BĚH A ŽENY: Jak trénovat s ročním batoletem

BĚH A ŽENY: Jak trénovat s ročním batoletem

Vanda Kadeřábková-Březinová | 28.08.2008 | přečteno: 6748×

Syn Matěj relativně nedávno sfoukl svou první svíčku z dortu a já jsem si vylepšila několik osobáčků. Nebylo to vždy zcela lehké – jak skloubit trénink se všude lezoucím batoletem a jeho nároky? A co když dítě někdy zamarodí – musí to znamenat výpadek v tréninku? Sesbírala jsem za ten rok několik zajímavých postřehů a vychytávek.

Nejvíce mi pomáhá babyjogger a hlídací babička. Obecnou vytrvalost, výklus nebo opravdu hodně lehký trénink se mnou téměř pravidelně absolvuje i nejmladší člen rodiny. Ve formulce jezdí od svých pěti týdnů. Koupi vozíku jsem zvažovala ještě před jeho narozením – byla pro mne priorita užít si děťátko a nezanedbat trénink. A vůbec nejsem „procházková" mamina, proto volba padla na nejsportovnější model. Na pochůzky po městě mi jinak stačí docela malý kočárek za přibližně čtvrtinovou cenu. Milým překvapením bylo i to, že formuli vytáhnu do schodů i do MHD daleko snadněji než klasický kočár a také na něj více naložím, je-li třeba.

Hlídací babičku si pak šetřím na tréninky na dráze, tempa atd., nebo pokud je opravdu škaredé počasí. I tak je docela vytížená. A pokud neměla čas a venku padaly trakaře, našla jsem si fitko s hlídací tetou.

Pokud se týká regenerace, chodila jsem na masáže za svou téměř „dvorní" terapeutkou Gábinou. V relax-centru se však mlaďouškovi dlouho nelíbilo a čím byl starší, tím méně bylo pravděpodobné, že by spal a my měly klid. Tak Gábina chodí za námi domů, Mates si poblíž hraje nebo jí „pomáhá".

Co však trpí, je důkladnější rozcvičení, strečink i posilování. Vždy jsem na to docela dbala, ale nyní je to často problém. Když přijde hlídání, mám co dělat, abych vůbec odběhala podle plánu, ve formulce zase Matěj spí, když je v pohybu, ale běda, když zastavím. Snažím se to nějak v mezičase dohánět, ale už si na to budu muset opravdu vyhradit čas – rovnocenný s polykáním kilometrů. Prostě další fázi. Daří se to zatím bídně.

Neduhy nechodí po horách, a tak jsme i my párkrát pobyli v nemocnici. Trénink jsem nevynechala ani tam – z Motola je do Hvězdy blízko, vedle členů rodiny někdy hlídaly i sestřičky. Jsem jim moc vděčná! Dvakrát jsem odtamtud startovala i na závody – mistrovství v půlmaratonu i v maratonu. Pravda, koncentrace na závod je poněkud narušena, o to více ale pak spěcháte do cíle. Takže ani dítě – marod vás od tréninku zdržet nemusí.

Kojenec na závodě je skvělý „maskot" – jen do té doby, než se začne hlásit o svoje. Zejména když byl menší, intervaly mezi kojením byly kratší a dostal žízeň najednou třeba deset minut před startem. Rychle jsem s ním někam zapadla, napitého předala babičce či taťkovi a valila na start. Teď už přece jen může dostat banán nebo keks, je-li nejhůř. Upřímně je mi líto dětí, jejichž matky v určitou dobu (bez ohledu zda za dva měsíce či za rok) přestaly dítě kojit, ač by dále mohly. Matěj je kojencem i v batolecím věku stále – dokud mu to bude chutnat, je to to nejlepší, co může pro svůj zdravý růst dostat.

Počasí je vrtkavé, a tak se mi mnohokrát stalo, že jsem si zatrénovala v pořádném lijavci, na blátě, v mírné (potažmo pražské) sněhové vánici nebo jiné slotě, která za hodinu třeba beze zbytku přešla. Inu, s babičkou se domlouváme několik dní dopředu, ona má také svoji práci, a tak když může přijít na dvě hodiny (které se mnohdy protáhly o Matýskovu „občerstvovačku"), nemůžu čekat, až ten marast přejde. Trénink ale nevynechám. Když už je nejhůř, pomůže již zmiňované fitko s hlídací tetou.

Jednoznačně pozitivní je ale to, že mám více času a klidu na trénink, než když jsem seděla v práci. Mateřská dovolená umožňuje i dvoufáz, aspoň občas. Sezení někde od – do mi nevyhovovalo nikdy, naproti tomu z představy „tři roky doma" mi vždycky naskakovaly pupínky. Takže vedle tréninku stíhám i trochu práce na volné noze – tu psaní, tu učení, spíše přivýdělek, ale s dobrým pocitem, že prostě nejsem „jen doma" a také nevisím finančně jen na taťkovi. A jestli bude někdy ještě jeden mimiňák? Určitě bude – ten rok s Matýskem utekl hrozně rychle a vím, že čas nejde vrátit a zopakovat si, jak se prvně usmál, chytil do ruky hračku, začal se obracet… a jak mu byly ty miminkovské oblečky. Jedináčkem tedy nezůstane. Určitě to ale nebude dřív, než by byl aspoň ve školce. Mezitím (i potom) přece chci zase něco zaběhnout!

Hodnocení:

60% (231 hlasů)

Komentáře (Celkem 3)

Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
avatar

Aura: 69 | Kroměříž

Jita žena 28.08.2008 09:06:15

Zdravím Vás Vando, i ostatní mamky, které řeší optimální skloubení tréninku a starání se o děti. Ono jedno batole se pořád ještě hlídá dobře, horší je to se dvěma dětmi, ale jde to také. Samozřejmě s vydatnou pomocí pracující babičky a (také) sportujícího partnera. Někdy si sice říkám, jestli to stojí za to – nakonec dospěji ke stejnému závěru – ano. Krátký odpočinek od dětí také není k zahození. S kojením a současným sportováním mám výborné zkušenosti, moc přimlouvám se za to nepřestat ani v batolecím období, pokud to je možné. Tak ať nám to, mamky, běhá!!! Jitka

Motto: Dopředu vlastními silami. Každý krok se počítá.
hodnocení: 0
ok ko
odpovědět
avatar

Aura: 0

candrovka žena 28.08.2008 22:40:07

Zdravím všechny maminy, které to na mateřské nevzdaly a trénují pořád dál. Také mám dobrou zkušenost s tréninkem a péčí o děti. Jsem triatlonistka, takže mimo běžecké tréninky, chodím ještě plavat a nejvíce času zaberou cyklistické tréninky. Bez podpory rodiny od babiček až po manžela bych nikdy triatlon dělat nemohla. Je to docela náročné a nejen časově. Mým hlavním problémem je nedostatek odpočinku a regenerace. Máme dvě děti (1 a 4 roky), a když přijdu utahaná z tréninku a vrhnou se na mě, sbírám poslední zbytky sil. Jinak je vše super. Takže s chutí do dalších kilometrů.

hodnocení: 0
ok ko
odpovědět
avatar

Aura: 0

Dedkova žena 14.05.2009 16:55:15

>> Jita, 28. 8. 2008 09:06:15

Tiše závidím ;-). Dvě děti jsem ještě stále „kloubila“ dobře. Starší byl už velký, jezdil se mnou na kole, mladší byla ve vozíku. Jenže celkem brzy přišlo neplánovaně třetí :-))). A teď už opravdu nevím, jak kloubit. A běh mi strašně chybí. Prostřední jsou sotva tři, v kočáru či vozíku už samozřejmě být nechce, na delší a rychlejší pohyb po vlastní ose – např. na kole to ještě není. Běh mi strašně chybí a těším se, až zase naplno začnu. Hlídání nemám – babičky chodí do práce, tatínek se vrací pozdě večer. Jsem ráda, když se dostanu běhat o víkendu a tělo by potřebovalo víc :-). Navíc pracuji ve vlastní firmě, nejstarší syn hraje hokej, takže hodně času trávíme na trénincích a zápasech. Je mi to hrozně líto, potřebovala bych den protáhnout tak o 5 hodin. K běhu bych se dostala tak v 10 večer a to zase chybí energie.

Ale snad se to časem zlepší a já budu mít zase víc času. A snad to tělo do té doby úplně nezleniví :-).

Držím palce všem, ať to jde co nejlíp. Hodně bezproblémových kilometrů,

 Silva

hodnocení: 0
ok ko
odpovědět

administrator 03.04.2010 13:32:34

Syn Matěj relativně nedávno sfoukl svou první svíčku z dortu a já jsem si vylepšila několik osobáčků. Nebylo to vždy zcela lehké – jak skloubit trénink se všude lezoucím batoletem a jeho nároky? A co když dítě někdy zamarodí – musí to znamenat výpadek v tréninku? Sesbírala jsem za ten rok několik zajímavých postřehů a vychytávek.


Odkaz na článek
Nalezené položky: 4 První Předchozí | 1 | Další Poslední
x

Hodnocení příspěvků

Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.

Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.