Vladimír Korbel | 12. 7. 2008 | Přečteno: 1758× | Tisk článku
Tahle otázka je asi výzvou pro každého z nás. Když se ráno probouzíme odpočatí a spokojení, je vše v pořádku. Když však musíme do sebe nalít litry kávy a spolykat tuny podpůrných prostředků, abychom se opravdu probudili, byli čilí, schopni pracovat a ještě trénovat, měli bychom se sebou něco udělat.
Tento problém trápí lidstvo odedávna. Již v Sírachovcově spisu, který vznikl pravděpodobně ještě v době před narozením Krista, se jako návod na zdraví a radost ze života uvádí:
„Nepoddávej se zármutku
a netýrej se starostmi.
Radost srdce je život člověka,
veselí prodlužuje věk.
Dopřávej si a potěš tak své srdce,
daleko od sebe zapuď zármutek.
Vždyť zármutek mnohé zahubil
a žádný užitek z něho není.
Závist a hněv ubírají dny
a starost přivádí předčasně stáří.
Rozjasněnému srdci dobře chutná,
může plně vychutnat to, co jí a dělá“.
Moudrá koncepce náplně života, viďte. A asi kdyby se nám podařilo žít tímto způsobem, nepotřebovali bychom řadu doporučení, o kterých se budu dále zmiňovat v následujících větách.
Pokud tedy chceme ovlivňovat regenerační procesy, potřebujeme, kromě vyrovnané psychiky, ještě další, většinou pedagogické prostředky, které si můžeme rozdělit podle svého charakteru do tří základních směrů:
a) vytvoření takových tréninkových režimů, kdy spojujeme v celkovém tréninkovém režimu krátké několikadenní cykly (mikrocykly) s mezocykly (týdenními a měsíčními cykly) a makrocykly (roční a víceleté cykly). V celkovém tréninkovém plánu pak odlišujeme nutné individuální rozdíly, rozmanitost zatížení a tréninkové prostředky (nejen běžecké), zajišťujeme různé podmínky a tréninkové prostředí, plánujeme speciální regenerační mikrocykly a prostředky atd.
b) snažíme se zvolit správnou metodiku tréninku – nezanedbávat rozcvičení a posloupnost jednotlivých cviků, včetně cvičení na uvolnění nejzatíženějších svalových skupin, trénovat v prostředí, které emocionálně nabíjí a také uklidňuje.
- v tréninku si dopřát fáze či mikrocykly , kdy speciálně zdůrazňujeme regeneraci,
- používat speciální kompenzační programy a cvičení,
- promýšlet organizaci volného času obecně,
- vyhýbat se nesprávnému zatížení, neriskovat úrazy,
- ve stravě, pitném režimu a celkovém denním režimu být ukáznění,
- kontrolovat a hodnotit celkový proces regenerace jako problém zásadní důležitosti.
Asi na tisíc dalších věcí jsem zapomněl, ale i tenhle výčet stačí. A sami dobře víte, jak naplnění a rozpracování jenom jednoho jediného konkrétního bodu je složité a pokud ho chceme naplnit, co všechno pro to musíme udělat. Ale zde se dostáváme už k tajemství moudrosti samotného života. A na tomto poli nejsem obdařen žádnými schopnostmi. A tak bych doporučoval přidržet se moudrosti Jesuse Síracha a jeho doporučení získat tělesnou svěžest cestou radosti srdce.
Článek volně navazuje na text Umíme regenerovat?
Vladimír Korbel
Působí na katedře atletiky FTVS v Praze. Profiluje se pro 
oblast techniky a tréninku dlouhých sprintů a středních a dlouhých tratí a překážek, je autorem řady odborných publikací. Mezi jeho svěřence patří a patřili Jan Strangmiller (mistr světa v dlouhém triatlonu v r. 1999), Jiří Mužík (mistr Evropy v běhu na 4x 400 m v r. 2000), Denisa Kozáková (1. místo v maratonu žen do 22 let v r. 2003) a další. Spolupracoval rovněž s Veronikou Brychcínovou, jednou z nejlepších současných českých vytrvalkyň.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
obecněji to už asi nešlo napsat :-))
RSS