Jak jsem potkal Borrelii aneb nářek hostitelův

Běžci a milovníci lesů, vod a strání, kochejte se dál naší nádhernou přírodou, květenou i zvířenou, ale bacha - jsou tu i nepřátelé. Ti nejhorší jsou přátelé našich nepřátel. Už asi tušíte o kom je řeč … jsou to nevymáchané, drzé a hlavně nevybíravé bestie. Pssst, nechci moc nahlas, aby se na mne nedomluvili a pak mě nesežrali po kouscích za živa.

Patřím již do kategorie veteránů, kteří nemusí mít všechno o čem slyší a už vůbec ne to, co vidí, neb to mnohdy ani nevidí. Jak říká Ivo Domanský – co nemám, to nepotřebuji. Jak ale teď naložit s tím co mám, když jsem to vůbec nechtěl a navíc nepotřeboval?

Potkal jsem v životě již mnoho zvířat, velkých i malých, natur i převlečených a přežil jsem, ale setkání s těmi nejmenšími byla, jsou a asi budou ta nejhorší. Že je parazit zákeřný, to bych mu asi odpustil, takový se již narodil a byl tu daleko dříve než já, ale že je ještě tak mstivý! Jednu Lymeskou borreliózu jsem již v mládí měl. Potrápila mě dost a až antibiotika jí otupila „chrup“. Té bestii, které říkají Borrelia bugdorferi. Díky, stačilo.

Malinko podlomený, obohacený o nové rozměry nemohoucnosti a bolesti, jsem pak nabyl přesvědčení, že jsem tedy již imunní a rezistentní vůči té chásce, ale kdepak! Ve zcela jiném převleku i těle a znovu. Žádné klíště, ale prachobyčejný komár lesní, rodu Aedes, který mne bodnul do lýtka, a pak to začalo – průnik vláknitých bakterií, spirochet Borrelia bugdorferi pod kůži, do škáry a mého krevního řečiště. Přes veškerý odpor leukocytů, fagocytů, makrofág a jiných zbrojnošů, jsem se náhle stal hostitelem nezvaného vetřelce – převlečené staré bestie v novém kabátě.

By mě jenom zajímalo, co dělají čerti, když mají takové pomocníky? Ani to nechci vědět. Ech, kdybych tak mohl, jako nemůžu a kdyby si zase ty zmije nevybraly moje „ojeté“ a bolavé klouby. Protože všechny klouby, co mám v těle, se mi najednou proměnily v bolavý chrup s otevřenými kazy až na nervíky. Co krok to exploze neskutečné bolesti až někam do hypotalamu, kde to ještě rezonovalo dlouho i v klidu. Na tu bolest jsem si mohl sáhnout a měla tvar hada nebo elektrického káblu bez izolace, ale „sichr“ s minimálním napětím 380 V.

No a protože v těchto chvílích věří člověk i na zázraky, vyhledal jsem lékaře, a ten mi po shlédnutí Erythema migrans, tj. dermatického zarudlého „mlýnského kola“ zvícího dobrých pět centimetrů, navíc s bílým středem po vpichu, naordinoval bystré, široké a daleké antibiotikum Duomox. Zázrak se konal, bolest ustupuje. Nevím sice jak Borrelia bugdorferi, ale začínám věřit v mocnou sílu farmaceutického průmyslu a zřejmě budu mít zase rád všechny doktorky i doktory nevyjímaje …

Tak běžci bacha, a ať Vám to lítá rychleji než infikovaným komárům. A až budete nezvykle utahaní, mdlí, bez chuti a zápachu, stále po Vás něco bude lézt a docent Chocholoušek vyloučí Delirium tremens, prohlédněte se i ze zadu, jestli tam někde není Erythema migrans. Pak je tam a máte ji … šestnáctset letošních „hostitelů“ Vás pozdravuje               atlet veterán