Radek Leszczynski | 6. 10. 2008 | Přečteno: 1913× | Tisk článku
Když jsem asi před 18 lety začal se sportem, bylo to hlavně proto, že jsem dostal k narozeninám své první silniční kolo. Začalo mě to hrozně moc bavit. Ale později jsem zjistil, že kromě svalů na nohách je potřeba si vybudovat alespoň nějakou základní fyzičku. Prostě jsem měl problém vyjet delší kopec. Tak jsem začal s během.
Měsíčně jsem byl schopen naběhat tak maximálně 60 Km a to byl úspěch. Úspěchem pro mě bylo i zdolání 10 Km. Myslel jsem si, že je to můj běžecký vrchol a že už není potřeba se nějak snažit dál. Něco jsem sice slyšel o půlmaratonu a maratonu, ale to bylo pro mě něco jako šílenství a hazard se zdravím.
Teprve až před rokem, tedy po nějakých 15 letech běhání, mě zlákala myšlenka zkusit si zaběhnout onen půlmaraton. Kupodivu to vyšlo. Doběhl jsem, a dokonce v celkem slušném čase a bez újmy na zdraví. Letos na jaře, kdy se jaksi více začalo mluvit a psát o maratonech, nedalo mně to, a jen tak zkusmo jsem hledal v termínovkách nějaký podzimní maraton. Podzimní proto, že už není takové vedro, pak bych taky měl asi 4 měsíce na pozvolný a kvalitní trénink a jako motivaci jsem si zvolil i netradiční dárek k mým 33. narozeninám, které budu mít, dá-li Bůh, právě na podzim. Volba padla na Ostravu 11.10.2008.
Jěště asi měsíc po mém rozhodnutí jsem běhal stejně jako dřív. Všechno se zdálo tak daleko a byl jsem líný zvyšovat objemy. V červnu už jsem se ale přinutil a začal jsem zkoušet běhy delší. Nejprve byl pro mě úspěch zvládnout např. 1:30 hod. Cítil jsem stehna i druhý den. Zvolil jsem tedy takový svůj „vlastní“ plán. Běhat přibližně 3x týdně a postupně přidávat na délce běhu. Celkem se to dařilo i v parných prázdninových dnech.
Zajímavým zpestřením pro mě byly běhy v Německu, kde jsem v červenci a srpnu absolvoval jako zpěvák turné s operou Nabucco. Nejprve jsem si myslel, že bude snadné zvládnout sem tam nějaký trénink, ale přejezdy mezi městy byly tak dlouhé, že se to mnohokrát prostě nepodařilo. A když už vysvitla naděje, že bych snad mohl stihnout vyběhnout alespoň na 1,5 hod. z hotelu do blízkého parku nebo lesa, naplánovali nám nějakou zkoušku. Přesto jsem celkem často našel skulinu v časovém harmonogramu.
Můj nejkratší běh měřil pouhý jeden kilometr, to když jsem odběhl z dálničního odpočívadla, ale zadařilo se běžet někdy i dvě hodiny. Asi dvakrát se mi přihodilo menší dobrodružství, a to když jsem v naprosto cizím lese bloudil. Někdy jsem vlastně ani nevěděl, do kterého jsme přijeli města, takže bych se ani kolemjdoucích nemohl zeptat, jakým směrem mám běžet. V běžecké euforii jsem na tyhle věci zapomínal. Naštěstí vždy dopadlo vše dobře.
Naplno jsem přípravu rozjel až koncem srpna a v září. Byl to pro mě krok do neznáma. Vždyť běžet 2,5 – 3 hod. už vyžaduje vyčlenit si dostatek volného času, správně načasovat jídlo před během a pitný režim, ale hlavně to vůbec uběhnout! Začal jsem tedy běhat s camelbagem. Nacpal jsem tam gely a musli tyčinky, mobil a vodu. Nepříjemné bylo, že voda ve vaku šplouchala. Takže jsem vyjmul vak a nahradil jsem ho dvěma cykloláhvemi. To se mi osvědčilo.
Po hodině a půl běhu jsem už často začínal cítit stehna, ale i tak se mi dařilo plnit plán a prodlužovat délku běhů. Záměrně píšu o časech, protože kilometry mě v tuto chvíli ani tak nezajímaly. Dnes, asi týden před dnem „D“, jsem se celkem v pohodě dostal na hranici tříhodinového běhu bez pauzy a bez větších problémů. Můj plán a velké přání je uběhnout svůj první maraton ke svým 33. narozeninám za 3:15 hod. Nevím, jestli je to reálné, ale je to obrovská motivace.
Pokud se vše podaří a do Ostravy dorazím a postavím se na start, pokusím se napsat pár řádků a podělit se s vámi o zážitky prvomaratonce.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
Radku držím palce ať vše zvládneš a ať si nadělíš pěkný dárek v podobě přijemného zážitku z průběhu celého maratonu.
jako bych to napsal ja. na podobny volny zpusob taky chci maratonovat.
mohl bych vedet, s jakou verzi camelbagu jste behal? mel bederni/hrudni popruh? a jak je to s pohodlim? samotny clanek na tema behame s batohem by to klidne mohl byt.
ahojky... ať se Tobě i autorovi článku podaří zvládnout svůj první maraton bez větších potíží.... jen bych doporučoval trošku střídmější očekávání ohledně výsledného času :-)
Diky za podporu! :-) S casem uvidime, ale myslim, ze mam nabehane dost a pulmaraton mam za 1:27h. Navic, mam tendence v druhe pulce zrychlovat. Fyzicky by to melo byt "v pohode", nejvic se bojim bolesti stehen a kolennich uponu po 30.Km.
Batoh mam Salewa, tedy vylozene zn.Camelbag. Vak na vodu je na 2L. Da se tam nacpat i nejake drobne obleceni (vesta) a do kapes gely, tycinky, mobil... Neni to extra bezecky batoh, spis na kolo. Ma hrudni a bederni popruh, ale jak uz to bohuzel byva, pri behu se odiraji o obleceni a hlavne umele materialy trpi nejvice. Takze byl problem zvolit dobrou vnejsi vrstvu, abych si neznicil draha funkcni trika :-) Co se tyka pohodli, tak si nemuzu stezovat, a to i presto, ze jsem mel misto vaku dve cyklolahve.
oprava: ...tedy NE vylozene zn. Camelbag ...
s tim odiranim me to vubec nenapadlo. budu to muset vyzkouset sam na sobe. ja mam prave cyklo camelbag, mulu, coz je 3litr voda a 9litr zavazadlo. nechce se mi platit za specialni behaci ledvinu. penez neni nazbyt.
Také držím palce, snad se povede zaběhnout i vysněný čas, a kdyby ne, na překonání je času dost :-).
Sice chci také zjara zkusit maraton, ale čas 3:15 je pro mě z říše snů ... držím palce.
Já jsem byl prvomaratonec vloni. Nejdřív jsem si dal půlmaraton za 1:29 h a potom maraton za 3:40 h. Žádný tří hodinový tréninkový běh jsem ale před maratonem nezkoušel. Můj nejdelší trénink měřil asi 25 km. Přeju Ti hodně úspěchů při prvním maratonu. Já po doběhu nemohl vyjít schody a musel se plazit po zábradlí.
Možná, že dopadnu podobně. Ale snažil jsem se na to jít postupně během 4 měsíců, tak snad to přinese dobrý výsledek bez zdravotních problémů. Přece jen musím být v pondělí večer na jevišti OK :-) Možná, že mám však příliš optimistické představy :-)
Úplně cítím Tvoje očekávání, to napětí, trochu trémy... :-)
Nepovažuju se za běžce, běhám jen doplňkově přes zimu, nezávodím, neměřím běžecké kilometry, ale jestli můžu něco podotknout k času... pokud ne, tak dál nečti :-)... tak si myslím, že dost záleží na tom, s jak velkou intenzitou si běžel půlmaraton.
Věřím, že stejně jak v cyklistice, které se věnuju, tak i v běhu u dvojnásobných tratích neplatí dvojnásobek času zaběhnutého na půlce plus nějaká ta minuta k tomu. A to v případě, že se půlmaraton běží (jede) opravdu závodně. Jestli si ho ale běžel s intenzitou plánovanou (a hlavně reálnou) i na maratonu, takže s velkou rezervou, bez problémů, únavy..., tak si myslím, že při srovnatelných podmínkách je reálný i lepší čas. Každým pádem, úspěchem na tak dlouhé trati je i doběhnout ve zdraví a spokojený, byť s třeba o nějakou tu minutu "horším" časem. Tak si to užívej. Držím Ti pěsti.
A ještě jednou si pročítám článek a zjišťuju, že půlku si dal loni. Pokud v diskuzi udávaný čas 1:27 není z nedávné doby, tak dát maraton za plánovaný čas je ještě o fousek reálnější, než jsem myslela v příspěvku nahoře. Sama jsem zvědavá. :-) Tak ať to běží!
Moc dekuju i za tyto postrehy a rady. I ja jsem zavodil na kole. Znam ty nekonecne dlouhe 4h.treninky....Beh byl taky tehdy jen doplnkovy sport.
Pulmaraton za 1:27h. jsem dal letos v dubnu. Kdybych neprepalil start, mohlo to byt lepsi. Mam poctive natrenovano a to i s durazem na odpocinek. Uz vim, co to je bezet 3 hod. bez pauzy a ve stalem tempu. Takze pokud se neobjevi nejaky zdravotni problem, melo by to snad vyjit. Ale jak uz jsem psal, obavy mam z bolesti stehennich svalu po 30.Km a tvrdy asfalt tomu hodne napomuze. Kdyz to bude za 3:30h, svet se nezbori, ale podle Petry Kaminkove, se kterou jsem se radil, pry mam na to, dat to ted i za 3:05h. :-) Tomu zatim moc neverim. Takze skutecnost bude nekde uprostred.
Dekuji vsem za podporu!!! :-) At to beha i vam!!! :-)
RSS