Vladimír Korbel - Technika běhu I.

A když mají možnost nechat se volně unášet po několik minut ve svých loďkách na moři, jsou schopni rozpoznat, kde jsou, protože cítí mořské proudy. Eskymáčtí lovci rozlišují desítky druhů sněhu a při přesunech si neustále uvědomují rychlost a směr běhu. Dobrý lékař – diagnostik dovede neomylně rozpoznat symptomy nemoci, protože si cvičil svou pozornost,aby zpracovávala signály, které by jinak zůstaly nepovšimnuty.

Stejně tak běžec by měl trénovat svou pozornost nejen vůči vlivům vnějšího prostředí, ale měl by se také učit vnímat své vnitřní pocity. Nejen jak silně cítí např. únavu či bolest, ale také jak pracují jeho jednotlivé svalové skupiny, jaká je jejich souhra, časování pohybu, napětí svalů a následné uvolnění atd.

Před několika roky se uskutečnil v Anglii jednoduchý výzkum. Trenéři a výzkumníci dali dohromady dvě skupiny běžců. V jedné byli vynikající běžci, ve druhé běžci – amatéři. Obě skupiny dostávaly stejné úkoly, které spočívaly v běhání úseků různé délky různou intenzitou, která byla určena hodnotou tepové frekvence nebo časem.

Vynikající běžci byli schopni určovat intenzitu běžeckých úseků s přesností jednoho tepu nebo jedné vteřiny, skupina málo trénovaných běžců byla s přesností, jak se říká, na štíru. Jejich odhad tempa se lišil od zadání v desítkách tepů či vteřin. Myslím, že tento případ vypovídá nejen o dovednosti běžců různé výkonnosti běhat určitá tempa, ale také o nutnosti rozvíjet schopnosti běžců vnímat širokou škálu vnějších a vnitřních symptomů.

Úspěšní trenéři tvrdí, že nácvik techniky má předcházet nácviku tempa. Proto než se rozhodneme polykat větší množství běžeckých kilometrů, měli bychom si uvědomit, jak správná běžecká technika vypadá, jakých chyb se můžeme dopouštět a jaké postupy volit k jejich odstranění.

O jaké základní chyby se především jedná:

• chybné časování (timing) běžeckého kroku,
• běh po patách a běh se šikmo vytočenými chodidly,
• záklon či nadměrný předklon trupu,
• nedostatečný zdvih kolen,
• pohyb paží napříč ke směru běhu,
• zakloněná či předkloněná hlava (dívání se pod chodidla)

Vladimír Korbel, Korbel.V@seznam.cz
Působí na katedře atletiky FTVS v Praze. Profiluje se pro oblast techniky a tréninku dlouhých sprintů a středních a dlouhých tratí a překážek, je autorem řady odborných publikací. Mezi jeho svěřence patří a patřili Jan Strangmiller (mistr světa v dlouhém triatlonu v r. 1999), Jiří Mužík (mistr Evropy v běhu na 4× 400 m v r. 2000), Denisa Kozáková (1. místo v maratonu žen do 22 let v r. 2003) a další. Spolupracoval rovněž s Veronikou Brychcínovou, jednou z nejlepších současných českých vytrvalkyň.