CO DNES DĚLAJÍ? Tragédem to začalo...

Na stránkách behej.com jsme se setkali s řadou lidí, kteří se nebáli poodhalit kus svého nitra a nechali nás nahlédnout do svých běžeckých počátků. Jedním z duchovních otců behej.com byl i Tragéd, první běhající Čech, který se v roce 2004 rozhodl začít psát osobní blog. Jak vypadá jeho vztah k běhu dnes?

On a jeho běžecký blog mají na svědomí významný rozvoj běžecké komunity hobíků v posledních několika letech. On je také původcem definice Aerobního tragéda, je také autorem grafického návrhu loga a realizátorem prvních týmových dresů Tragéd Teamu.

Kdy jsi udělal své první běžecké kroky, uběhl svůj první kilometr a co tě k tomu přimělo?

Bylo to prvního září 2004. Vždycky jsem měl už od školy odpor k běhání na delší tratě a řekl jsem si, že to v sobě musím zlomit. Taky jsem vnímal běh jako možný doplněk ke kolu, zejména když scházel čas na delší vyjížďky. A taky jsem chtěl uběhnout maraton, což se mi sice zatím nepodařilo, ale se to ukázalo jako ne tolik podstatné ;)

Zažil jsi při běhu posměšné či pohrdavé poznámky kolemjdoucích? Vadilo ti to? Jak jsi na to reagoval?

Asi vzhledem k tomu, že většinou běhám v hlubokém lese, tak nikoli.

Běháš jen pro radost a dobrý pocit nebo potřebuješ mít před sebou nějaký cíl, metu (třeba závod, na který potřebuješ natrénovat apod.)

Normálně to bylo pro ten cíl, ale postupně jsem se naučil běhat jen pro radost a je to paráda.

Vzpomeneš si na okamžik, kdy jsi zažil při běhu pocit naprosté euforie a uspokojení?

Určitě. Když to člověku běží, vnímá přírodu kolem sebe a endorfiny se jen hrnou do mozku. Zažil jsem už víckrát a je to prostě paráda!

A naopak okamžik, kdy jsi byl naprosto na dně a říkal sis "už nikdy víc"?

Nikdy jsem si neříkal "nikdy víc", ale okamžiků, tedy někdy spíš delších období, kdy to nešlo, bylo opravdu hodně. Každopádně jsem snad už přišel na recept, jak si z toho nic nedělat.

Jaké máš běžecké plány a cíle do budoucna?

Jednou bych asi chtěl uběhnout vysněný maraton, ale nehrotím to. Spíš můj trvalý cíl je mít z běhání stálou radost a netrápit se, když to nejde.

V minulosti jsi spolupracoval s behej.com, sleduješ i nyní běžecké stránky? Jak se ti líbí?

Samozřejmě, když vybyde čas, tak sleduji, behej.com je daleko nejsledovanější běžecký server a to hovoří samo za sebe.

Stál jsi u zrodu celého tragédího běžeckého hnutí, či jak to nazvat. Co říkáš tomu, jak se tragédí myšlenka uchytila a žije dál svým vlastním životem?

Když jsem v roce 2004 víceméně marně hledal informace o běhání a následně začal psát běžecký blog, ani v nejmenším jsem netušil, co to způsobí. I když si myslím, že i bez mého počátečního impulsu by dříve nebo později vznikl na českém internetu pořádný běžecký web a běžecká komunita, přesto se přiznám, že mě to stále hřeje u srdce ;).

Možná je to sobecké, ale když to vztáhnu čistě sám na sebe, tak mě tragédí doba dala ještě víc. Poznal jsem fantastické lidi, kteří opravdu stojí za to.