Iva Šmejkalová | 15. 8. 2008 | Přečteno: 2037× | Tisk článku
Kdyby mi někdo před pár měsíci řekl, že letošní léto strávím na vojenské základně ve východním Afgánistánu, nevěřila bych mu ani slovo. V březnu jsem ještě stála na startu Pražského půlmaratonu, ale v době konání pravého PIMu už jsem byla v Logaru. Ne, nedala jsem se k armádě, jsem tu jako civilní člen provinčního rekonstrukčního týmu (PRT Logar) a mám na starosti zemědělské projekty. A tak teď běhám v Logaru...
Americká základna FOB Shank, kde bydlíme, je naštěstí docela velká, kolečko po vnějším perimetru přes tzv. Logar hill má něco málo přes dva kilometry, převýšení přes 30 metrů a pěkný výhled po okolí. Spodní okruh je po rovině a má skoro přesně 1200 m. Není to moc, ale jsem upřímně ráda za to, že se můžu po práci vůbec někde protáhnout…
První týdny jsem si jen těžko zvykala na řidší vzduch (přeci jen základna je skoro 2000 m. n. m.), všudypřítomný prach a cestu plnou kamení a štěrku. Ranní pětikilometrový výklus trvající půl hodiny s průměrným tepem kolem 190, to opravdu není můj standard. Naštěstí se to časem zlepšilo. Běhám teď vlastně jen ráno, přes poledne je ve stínu hodně přes třicet. Nehledě na to, že po cestě stejně žádný stín není, a kolik je na slunci, si vůbec netroufám odhadnout...
Občas se bavím myšlenkou, jaké by to bylo, vyjít před základnu a rozeběhnout se směrem k těm krásným horám na hranicích provincie, na které tu jen smutně koukáme. Ale dobře vím, že to nikdy neudělám, protože by to dozajista bylo mých posledních pár kilometrů a možná dokonce jen metrů. Pro sportování žen tu zatím místní nemají moc pochopení…
V noci občas běháme úseky. Nejsou moc dlouhé, jen 30 metrů z postele do krytu, zato hodně rychlé (navíc neprůstřelná vesta a helma je docela slušná zátěž), tam následuje vydýchání (někdy dlouhé i několik hodin) a zpátky už pak jen volně. Vlastně by se dalo říct, že trénujeme startovní reakci po výstřelu…
Druhý typ úsekových tréninků je ještě častější, vede z kanceláře nebo obytného domečku na záchod. Takhle trénujeme po obzvlášť špatné večeři klidně i celou noc. To je pak člověk extra motivovaný, aby všechny úseky běžel stejně rychle a rozhodně nezpomalil před koncem…
Nikdy jsem neměla ráda úsekové tréninky a tady se mi (oba typy) obzvlášť protiví. Utěšuji se myšlenkou, že moje práce tady má smysl, a taky jak budu lítat, až se zase vrátím domů. A v září o dovolené vám v Praze na Grand Prix všem ukážu, jak funguje tréninkový kemp Logar. Pokud teda budu mít tou dobou ještě obě nohy…
Z Logaru všechny zdraví Iva
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Ivo, moc hezký článek. Držím Ti palce - po té, co jsem nedávno zhlédla film Kandahar, je mi jasný, že poslední věta není žádný fór. Je neuvěřitelné, jak lidé dokázali z některých (mnoha) krásných zemí na světě udělat peklo...
Pěkný článek...
drsná realita podaná s humorným nadhledem - výborný článek
BTW díky tréninku ve větší výšce tu všechny proženeš, až se vrátíš!
Čtivý článek. Je vidět, že máš běhání ráda. A i když běh do krytu bych si jako disciplínu nikdy vyzkoušet nechtěla, celkem jsem se musela smát, když jsem si tvé "intervalové běhy"v neprůstřelce představila...
Parádní článek:)
Ivo,
hodně štěstí... :-)
Velmi zajímavé čtení. Přál bych si víc informací o aspektech života v misích. Jako občan Ti děkuji za vše, co tam děláš za nás všechny. Jako kolega maratónec Ti přeji mnoho úspěchů a štˇastný návrat. Maratónu se neboj. Věz jen to, že on začíná až kolem 35. kilometru. Tam se dělí zrno od plev. Možná, že zažiješ i "mou" kuriozitu : opojen euforií PRVNÍHO maratonu jsem právě na něm zaběhl nejlepší čas (3:11). Dosud jsem ho nepřekonal. Chtěl bych jednou pod 2:59:59.
Ahoj Ivo, díky za tento Tvůj článek, který se týká běhání na základně v provincii Logár, udělala jsem si aspoň nějaký obrázek o běhání v místních podmínkách.V současné době je tam na půlroční misi můj syn, také běžec svého času byl i českým reprezentantem na 3 000 m př.a podle zpráv od něj tam také pokračuje v běhání a zatím moc informací nemám, jen,že musí běhat buď ráno, kdy je teplota okolo 25 st.C. a večer zase musí mít odběháno do 19 hod. pak už je tma.
Přeji Ti mnoho úspěchu v běžecké kariéře a Grand Prix v Praze držím palce.
Alena Z.
RSS