Běh a krása: Nožky a nožičky

Naše dámské nožky a vše co na nich být (ne)má čile zaměstnávají nejen nás samé, ale nechávají vydělat mnoho výrobců nejrůznější kosmetiky, stroječků a kosmetických studií. Kila navíc v „problematických“ partiích nás mimo jiné nepěkně zpomalují.

Ale pozor, jedna příjemná zpráva! Běhání je to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat. Zapojením svalů stehenních a hýžďových, zvláště při běhu do kopce, odrazech a rychlejším tempu si budujeme ten nejlepší arzenál pro dokonalou postavu v podobě aktivní svalové hmoty. Dlouhými pomalými výběhy v nižších otáčkách pak spalujeme tuky. Takže, sbohem celulitido, neběhající kolegyně v kanclu mohou jen závidět! Také v procentu tělesného tuku na tom budeme lépe než kolegyňka, která má sice o deset kilo méně, zato však úzkostlivě sleduje každý špíček na těle či na talíři. Běhat?! Co kdyby jí nedejbože narostly svaly…

To my si lehce spočítáme, že ona dáma nebude mít čím spalovat tuky, a bude a) protivná, protože se ani nenají, b) tlustá, protože to jednou stejně neuhlídá, nebo c) začne běhat, protože jí to konečně docvakne.

Ale co když to nestačí?  A co se špeky získanými dříve, než jsme začaly běhat? Pohledem na vlastní ne příliš štíhlou matku (myšleno obecně a se vší úctou - ano, dispozice se bohužel dědí) mnohá z nás zjistí, že spěje k podobným tvarům. Pokud je matka rostlá na „poctivé“ české krmi, moc se nehýbe a nehodlá na tom nic měnit, máme velkou šanci, že  budeme na stará kolena vypadat o něco lépe. Víme totiž, že s věkem se metabolismus zpomaluje, a tak včas ubereme na talíři a přidáme na pohybu.

V jednom odborném článku v Atletice stálo, že každé kilo navíc třeba na desítce znamená zpomalení o několik vteřin na kilometr (kolik, to už vážně nevím). To samozřejmě platí i pro pány s jinými problematickými partiemi. Problém zvaný celulitida již začíná řádit i v mužských řadách. Není to jen v odlišné struktuře podkoží a hormonální výbavě mužů a žen, ale i vinou stravy (kuřata odrostlá na hormonech, která se ani nepostaví na nohy - brrrr!) – a pak, do tukové tkáně se ukládá mnoho škodlivin, které se do nás dostanou. Málokdo také ví, že celulitida není jen problém kosmetický, ale také oběhový jako důsledek porušení mikrocirkulace a část odborníků ji staví do souvislostí s křečovými žilami. Mívají ji již dvanáctileté slečny a jak jednou vznikne, už se úplně odstranit nedá, pomineme-li radikálnější metody.

Jak na ni? Především zmíněným pohybem a optimální stravou. I v tomto díle však podám kompletní výčet metod. Napomoci mohou masáže krouživými pohyby a zaštipováním kůže speciálními krémy nebo v kombinaci se skořicovými zábaly. Kůže se prokrví – více než ten či onen krém však rozhoduje spíše ten mechanický faktor. Ještě účinnější je lymfodrenáž – pochopitelně ruční. Poctivě provedená je to však procedura poměrně dlouhá a nákladná a nestačí na ni zajít jen jednou. Po ní alespoň den musíte hodně pít a vyvarovat se větší tělesné námahy – nemusíte to na těle cítit, ale jak se „hne“ míza, je to pro tělo zápřah podobně jako náročný trénink. Náročné je to i pro maséra – také proto se do ní málokomu chce a většina studií nabízí spíše nejrůznější druhy přístrojů rozličné kvality i celkového výsledku.

Slušný výsledek dá několik půlhodinek na stroji LPG – levná záležitost to však rozhodně není a kúru je nutné po čase také zopakovat. Lze ji ale doporučit například po těhotenství a porodu, kdy tělo zmítané hormony ve stonásobných koncentracích hledá svoji původní fazónu. Tam jsem se také několikrát ohřála, zvláště v době, kdy jsem ještě teprve doháněla své obvyklé kilometráže a tempo a hledala jsem proto i jiné způsoby, jak se zformovat. Od terapeutky jsem vyzvěděla mnoho zajímavých informací, které by se člověk normálně nedověděl. Jednou z klientek byla také lékařka – gynekoložka. Ta celkem otevřeně přiznala to, co všichni přinejmenším dobře tušíme a o čem farmaceutické firmy vyrábějící léky mlčí. Za vznikem a velkým zhoršením celulitidy je užívání hormonální antikoncepce.

A co tuky jednoduše odsát? Brrr! Před časem na tom byla kamarádka (neběžkyně). Přitom se nezdálo, že by nějaký takový zákrok potřebovala. Nebylo to tak elegantní, jak se všude prezentuje – představovala si, že po víkendu půjde normálně do práce, byla však potom týden na neschopence. Modernější metody (tumescence) nabízejí šetrnější zákrok bez nutné rekonvalescence. V jednom dámském časopise to přímo vyzkoušela (nejspíše grátis) jedna z redaktorek, nechyběly ani obrázky „před“ a „po“. Rozdíl takřka neznatelný, ta dáma měla i předtím padesát kilo i s železnou postelí. Údajně to ani moc nebolí. Bolí to jen v peněžence. Kdybych měla dát dolů vše, co mne tíží navíc k tomu, abych si vedle gazel s půlmaratonem pod hodinu a čtvrt se svou vskutku normální postavou nepřipadala jako sloní mládě, bylo by to na slušné auto. Takže si odpustím obojí, budu ten půlmaraton běhat za hodinu a půl a jak jinak – jdu si zase zaběhat!