Spartathlon - ke krásné, ale kruté zkušenosti

Spartathlon se stal za uplynulých dvacet čtyři let fenoménem mezi vyznavači běhu zvaného ultramaraton. Každý rok se na jeho start postaví na tři sta natěšených běžců a běžkyň z celého světa, aby změřili své fyzické i mentální síly s 246 kilometry, které před ně postavila historie a krásná, ale tvrdá řecká příroda.

Historie proto, že historicky je Spartathlon svázán se stejnou událostí jako maraton, tedy s válkou Peršanů s Athéňany, která se odehrála roku 490 před naším letopočtem. Z Athén běžel posel požádat obyvatele Sparty, kteří byli v té době vyhlášenými bojovníky, o vojenskou pomoc proti Peršanům. A když nepochodil, vypořádaly se Athény s Peršany samy a pak slavili u Marathonu vítězství, kvůli němuž se dneska stovky tisíc lidí na celém světě staví na start nejrůznějších maratonů, aby oslavili svoje vlastní vítězství nad svým tělem i svým duchem.

Trasa běhu vede od startu v Aténách kolem pobřeží až do Korintu, kde po překonání korintského kanálu přivádí běžce na Peloponézský poloostrov. To už za sebou mají běžci první třetinu (cca 81 km) a od této chvíle jim může na vybraných občerstvovacích stanicích pomáhat vlastní doprovodný tým. Zde mají také závodníci poprvé možnost svěřit se do péče lékařů a masérů závodu. Od téhle chvíle začíná jít do tuhého nebo do živého, jak chcete. Je sice pravda, že každý závodník je ke startu připuštěn až po absolvování jiných ultramaratonů, jež zvládl v čase udávajícím předpoklady, že Spartathlon ve vyměřeném čase uběhne.

Žádný ultramaraton vás však na Spartathlon nepřipraví. Nejenže oproti jiným závodům přistupuje psychický stres, když musíte do jednotlivých kontrol dobíhat v předepsaných limitech, jinak jste ze závodu okamžitě staženi, ale ani teploty přes 30 stupňů na většině závodů v roce nejsou. A posledním trumfem Spartathlonu je profil. Zejména mezi 125 – 163 km, kdy trať neustále stoupá, aby mezi 159 – 165 km překonala převýšení 900 m, které ale zdoláváte na mnoha úsecích po čtyřech, neboť jde o horolezecký terén s obtížností 2. Nepřidá vám ani to, že jste zde zhruba o půlnoci a na cestu vám svítí vlastní baterka, a máte-li štěstí, tak i měsíc. Poslední třetina trati vede opět zvlněným terénem pod horami, aby mezi 195 – 237 km zase spíše připomínala běh do kopce než cokoli jiného. Posledních 9 km už vidíte Spartu a sbíháte dlouhým seběhem k ní. To už ale slunce pálí a tak, i když jsou občerstvovačky zhruba po každých 4 km, máte jazyk vyschlý a drsný, že s ním můžete celkem dobře šmirglovat. I tady dochází ke sportovním tragédiím, neboť i na těchto posledních 9 km vás pořadatel nemilosrdně stáhne z tratě, pokud jste se nedokázali do další kontroly dostat v předepsaném limitu.

V pátek 28. září v sedm hodin ráno odstartuje pod athénskou Akropolí Spartathlon již po pětadvacáté. Na jeho startu zatím stáli tito čeští běžci: Zdeněk Kopecký, Ivo Drahorád, Vlastimil Dvořáček, Jan Ondruš, Jindřich Laky, Miloš Škorpil, Martin Hunčovský, Martina Judová a František Brabec. Všem, až na Frantu, se podařilo alespoň jednou dosáhnout cíle. Určitě ale největší ocenění si zaslouží Jindra Laky, který je zatím jediným tělesně postiženým běžcem, který kdy na startu tohoto nejtěžšího evropského ultramaratonu stál a který také nakonec mohl v cíli pohladit nohu sochy krále Leonida.

Ano, jen kvůli této poctě se Spartathlon běhá. Žádné těžké prachy se za vítězství nedávají, jen vavřínový věnec, medaile a tento letmý dotyk nohy jedné bronzové sochy. Mohu vás ubezpečit, že ten pocit, který při tom dotyku prožijete, vám nemůže nic vynahradit. Je to, jako byste prošli retrospektivně zpět celým svým životem při klinické smrti. Srdce se vám zastaví, slzy vytrysknou a vy jen udiveně koukáte a nevěříte, že jste to skutečně dokázali. Uvědomíte si všechno, co tomuto pocitu štěstí předcházelo, co všechno jste museli podstoupit, aby se tento krásný sen stal skutečností. Tím spíše, když si uvědomíte, že tento pocit štěstí je nakonec dopřán každý rok jen necelé třetině těch, co se postavili na start. Vždy jen zhruba osmdesáti běžcům a běžkyním.

Nejšťastnější v cíli bývají ti, kteří se do cíle dostali třeba až na pátý či desátý pokus. A marně byste hledali skleslost u těch, kteří neuspějí. Ti už v autobuse, který je odváží do Sparty, spřádají plány, jak to provést, aby příště si tu nohu mohli pohladit.

Letos budeme stát na startu z České republiky tři. Martina Judová, Martin Hunčovský a já. Všichni tři určitě uděláme všechno proto, abychom se vraceli s vavřínovým věncem na hlavě, medailí na krku a letmým dotykem či polibkem nohy krále Leonidase v duši. Protože věřte, že ten letmý dotyk vás dokáže v budoucnosti přenést přes všechny překážky, které vám život postaví do cesty, stejně tak jako bojovníci Sparty, vedeni tímto legendárním králem, dokázali porážet i daleko silnější soupeře.

MILOŠ ŠKORPIL I MARTIN HUNČOVSKÝ BUDOU RÁDI ZA VAŠE POVZBUZUJÍCÍ SMS!

MILOŠ 602 193 486

MARTIN 731 068 012