Regenerace jiným úhlem pohledu
Tahle otázka je asi výzvou pro každého z nás. Když se ráno probouzíme odpočatí a spokojení, je vše v pořádku. Když však musíme do sebe nalít litry kávy a spolykat tuny podpůrných prostředků, abychom se opravdu probudili, byli čilí, schopni pracovat a ještě trénovat, měli bychom se sebou něco udělat.
Tento problém trápí lidstvo odedávna. Již v Sírachovcově spisu, který vznikl pravděpodobně ještě v době před narozením Krista, se jako návod na zdraví a radost ze života uvádí:
„Nepoddávej se zármutku
a netýrej se starostmi.
Radost srdce je život člověka,
veselí prodlužuje věk.
Dopřávej si a potěš tak své srdce,
daleko od sebe zapuď zármutek.
Vždyť zármutek mnohé zahubil
a žádný užitek z něho není.
Závist a hněv ubírají dny
a starost přivádí předčasně stáří.
Rozjasněnému srdci dobře chutná,
může plně vychutnat to, co jí a dělá“.
Moudrá koncepce náplně života, viďte. A asi kdyby se nám podařilo žít tímto způsobem, nepotřebovali bychom řadu doporučení, o kterých se budu dále zmiňovat v následujících větách.
Pokud tedy chceme ovlivňovat regenerační procesy, potřebujeme, kromě vyrovnané psychiky, ještě další, většinou pedagogické prostředky, které si můžeme rozdělit podle svého charakteru do tří základních směrů:
a) vytvoření takových tréninkových režimů, kdy spojujeme v celkovém tréninkovém režimu krátké několikadenní cykly (mikrocykly) s mezocykly (týdenními a měsíčními cykly) a makrocykly (roční a víceleté cykly). V celkovém tréninkovém plánu pak odlišujeme nutné individuální rozdíly, rozmanitost zatížení a tréninkové prostředky (nejen běžecké), zajišťujeme různé podmínky a tréninkové prostředí, plánujeme speciální regenerační mikrocykly a prostředky atd.
b) snažíme se zvolit správnou metodiku tréninku – nezanedbávat rozcvičení a posloupnost jednotlivých cviků, včetně cvičení na uvolnění nejzatíženějších svalových skupin, trénovat v prostředí, které emocionálně nabíjí a také uklidňuje.
– v tréninku si dopřát fáze či mikrocykly , kdy speciálně zdůrazňujeme regeneraci,
– používat speciální kompenzační programy a cvičení,
– promýšlet organizaci volného času obecně,
– vyhýbat se nesprávnému zatížení, neriskovat úrazy,
– ve stravě, pitném režimu a celkovém denním režimu být ukáznění,
– kontrolovat a hodnotit celkový proces regenerace jako problém zásadní důležitosti.
Asi na tisíc dalších věcí jsem zapomněl, ale i tenhle výčet stačí. A sami dobře víte, jak naplnění a rozpracování jenom jednoho jediného konkrétního bodu je složité a pokud ho chceme naplnit, co všechno pro to musíme udělat. Ale zde se dostáváme už k tajemství moudrosti samotného života. A na tomto poli nejsem obdařen žádnými schopnostmi. A tak bych doporučoval přidržet se moudrosti Jesuse Síracha a jeho doporučení získat tělesnou svěžest cestou radosti srdce.
Článek volně navazuje na text Umíme regenerovat?
Vladimír Korbel
Působí na katedře atletiky FTVS v Praze. Profiluje se pro
oblast techniky a tréninku dlouhých
sprintů a středních a dlouhých tratí a překážek, je autorem řady
odborných publikací. Mezi jeho svěřence patří a patřili Jan Strangmiller
(mistr světa v dlouhém triatlonu v r. 1999), Jiří Mužík (mistr Evropy
v běhu na 4× 400 m v r. 2000), Denisa Kozáková (1. místo v maratonu
žen do 22 let v r. 2003) a další. Spolupracoval rovněž s Veronikou
Brychcínovou, jednou z nejlepších současných českých
vytrvalkyň.
Komentáře (Celkem 1)
administrator 03.04.2010 13:32:32
Tahle otázka je asi výzvou pro každého z nás. Když se ráno probouzíme odpočatí a spokojení, je vše v pořádku. Když však musíme do sebe nalít litry kávy a spolykat tuny podpůrných prostředků, abychom se opravdu probudili, byli čilí, schopni pracovat a ještě trénovat, měli bychom se sebou něco udělat.
Odkaz na článek
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.
