Zaregistrovat »

BĚH DO ŠKOL: Kde je chuť a radost, jsou i výsledky

Tereza Rozehnalová | 23. 10. 2008 | Přečteno: 1593× | Tisk článku

BĚH DO ŠKOL: Kde je chuť a radost, jsou i výsledky
foto: Radek Narovec

Během října jsme znovu navštívili pětici škol v Ústeckém kraji a zaběhli si s dětmi Cooperův test – tedy dvanáctiminutovku v případě starších ročníků a poloviční čas u těch menších. S notnou dávkou optimismu, že aspoň třetina dětí se přes léto rozběhla, jsme se vrhli do druhého kola měření. Stejně jako v létě se našlo mezi jednotlivými školami hodně rozdílů. Některé výsledky byly hodně zajímavé.

Podmínky k běhu okem zaníceného hobíka byly lepší než v červnu. V chladnějším počasí jsme očekávali lepší výsledky, ale spíše tomu bylo naopak. Výkony dětí neovlivnilo ani tolik počasí, jako spíše nepřipravenost a lišily se škola od školy. V jedné ze škol došlo k mírnému zlepšení (od 10 do 50 m) asi celkem u 5 dětí z celkových 80, v druhé se zlepšily celé 2/3, a to mnohdy o více jak 300 m. S přihlédnutím k podmínkám, které zmiňované školy měly, první má možnost využívat atletický ovál o délce 400 m a druhá zarostlé hřiště s obvodem 200 m.

Po malém pátrání jsme se dozvěděli, že učitelé tělocviku s dětmi na travnatém hřišti trénovali. Bylo to znát. Bylo také znát, jak výkon dětí ovlivní oblečení. Kde pátrat po příčině, že děti jedné školy stojí už předem převlečené do sportovního před školou a ve druhém případě polovina „běží“ v riflích a botách, které bychom ke sportovním nezařadili ani poslepu?

Nezáleží tedy ani tak na možnostech, jako na schopnostech a chuti. K čemu je dětem skvělá dráha s tartanem, když slova povzbuzení chybí a dostane se jim spíše příkazu: „Makej nebo si tě podám!“? Kreativita a přístup k dětem je cítit vždy už při vstupu do škol. Míra unavenosti, otrávenosti či nadšení jednotlivých vyučujících se potom promítá na děti a do jejich výkonů.

Ne všechna vina je však na kantorech. Svůj podíl, a ne malý, nesou rodiče. Jako opaření jsme zůstali stát, když se mírně rozpršelo a dětem začaly chodit omluvné sms a vestibul školy pípal jak při požárním poplachu. Tentokráte ale soutěživost dětí zvítězila nad zbytečnými obavami rodičů a děti strčily omluvenky do kapes a postavily se na start. Zajímavý by byl zřejmě dotazník pro rodiče o tom, které počasí je podle nich optimální ke sportu. V létě se jim zdálo, že je moc teplo nebo dusno, nyní byla příliš zima, mlha či pršelo.



Za zmínku stojí i holčička, která měla omluvenku, že je astmatik. Po vysvětlení, že to může zkusit a kdykoliv vzdát nebo přejít do chůze, se postavila na start. K svému a našemu překvapení byla druhá nejlepší. Doufám, že jsme ji tím pomohli překonat předsudek, že astmatik nemůže sportovat.

Smeknout klobouk si zaslouží i děti s nadváhou. Právě tito běžci v průměru dosáhli největšího zlepšení. V druhém kole našeho měření jsme odměňovali právě ty děti, které se od léta nejvíce zlepšily. Vidina odměny, když trochu přidám a poslechnu rady trenéra, je dovedla do cíle v často obdivuhodných výkonech. Možná toto je směr, jak motivovat děti ke sportu – nehledat jen ty nejlepší, tedy špičku ledovce.

K dobrému výkonu přispělo i rozdělení dětí z jednoho ročníku na dvě skupiny podle výkonnosti. Favorité si vzájemně pomáhali udržet tempo a vyhecovat se k nemožnému. Pomalejší se naopak necítili tolik špatně, když je rychlejší často předbíhali. Povzbuzení spolužáků a učitelů bylo skvělou kulisou, ale ne na všech školách se nechali děti k fandovství strhnout.

Stejně jako v červnu při prvních návštěvách škol se našli jedinci, kteří nezávisle na výkonu proběhli celou trať s úsměvem nebo s rozvázanou tkaničkou (inspirace z Olympijských her?). Jedno však bylo jasné už v létě: mnohem lépe se dá ke sportu podchytit dítě na nižším stupni než puberťák.

Projektem „Běh do škol“ nám nešlo o to zlanařit děti k běhu ani o porovnání výkonů s tabulkami. Chtěli jsme jim ukázat, že běh chce jen málo, stačí se občas rozběhnout, pravidelně u toho dýchat a kondice je lepší. Tedy nebrat to jako povinnost, ale součást života. Byly vidět talenty, na které bohužel při vší snaze nemůže mít vyučující čas. Pokud tedy projekt má pokračovat, musíme přizvat ke spolupráci místní oddílové trenéry, aby nám noví medailisté neunikli a neztratili se v šedi průměru.


Zajímavá čísla o projektu Běh do škol:

- navštívili jsme pět základních škol v Ústeckém kraji

- běhali jsme se žáky nižších (6 minut) i vyšších ročníků (12 minut)

- celkem jsme změřili výkony 367 žáků

- průměrný výkon školáků nižších ročníků v šestiminutovce: 1060 metrů

- průměrný výkon školáků nižších ročníků ve dvanáctiminutovce: 2131 metrů

- na nižším stupni se žáci v průměru přes prázdniny zlepšili o 3 metry

- na vyšším stupni se žáci v průměru přes prázdniny zhoršili o 24 metrů

- rozdali jsme několik stovek dárků od firem: VZP, Gigasport a Scott





Jak hodnotíte projekt Běh do škol? Kromě hlasů v anketě můžete zaslat názor na redakce@behej.com.
60
(60 hl.)
14
(14 hl.)
7
(7 hl.)
9
(9 hl.)
Celkem hlasovalo 90 uživatelů.
Moose
Hodnocení článku
47.22% (81 hlasů)

Související články

Komentáře

Přidat příspěvek

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.

Příspěvky v diskuzi (celkem 22)

  • blatnicek | 23. 10. 2008, 09:35

    Strašný, podle mě jste nezjistili nic novýho, vypovýdající hodnotu nemá tenhle článek vůbec žádnou.....zlepšení v průměru o 3 a 24 m:-)
    Jak může nějakej tělocvikář nechat děti čvičit v riflích????? Určitě zasloužíte pochvalu za snahu (něco zkusit , udělat), ale to je tak vše.

    • PetrK | 24. 10. 2008, 07:18

      Ahoj, ano, možná jsme měli počítat jen průměry těch, kteří se dokázali zlepšit, s tím souhlasím. Co se týče těch riflí, mám ale opačný názor. Pokud si někdo zapomene cvičební oděv a vyučující tělesné výchovy ho nechá sedět, pro řadu dětí to není trest ale odměna. Příště to nebude jednotlivec, v riflích přijde na tělocvik půlka třídy.

      • blatnicek | 24. 10. 2008, 15:22

        Ahoj, no jo jenže máš jasnej předpis a tím že to dítě necháš cvičit v riflích nebo s naušnicema ho porušuješ. Je to taková nějaká vizitka tělocvikáře kolik dětí chce cvičit, prostě jak je umí ten člověk motivovat. Jasný, že jsou prostě děti co to budou zkoušet a takhle oblečený chodit budou, tak jim dám jasně najevo co z toho plyne. U nás to máe zavedený tak, že když dítě ten oděv nemá, píše se záznam, pokud se to opakuje(4x), dáváme stupeň na vysvědčení dolů. Vůbec se nerozpakujeme dát 4 nebo neklasifikovat, když si to tam dítě příjde odsedět není ho vlastně za co hodnotit.

        • Radek Narovec | 24. 10. 2008, 18:08

          Řečnická otázka: je lepší dítě v červených trenýrkách a bílém nátělníku bez špetky zájmu o běh a jakýkoliv jiný sport nebo zapálený běžec v džínách a náušnicích (jakkoliv to může být nebezpečné)?
          Když se rozčilujeme nad tím, že nás dámy nerady vidí nemyté a divně ošacené na startu závodu, proč nám vadí "oděvní revolta" dětí, které jinak srdnatě bojovaly na trati?
          Nechci, abys to bral jako provokaci, spíše přemýšlím nahlas. Tento článek není závěrečnou zprávou za projektem, naopak odstartuje sérii dalších. Můžu jen naznačit, že škola, kde se na děti "řvalo" nejméně, produkuje nejzapálenější děti (vztaženo ke čtveřici ostatních námi navštívených). Byla to taky jediná škola, kde se po otázce "koho běh bavil?" zvedl les rukou. A opačně, ve školách, kde se tělocvikář (ne vždy to byl tělocvikář, kdo byl s námi a dětma běhat) snažil o tvrdý režim, nám prokazoval spíše medvědí službu, co se týče následného nadšení dětí.
          S vědomím tohoto všeho váhám nad jasným soudem.
          Radek

          • blatnicek | 24. 10. 2008, 20:41

            Ahoj,
            to není o červených trenkách a bílým nátělníku, oděvní revolta mi rozhodně nevadí, ale o tom že tím ten učitel porušuje předpisy!!!Taky nejezdíš v autě na červenou, nebo jooo? Ono v miliónu případů je to v pohodě, ale když se něco stane? Když se někdo vážně zraní z těchto důvodů(naušnice, rifle,.....atd), tak se hledá viník a nejčastěji je to učitel a ten za to taky nese odpovědnost, tak to prostě je!
            Ono jde motivovat, aby děti cvičily, i jinak než řvaním. Ale taky musíte uznat, že když je to nárazová akce tak se ty děti budou chovat vždycky jinak než v běžných hodinách. Záleží jak se tam děti sejdou, jaký jsou povahy, jaký tam je nastavený klima, jak jsou vedený hodiny tělocviku, ......atd.
            Já Vám rozhodně nechci kazit chuť do těchto akcí. Kdo v dnešní době dělá něco pro to, aby se děti hejbaly zaslouží obdiv a poděkování. Jen se snažím napsat svůj postřech, i když někdy trochu ostře.

            • Radek Narovec | 24. 10. 2008, 21:36

              Myslím, že ti rozumím.

            • _Marvin | 24. 10. 2008, 23:37

              Mohu se zeptat jaká vážná zranění konkrétně hrozí v důsledku běhu v riflích? Jen abych si dal pozor až budu příště dobíhat autobus...

              • blatnicek | 25. 10. 2008, 16:15

                No to si dej určitě pozor, hlavně ať pod ten autobus nespadeš.

                • _Marvin | 25. 10. 2008, 17:38

                  Děkuji. Dodnes jsem si neuvědomoval jaké smrtelné nebezpečí mi pravidelně hrozí.

  • vl001 | 23. 10. 2008, 11:06

    Také si nejsem jist, zda jde o krok správným směrem. Možná by bylo lepší působit na organizátory, aby součástí závodů byly vždy dětské kategorie. Zveřejňování článků rádobyprávníků proč je to problém asi dětské amatérké pobíhání neposune. Btw. proč nemá pohár behej.com dětskou kategorii?

  • ipeterka | 23. 10. 2008, 12:19

    Technická připomínka: dát na internet ke stažení soubor ve formátu xls považuji za projev vrcholného diletantství. Je mi líto, jinak to (třeba měkčeji) napsat nedokážu.

  • ipeterka | 23. 10. 2008, 12:21

    Je dobré, že se někdo zajímá o rozvoj sportu u školáků. Ty výsledky jsou zajímavé a do určité míry očekávatelné.

  • blatnicek | 23. 10. 2008, 19:15

    Ok, musím reagovat.....právě jsem se díval na fotky z projektu "běh do škol". Hlavně úvodní fotky jsou teda síla, polovina dětí v riflích, holka v uších kruhy jak vrata, vrcholem je běžec či běžkyně z rukou v sádře!!! Takhle mě přijít na tělocvik oblíknutý(jen jednou - poprvé a naposled), tak je vyrazím........
    Svědčí to jednak o naprosté neschopnosti, neznalosti tamnějšího tělocvikáře nebo tělocvikářky(podle mě by takovej člověk učit tělocvik neměl), ale taky o neznalosti předpisů autorů "projektu" . Vážení, když už tedy uveřejňujete články jako "Běh dětí a paragrafy(24.9.) nebo "Před záknem neutečeš"(1.10.), tak by jste si měli nejdříve něco nastudovat. Například o cvičebním oděvu v hodinách TV(když ho necháš běhat v riflích a zláme si nohu), o bezpečnosti(viz. naušnice), sepisování úrazů a o tom kdo za to zodpovídá. Požádejte tedy odborníka JUDr.Frabšu, ať Vám o tom něco řekne nebo napíše.

    PS:
    Poznámka pro kolegu těocvikáře: když to neděláte pořádně, nedělejte to vůbec. Jestli-že Vám na hodinách cvičí děti se sádrou na ruce, měl by jste obsah hlavy používat častěji a hlavně v práci.

    • Marek-Bowen | 31. 10. 2008, 22:27

      Predem, jsem jeden z bezcu 32zs...
      Vase nazory, mne vlastne pobavili a nastvali zaroven. Osobne si myslim ze je mnohem lepsi to, kdyz nektery ze zaku se k necemu podobnemu postavi celem, i kdyz napriklad zapomene ubor. Urcite to je mnohem lepsi, nez to, aby tam pouze sedel.
      Jak rikate "Takhle mě přijít na tělocvik oblíknutý(jen jednou - poprvé a naposled)", to je podle mne ten kamen urazu pri vyucovani telocviku. Nebo "Svědčí to jednak o naprosté neschopnosti, neznalosti" opet, pokud ucitel nekoho podobnym stylem jako vy pouze "sjede", nemuze dale od nekoho cekat, ze se zrovna na tuto hodinu bude tesit.
      Osobne jsem rad, ze tym Behej.com a ostatni jeho partneri neco podobneho usporadali, a nasi vyucujici to prijali take velmi kladne a dobre. Timto bych jim chtel take podekovat.

      // Pisi to jako pouze sve nazory. Podle toho jak se zde vyjadrujete, ocekavam odpoved podobnou ostatnim... Marek 14 let

  • J_I_M_ | 25. 10. 2008, 00:46

    Podle mě se ve škole k tělocviku(a hlavně běhu) přistupuje špatně - spíš to odrazuje od běhání.

    Abych řekl pravdu, běžet 1500 na zš byl pro mě postrach... a taky to byla jediná věc co jsem v tu dobu běhal. Tímhle jsem si běhání dost zošklivil.

    Až nedávno (teď je mi 18) jsem se náhodou mimo biku dostal k běhání a dost mě to chytlo. Ze začátku se běhalo špatně, ale po dvou týdnech jsem se na to začal těšit. Myslím tím běhání delších tras 6km+ , 1500m mi pořád moc nevyhovuje (mám jí za 5:10).

    Tímhle přístupem ve škole to dost lidí odradí.

    • blatnicek | 25. 10. 2008, 17:26

      No dobrý, další ukřivděnej a znechucenej z běhání na základní škole. Tak mi napiš jak bys přistupoval k běhání na základní škole Ty?? Mě připadá, že většina z Vás by chtěla volnej systém jako maj v Americe, ať si dítě vybere jestli chce běžet nebo né, to by běželi dva nebo taky nikdo. Za pár let by to taky bylo stejný jako u nich, kdy 160 cm vysoká a 95 kilo vážíci mladá slečna(a že jich tam je hoooodně) jim připadá zdravá a normální. Prostě už ve škole by se dítě mělo učit, že není nic zadarmo a že je dobrý občas překonat "bolest", únavu (při běhu) a naučit se neobcházet překážky, podlejzat nebo se jim vyhnout umí každej!!! Někdy mě připadá, že si děti(a hlavně jejich rodiče) myslej jak to odběhnou bez zadejchání, potu a únavy, hlavně aby to nebolelo.

      • LuKu | 25. 10. 2008, 19:14

        Já bych věřila, že takhle to J_I_M_ nemyslel. Určitě se to nedá dělat tak, že si dítě milostivě rozmyslí, jestli poběží. Ale mně osobně třeba nikdy nikdo při tělocviku neřekl, že když budu měsíc 3x týdně pomalu běhat, uvidím výsledky a nebudu umírat při každém běhu, aniž bych podala nějaký rozumný výkon. U mě to vedlo k tomu, že jsem sice při každém běhu na čas ze sebe vydala maximum, ale běh si zařadila do škatulky sportů, na které se naprosto nehodím a nikdy mi ani trochu nepůjdou (byla jsem většinou polomrtvá už po "rozklusání"). Dnes vidím, že i já jsem schopná si příjemně rekreačně zaběhat. Kdyby mi ale tehdy při tělocviku někdo řekl, že stačí tak málo k výraznému zlepšení, dost možná by mě to namotivovalo a byla bych dnes s fyzičkou někde o dost jinde...

        • vl001 | 25. 10. 2008, 19:34

          No ale problém je, že ty děcka to vůbec nemotivuje, vždyť ty výsledky jsou vlastně stejné:-) Jestli to dobře chápu, jsou lepší jen tam, kde děcka běhají ve škole. Asi motivace "teď několik měsíců běhej pomalu a pak se uvidí" nestačí...

      • Leszczynski | 25. 10. 2008, 23:19

        Mě přivedl k běhání a sportu můj otec, a to tím, že sám běhal a dokázal mi vysvětlit proč. Na běhání v tělocviku jsem pak logicky těšil.

      • chels | 26. 10. 2008, 14:57

        Ahoj, tak nebuď tak napružený!! Já osobně jsem s běhy na čas na základní škole problém nikdy neměla, protože jsem závodně plavala, ale že by mě motivovaly k běhu ve volném čase, to se taky říct nedá. Prostě jsem to odběhla a konec. Na střední jsme měly na TV učitelku, která běhá orienťák a ta nás motivovala tak nenásilně, že holky, které na první pohled vypadaly vyloženě nesportovně, jezdily na závody. Protože věděly, že si jdou zaběhat do lesa, nikdo je nebude prudit za "špatný čas" a užijou si to. A při hodinách TV sice pár holek protestovalo, ale to bylo jen proto, že v pubertě protestujem proti všemu a všem. Nakonec běžely pokaždé taky a tělocvikářka jim cestou vyprávěla o běhání. Takže třeba takhle by to šlo :)
        A jen dotaz na okraj, ty jsi učitel TV? Pokud ano, tak by mě trochu zajímalo, kdo tě učil pravopis? :) (jsem připravena na nadávky...)

        • blatnicek | 26. 10. 2008, 21:35

          To je mišlený asy na mě? Jak sy to prosým tě poznala že jsem učytel? A co máš proti mímu pravopysu? Možná sem tam víjmečně nějaká čárka v souvětý, ale jynak sy ničeho nejsem vědom:-)

      • ipeterka | 28. 10. 2008, 10:16

        SŠ a ZŠ mám už dlouho za sebou, přesto si myslím, že právě přístup na školách má velký vliv na to, že děti mají k běhu celkově odpor. Problém vidím především v tom, že bez jakéhokoliv tréninku se za školní pololetí udělají cca čtyři běhy (100m, 400m, 1500m, 3000m). Čili naprosto netrénovaní žáci běhají špatně rozcvičení a to opravdu jednou za čas. Také jsem to neměl na ZŠ (kde jsem byl obézní) ani na SŠ (kde jsem měl naopak ideální postavu - Blbý Měrný Index 22,5 - čím zároveň vyjadřuji, jak se stavím k BMI) rád. Na střední škole jsem měl první období, kdy jsem začal více běhat - tenkrát jako doplněk k posilovně. Začal jsem na 3km a vypracoval jsem se k 10km. Pak pro mě nebylo problém uběhnout 3km. Ale právě, že běh na střední škole se (na rozdíl např. od míčových her) provozuje jen tak, že se každá trasa jednou ročně zaběhne na výkon, nedivím se ani trochu, že žáci/studenti si k běhu pěstují spíše negativní vztah.

předplatné časopisu

Nejčtenější v rubrice