Evergreenem jsou botičky. Ty letošní musím již k noze vázat neviditelným vlascem, protože mají podrážku mírně odtrženou. Od palce k patě. Ale ještě si je nechám na Unhošť, jsou fajnově prošláplý. Viděl jsem, že botník ostatních se plní takovejma těma barevnejma terénníma botičkama se špuntíkama. To by byl záběr, Orálek by se mohl jít klouzat i s tou jeho zrcadlovkou!

Čelovku. Tu fakt nutně potřebuju. Ne tu vojenskou z behej, s tou se dá běhat tak leda potmě. Chtěl bych nějakou sexy, abych nevypadal jako horník prchající před závalem. 

Taky by bodl pás s kapsičkama. Už mi to nejde jako dřív běhat maratony s energetickýma tabletama v puse. Tuhle jsem se neuhlídal a doběhl Stromovku s pěnou u huby. Kluci pod tři mne sice vzali mezi sebe, ale fotky jsem před ženou raději schoval.

Jestli můžu, rád bych se podíval napřesrok někam ven, prej tam lidi kolem tratě i fanděj. Tomu moc nevěřím, přijde mi, že si lidi vymejšlej, abysme jen utráceli prachy za šílený startovný. Ale Drážďany jsou blízko, tam bych mohl zajet na otočku a přespat někde pod mostem. Takže stačí jen 10000 do obálky na kapesné.

Hodinky. Sporttwister nebo jak se to jmenuje. Umí nějaký ukázat i věk? Čísla by utíkaly rychleji než kilometry…

Běžíšku, hlavně tě prosím, už žádnýho ajpoda. Posledně jsem si ho na třicátým popletl s tatrankou a křuplo to zhruba stejně. Raději už ne a kdyby snad ano, fakt ne růžovýho!

Tak díky, vidíš, že jsem vcelku skromný český běžec.

Oldík