V. Koudelka: S transplantovanou ledvinou tři zlaté z ME

O tom, jaká nepřízeň osudu postihla středotraťaře Vojtu Koudelku, jsme psali letos v létě. Vojta to však nevzdal. Jeho výsledek z nedávného Mistrovství Evropy transplantovaných a dialyzovaných dává naději všem podobně postiženým. Zarputilost a chuť poprat se s překážkami, které mu život postavil do cesty, mu mohou závidět i mnozí "zdraví".

Mistrovství se konalo v srpnu 2008 v německém Wűrzburgu a zúčastnilo se ho 470 sportovců, někteří na dialýze a někteří po transplantacích. Všichni se snažili ze sebe vydat co nejlepší výkony, aby zúročili, co natrénovali. Vždy mě fascinuje s jakým zápalem starší páni kolem 60 až 70 let skáčou do dálky a hrají badminton. Ukažte mi někoho zdravého, kdo to dokáže v těchto letech?

Mistrovství se konalo celý týden od neděle do neděle. Atletika probíhala v pátek a v sobotu. V pátek jsem startoval v běhu na 400 m, bylo celkem pěkné počasí, což předurčovalo dobrý závod, a také to tak bylo. Vyhrál jsem v čase 55,26 s a byl to můj druhý nejlepší čas v této sezóně. Lépe jsem běžel jen na 2. lize atletiky, kde jsem zaběhl 54,90 s a obsadil jsem 3. místo. O týden dříve jsem zaběhl ve Varnsdorfu za hrozného deště 55,60 s, skončil jsem druhý a za půl hodiny jsem šel znova 400 m, kdy jsem rozbíhal Mladoboleslavskou štafetu. Ve štafetě jsem zaběhl 57,90, to signalizovalo dobrou formu, hlavně na 800 m. Právě na 800 m jsem chtěl zaběhnout světový rekord transplantovaných, který je 2:11,44.

Ale zpět k mistrovství Evropy. Druhý den na mistrovství jsem běžel 800 m a 1500 m, původně jsem zamýšlel, že poběžím jen 400 a 800 m, ale když jsem viděl, že mám šance i na 1500 m, řekl jsem si, že do toho půjdu. Žádný rychlejší závodník mne neohrožoval a přestože se 1500 m běželo jen hodinu po osmistovce, sebral jsem síly a potřetí zvítězil. Po prvním dnu (400 m) jsem se cítil docela unaven, přece jen, když běžíte 400 m naplno, někde se to ukáže, vždyť to všichni znáte. Závod na 800 m jsem rozeběhl pomalu, protože jsem věděl, že rekord po prvním dnu už nedám. Nejprve jsem běžel s ostatními závodníky, potom už sám a výsledný čas byl 2:19 min. a druhá zlatá medaile. Druhému závodníkovi jsem nadělil 5 sekund.

Teď už na mě čekala jen trať na 1500 m. Řekl jsem si, že poběžím na finiš, celé jsem to nechal odtáhnout. V posledních 100 m začal finišovat maďarský závodník, okamžitě jsem zachytil jeho nástup a na posledních 50 metrech jsem ho přefinišoval. Třetí zlatá medaile byla doma a radost ohromná.

To, co jsem si předsevzal za cíl, bylo splněno na 100%. Pouze ten světový rekord mě mrzí, že nepadl, ale příští rok mě čeká mistrovství světa v australském Gold Coast, kde bych chtěl tyto rekordy atakovat. Rekord na 400 m je 53,60 s, na 800 m je 2:11,44 min. a na 1500 je 4:26,00 min. Myslím, že budu běhat spíše 400 a 800 m, protože tréninky na tyto tratě nejsou tak náročné jako na 1500 m, které jsem dříve běhal. Také je třeba skloubit trénink s prací a toho volného času moc nazbyt není.

Moji sbírku teď zdobí 3 krásné zlaté medaile, jsem za ně rád. Celá naše výprava v počtu 6 osob získala 10 medailí, takže jsme naši malou republiku reprezentovali jistě dobře.