Sloupky

Sobotní silniční přeshraniční běh Skalica – Hodonín byl svědkem velkorysé pomoci běžcům ze strany pořadatelů. Skupinku závodníků z Prahy na cestě zdržela nehoda na železnici a aby stihli start, organizátoři pro ně poslali auto. Přitom nešlo o žádné „prominentní“ atlety, ale o řadové kondiční sportovce.

Hluboko sahá vášeň osamělého běžce. Až do nitra lesa, kde v klidném rozjímání stojí ON. Hnán silou Země pohybuje se tiše prosvětlenou pěšinou. Sotva vnímá polámanou větev, bahnitou kaluž zasypanou listím, psa větřícího stopu. Okolí se slévá v jediný dojem živoucího organismu.

Nedělní ráno jak vyšité. Inverze na vrcholu. Mlha leží téměř až u země a do toho mám jít běhat? Vždyť je to nezdravé. Alespoň nás o tom kolem všichni přesvědčují. Prý to svinstvo, co si tam sami vypouštíme, se nedá dýchat.

Těžký závod v Grymově mi dokonale zrušil nohy. Tak zmasakrované jsem je měl naposledy po mistrovství světa veteránů do vrchu v italské Paluzze. Byl jsem vlastně ráno, když jsem se zvedl z postele, dost překvapený, že se ještě normálně rozejdu, což u mě nebývá po takové zátěži až tak obvyklé. Docela dobře mě to navnadilo a n …

Peggy: Celý můj život je jeden velký závod. Prostě závodím. Každý den, možná každou minutu. Sama se sebou. Witty: Dech času vstoupil do nitra šáreckých hvozdů. Voda, vítr i uchvacující žár rozervaly hroty buližníkových skal a do údolí poházely hromady šutrů. Letité kroky zvěře je semlely do drobných kamínků. Jed …

Ranní námraza na loukách kolem mého domu při letmém pohledu z okna mi na náladě moc nepřidala. Zima už dává jasně najevo, že pomalu začne přebírat vládu nad světem.

Běžím chladným večerem podzimní krajinou a uvnitř se raduji. Běh sice po pauze není moc o lehkosti a dynamitu v nohách, o to více dává příležitost vnímat své okolí a své nitro. Pohyb mi chyběl. Ona lehkost duše, kterou přináší. Radost z každé „letové“ fáze, kdy se aspoň na chvilinku odpoutáváme od země a každodenních staro …

Mám psát sloupek o věcech převážně neradostných. Co optimistického může být na tom, že s každým dalším rokem je Hrádek na Velké Kunratické nějak vyšší a strmější a dosažené výsledky v porovnání s předchozími horší a horší? Nedá se nic dělat, běhající veteráne: tvá záliba přidává život tvým rokům, ale jisté …

Když jsem naposledy psal o tom, jak je třeba zahodit chmury a prostě se povznést nad mlhu, abychom spatřili svit měsíce či hvězd, vypadalo to trochu zjednodušeně. Ale jak to chcete udělat? Koupit si letadlo? Balón? Ne. To není běžecké řešení. Ale ono to opravdu jde.

Parta holek různého věku a fyzické kondice pravidelně každý pátek ráno vybíhá od jedné pražské banky směr Dívčí hrady. Zprvu je to do tuhého kopce, teprve nahoře se dostaví odměna v podobě roviny a netradičních výhledů. A to ještě jen někdy, pokud není mlha jako posledně.

Všichni to známe. Osoba neurčeného pohlaví a věku – častěji muž, ještě častěji puberťák – sedí u počítače a hraje hodiny a hodiny nějakou hru. Cílem je postoupit z levelu 1 do levelu 10 (11,…,15). První úrovně jsou povětšinou rychle zvládnutelné, pak se obtížnost zvyšuje a každá další úroveň stojí spoustu času a nerv

Na běžkách v březnu jsem blbě spadl. Aby ne, když chlap to položí metr přede mnou a ještě se mu zkříží lyže. Takže pád přes něj a následně přetržený sval ve stehně. To mně objevila dcera kamarádů, fyzioterapeutka, až o tři měsíce později. Přidal se kotník, koleno. No, co budu běžcům povídat. Běhal jsem málo a bolelo …

Možná to také znáte. Den jako ten dnešní. Horké léto se odstěhovalo někam daleko na jih. Na výběh mezi kapkami deště se zrovna moc nechce. Ale příčinou zdaleka nemusí být počasí. Z kalendáře na nás kouká neděle, a ta je od slova „nedělat“ = neběhat. Prostě si říkáte: „Dnes nepůjdu, zítra je také den.“ Jak najít motivaci na …

Bylo horké červnové odpoledne a já se těšil na konec pracovní doby, když se ozvalo bušení na dveře. Do místnosti vtrhl vysoký štíhlý muž. Zarážející byl nejen jeho neklid, ale také jeho sportovní oděv včetně čelenky s nápisem Pražský maraton.

Příjemné odpoledne mě vytáhlo k běhu kolem lesíka od bohunického internátu k Riviéře a Anthroposu. Doprovázejí mě vůně toho, co kvete, i jehličí a listí plného jarní svěžestí. Potkávám dvě rodinky s dětmi a se psy, sbíhám dolů k asfaltové cestě, když tu mě znenadání namísto vůní do nosu udeří zápach z poklopu kanali …

Pokolikáté již běžím tyto své oblíbené okruhy? Vždy si poznačím dosažený čas a raduji se, když na té své trati zaznamenám svůj osobní traťový rekord. Ten totiž představuje důkaz o vzrůstající výkonnosti. A tak mě na moment napadne myšlenka si to trochu na několika místech zkrátit a rekord by byl na světě. Zatímco tyto my …

Nasazuji na hlavu čepici a váhám, zda si vzít rukavice zateplené, nebo už zvládnu ty jarní. Hlava by chtěla věřit, že toužebně očekávaný nástup nového ročního období je schován za dveřmi. Realita je však jiná. Příroda už třetí měsíc v kuse spí a s ní i má chuť sbírat kilometry. Co se to děje?!?

Mám pocit, že rodinu svým běháním občas dost štvu. Už jen to, že všude se najdou mé běžecké svršky (teď v zimě je to obzvlášť drastické), běžecké boty mají vlastní botník a běžecká literatura vytlačila kuchařky. První roky jsem se jich navíc neustále ptala, jestli si se mnou nechtějí zaběhat, což myslím nenáviděli z …

Ako väčšina som i ja začala behať, aby som zhodila pár nadbytočných kíl. Ale beh ma očaril natoľko, že sa mu stále venujem. Prvých päť rokov som behávala sama, napokon sme sa presťahovali a dostala som sa do fáze, kedy som túžila nájsť si spriaznenú dušu, s ktorou by som si ten beh začala znova patrične užívať. Podarilo sa.

Běhám. Už dlouho. Ani nevím přesně jak. Netuším, kolik jsem toho za život vlastně naběhal. Tahle činnost mi ale dělá dobře. Pardon strašně dobře. Vhání mi adrenalin do žil, den bez porce kilometrů si nedovedu představit. Stal jsem se závislým na této formě uspokojení, trpím runofilií.