Anna Rozehnalová | 27. 10. 2008 | Přečteno: 2397× | Tisk článku
Mě běhání osobně nevadí, ale spíš mě vadí to, jak rodiče neustále běhají někde venku, přijdu domů zpocení a mokrý, vysprchujou se a pak nic. Nevim co na tom běhání je. Já to beru za trest, když nám ve škole oznámí že poběžíme čtyřstovku, a běhat pro zábavu 42 km? Tak to rozhodně ne.
Chápu, když to někdo dělá aby si udržel kondici a byl hubený, ale pak až konečně zhubnul do své vysněné váhy, tak s tím pokračuje a tvrdí jak je to úžasné.
A co teprve všechny ty boty? Jaký je rozdíl mezi vypolstrovanou patou nebo špičkou, Adidas, Mizuno, nebo Nike? Bota jako bota. Nějaký boty od Nike by mě rozhodně nevadili, kdyby mě je někdo koupil, ale když jich máme doma přes dvacet párů, tak to člověku po čase začne lézt na nervy. Nemám si kam dát svoje boty, protože všude vidím samý běžecký boty a připadám si jako v Hervisu.
A to oblečení? To je další věc, kterou nechápu. Mě připadá pohodlnější vytahaný tričko s vytahanýma teplákama nežli těsný tričko s elastickýma legínama, které se na tebe lepí, a když se zpotíš tak to ke všemu pěkně smrdí. No fuj. Několikrát mě vysvětlovali, že to saje pot a je to pružný a vyrobeno pro pohyb, ale já bych si to na sebe nevzala.
Občas když mě rodiče vezmou na nějakou běžeckou akci, tak je to docela fajn. A fandit mě taky baví, ale když vidím jak se všude plazí upocení a vyčerpaný běžci, tak mě napadá jen jedna otázka, proč to ti magoři dělaj?
No a co teprve, když jedem někam na dovolenou. Očekávám, že budou vstávat v deset, dají si pořádnou snídani a tak dále, ale oni ne. Oni si vstanou v šest, jdou si zaběhat a maximálně si dají k snídani ovocný salát a nanejvýš rohlík s marmeládou.
Mě už do toho taky začali nutit. Je to samý, „Pojď si s náma zaběhat“ a „Běhání je to to nejjednodušší co můžeš udělat“. A když jsem asi po desáté odmítla tak to bylo, „Tak s nama aspoň jeď na kole“. No mít za rodiče běžce není lehký.
Po čase si člověk začne zvykat, i když to nějaký ten měsíc trvá a pak, když máma zahlásí „Jdu si zaběhat“, tak ho to ani nepřekvapí a ví, že přijde přibližně za hodinu a že on má přichystat večeři a udělat si úkoly. Já jsem si na to úplně zvykla, ale stejně tajně doufám, že jednou přijde den, kdy s tím seknou, daj si k snídani párek, budou koukat tři hodiny na televizi a místo nových bot nám koupí nějakej hustej telefon nebo novou hru na počítač.
(redakčně neupraveno, včetně gramatiky)
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě nejste.
U nás doma to bylo tak nějak stejný. Taťka běhal(a běhá do dneška)100km za měsíc. Dokázal mě však přesvědčit a tak běhám s nějakýma přestávkama asi už od 7.třídy. Tenkrát mi mamka koupila "maratonky" od Botasu za 400 Kčs a byl jsem šťastný, protože žádný mobily a nic takovýho nebylo :-)
Za sebe musím říct, že jsem svým běháním celé rodině pro smích. Před každým během je poctivě obejdu a pozvu, ať jdou se mnou a nic. Ale na jejich obhajobu, před pár lety byl pro mě maratonec taky exot. Človek s časem mění hodnoty a po hodině na ICQ, nebo televize děcka nemusí do sprchy, nebolí to a tomu se těžko konkuruje.
To moje 6tiletá dcerka chce pořád běhat se mnou:), zatím ve mě exota nevidí, spíše obdivuje, když jí na mapě ukazuju kde jsem všude byl. A na fotomapě našeho města se už vyzná...
Holka vůbec není sportovní typ, ale běhat by chtěla ,protože to dělá taťka. U náctiletých to už bude asi uplně jinak...
Nechci se nikoho dotknout, ale po precteni clanku mam dojem, jakoby pisatelem nebylo dite, ale spis dospely, ktery se snazi videt behajici rodice ocima nebehajiciho ditete (vcetne slovniho vyjadrovani). Jestli se mylim, omlouvam se, jen mi cela tato uvaha pripadala nejak nepravdepodobna... ale mozna jsem jen bezec-idealista a verim v plne pozitivni vliv meho behani na me budouci potomstvo. :-)
Detto. Pisane dospelym tak, aby to vypadalo, ako od dietata. Nie moc dobry pokus.
Melounku, Maťo, můžu vás ujistit, že se jedná o autentický text.
možná to skutečně sepsalo dítě, ovšem vsadím se, že bylo vedeno dospělou osobou... patrně známou dopisovatelkou Terezou Rozehnalovou :-)) Že by se z ničeho nic najednou rozhodla nějaká holčička sama sesmolit příspěvek a poslat ho k otištění do běhej.com je krajně nepravděpodobné.
S dětma je vůbec sranda-zrovna včera, ploužím se svým ultrajoggingem a jde tam maminka s malým dítětem a to dítě:"co to je??" To jako myslelo mně :-))
Nebo tam bydlejí 2 holčičky v domečku (občas mně zdraví), v létě sedějí večer na balkóně už v košilkách a volají na mně:"neběhej,vždyť seš hubená"...
No, běžci by se měli naučit bejt taky tak trochu "drzí" Když nás oslovujou puberťáci, děti a lidi kolem.......Já mám kámoše občasnýho spoluběžce, kterej to dělá podobně z pozice běžce. Takže když s ním třeba běžíme tak slyším jak někomu říká: "nekuř tady", "uhni", "chyť si toho psa......", "nekoukej a poběž s náma". Reakce jsou různý:-)
hehe, tak to je dobré :-D Možná taky někdy vyzkouším, o příležitosti nemám v poslední době nouzi :-/
To by ste sa divili,aké sú deti rečovo zbehlé,môj 6 ročný syn mi stále vraví:Mami,veď už nechod ráno zasa behať,už si cudá!(to mi síce lichotí,ale viem,že tým sleduje,aby som mu ráno robila spoločnosť a servis.)Inak si už za tie roky zvykli,že kým príde maminka,majú sa navhystať do školy.veď všetko majú na stole.Ale aj tak nechápe,prečo nie som ráno nikdy v posteli s ním.neviem,svrbia ma nohy...
Já vždycky na stejném místě potkám dva hrající si kluky, kteří poslušně přeruší svou činnost ( budování skrýše v houští / stavění báboviček/...) a zírají a zírají...
Jo, jo, je to tak jak psal komik1000. Já mám dcery 5 a 3 roky a ty jsou ze závodů taky vždyky poblázněný. Počítám, že jim to ještě pár let vydrží, pak přjde těch -náct a ... Ale ono se to zase pak otočí.
Rodiče sportovci mohou být někdy pro děti problémem. Daleko větší problém si myslím jsou rodiče kuřáci. Ti poškozují dětem zdraví a ještě jim dávají špatný příklad.
Všechny pochybovače chci ujistit, že to psala dcera sama po té, kdy jsem ji ujistila, že nic měnit nebudu a nebudu se ani zlobit :)
Děti jsou nejlepší a nejúpřimnější fanoušci. Dokážou běžecké šílenství chápat mnohem více než kdejaký dospělák. Článek je nesmysl .....
Ta kompozice textu je minimálně středoškolské úrovně:)
Trošku mi to přijde smutný, že ten slavnej pokrok má takovýhle následky. Když jsem byl tak starej jako autorka, připadalo mě úplně normální sportovat, asi tak jako chodit do školy nebo do práce. Na druhou stranu to možná bylo tím, že jsem byl značně vymytej chovanec sportovní školy, takže vlastně nevím, jestli to není pořád stejný :-)
Já to té slečně věřím. Sám jsem běhání přišel na chuť až dlouho po pubertě, v dospělém věku, na škole byl tělocvik otrava a z běhu jsem tehdy žádnou radost neměl. Minimálně v tomhle se tělocvikáři moc nezměnili a myslím si, že odpor k běhu u leckterých mladých mají na svědomí právě oni...
Takový příspěvky mě fascinujou. Názor, že tělocvikáři jsou prznitelé běhu u dětí a puberťáků a maj na svědomí jejich nechuť k běhání umí napsat každej blb. Víš, co když jseš tak vzdělanej tak mi tady napiš několik vět jak bys to dělal Ty v hodinách tělocviku z běháním. Prosím máš slovo............
RSS