených funkcí (mnohdy po nesprávném zatížení)  po velmi intenzivních fyzických a psychických zatíženích. Tento typ únavy obvykle nastupuje např. po dlouhých a náročných bězích, po kterých nejsme schopni zopakovat podobný výkon v brzké době.

V podstatě únava není něčím negativním, protože v běžeckém tréninku je to zamýšlený stav, kdy záměrným porušováním vnitřního prostředí chceme přinutit náš organismus, aby se přizpůsobil vyšším zatížením. A vzniklá únava pak má uchránit náš organismus před přetížením a vyčerpáním. Pokud však únava nepůsobí jen pár minut či hodin, ale přesouvá se z tréninku na trénink, z jednoho mikrocyklu či dokonce mezocyklu na druhý, měli bychom mít dobře promyšlené prostředky, jak zintenzivnit regenerační procesy. Tzn. využít samotného tréninku k plánování záměrného zatěžování a odpočinku a také používat doplňující prostředky pro samotnou regeneraci, zvláště po těžkých trénincích.

Jaké by to mohly být prostředky a metody si řekneme v dalším článku.

 
Vladimír Korbel

Působí na katedře atletiky FTVS v Praze. Profiluje se pro oblast techniky a tréninku dlouhých sprintů a středních a dlouhých tratí a překážek, je autorem řady odborných publikací. Mezi jeho svěřence patří a patřili Jan Strangmiller (mistr světa v dlouhém triatlonu v r. 1999), Jiří Mužík (mistr Evropy v běhu na 4x 400 m v r. 2000), Denisa Kozáková (1. místo v maratonu žen do 22 let v r. 2003) a další. Spolupracoval rovněž s Veronikou Brychcínovou, jednou z nejlepších současných českých vytrvalkyň.

Vladimír Korbel je jedním z trenérů, kteří nabízí své služby i široké veřejnosti. Čtěte více na stránce Trénink