Ach, ta Velká Kunratická...

Shodou okolností to byl poslední ročník, kdy se po skončení závodu v Bartůňkově mlýně u startu přečetly kompletní výsledky 174 mužů a běžci spěchali na hřiště Slovanu Kunratice k pravidelnému měření sil aktivních atletů a atletických bafuňářů ve fotbálku.

Čas oponou trhnul, svět se změnil a následujících 49 uskutečněných ročníků změnilo závod také. Ovšem ne k nepoznání! Kromě fotbalového utkání čas odvál různé zvláštní kategorie (zakladatelé, chodci, vrhači, skokani, sprinteři), už dávno nikdo nezajišťuje šatny v Kunraticích a borci se převlékají přímo u startu. 

Zatímco v padesátých a ještě i v šedesátých letech se počet startujících zvyšoval jen pomalu a závod byl stále převážně pražskou záležitostí, přinesla léta sedmdesátá rychlý nárůst nejen dospělých závodníků, ale i žáků, zejména po obnovení kategorie „malých“ dětí do 10 let. 

Rekordu se Velká Kunratická dočkala při 50. ročníku, kdy se v Kunratickém lese hemžilo přes 9000 aktivních běžců a několik tisíc diváků, kteří přišli pozdravit jubileum i své známé, které jinak celý rok nevidí. A mnozí byli zvědaví i na předsedu MOV Juana Antonio Samaranche, který některým závodníkům osobně předával pamětní medaili. 

Následující leta již Velká Kunratická nikdy tento účastnický rekord nepřekonala, ale až do převratu 1989 byly počty běžců vyšší než dnes. K zásadní změně došlo již v roce 1991, kdy se masovost závodu znelíbila ochráncům přírody a úředníkům tehdejší městské části Praha 4, kteří si dost zvláštně propojili Velkou Kunratickou se socialismem. 

Ještě složitější situace vznikla o rok později, kdy se tyto orgány rozhodly dramaticky omezit počet běžců přes Hrádek na 500 mužů a juniorů. Toto číslo pokryli tehdy již dobře organizovaní veteráni Velké Kunratické (muži s 20 a více starty na hlavním závodě) a bězci, jejichž start se této dvacítce blížil. Ostatním byla určena náhradní trať, vedoucí mimo Hrádek. 

Opatření byla přijímána různě, někteří běžci se o nich vyjadřovali nevybíravě, někteří novináři neváhali označit běžce za skryté teroristy a škůdce přírody. Velkou zásluhu o zklidnění situace a zvýšení počtu běžců přes Hrádek alespoň na 1500 a celkový počet startujcících na 2500 má dlouholetý ředitel závodu ing Emil Pospíšil ze Spartaku Praha 4. Tento klub zajišťuje závod již asi 30 let. Administrativní opatření mimo jiné způsobila, že se Velká Kunratická stala opět více pražským závodem a z parkovišť zmizely desítky zájezdových autobusů z celých Čech. 

V průběhu 90. let byla ovšem stále víceméně uzavřeným během, kde se všechna čísla pro dospělé vydala již při předprezentaci. Ta bývala ve středu před druhou listopadovou nedělí, tradičním to termínem Kunratické. Další jednání Emila Pospíšila vedla ke zvýšení limitu na 1750 mužů, tento počet platí dosud a je zatím plně dostačující. 

Tolik stručně z historie a jaká byla letošní, 74. Velká? Mokrá. Od ranních hodin v Kunraticích střídavě sněžilo a pršelo, někdy se spojilo obojí. V potocích voda nad kotníky, na vyšlapaných stezkách hluboké bahno, výběh na Hrádek mimořádně obtížný, seběh z něho riskantní. 

Přesto na start nastoupila drtivá většina veteránů Velké Kunratické s čísly 1 –100 s třicítkou či více účastí, tedy převážně penzistů nebo lidí blížících se věku důchodovému. Mezi nimi s číslem 1 také 83letý Jirka Horáček. Ten letos překonal další kunratickou legendu, zesnulého Přemysla Novotného – Myslíka a po dnešku má na kontě plných 59 účastí! Ale nejen on byl středem obdivu. 

I taková „babička“, jakou je závod se 74 ročníky, může být přístupná novinkám. A tak jsme letos poprvé tleskali účastníkům Velké Kunratické bez bariér, skupině 6 mužů a jedné ženy na invalidních vozících, kteří absolvovali závod na rovinaté trati 600 m. V tom bahně a dešti výkon jistě nevídaný. 

Ze stejného startu jako vozíčkáři vybíhají pravidelně děti do 10 let. Byl jsem se tam podívat a odhadoval, že devadesát procent rodičů malé děti do martinské nepohody vůbec nepustí. Opak byl pravdou. Pravda, nebylo jich tolik, co jindy, ale ty děti, které s rodiči nebo prarodiči přišly, si na nic nestěžovaly a běžely na plný plyn, déšť nedéšť. To je další, jedinečná tvář tohoto běhu: je to závod dvou a někdy i tří generací. 

Mezi startujícícmi byli kardiolog Jan Pirk, pražský radní pro životní prostředí Petr Štěpánek, trenérka PIM RC Praha Vanda Kadeřábková-Březinová a mnoho dalších osobností nejrůznějších profesí. Mužům předával ceny držitel traťového rekordu a nejlepší český krosový běžec všech dob Vlastimil Zwiefelhofer. Ani vysoká odměna za jeho překonání, 250 000 Kč, vypsaná partnerskou firmou, nebyla nic platná a zůstala na účtu HSH Sport. 

Celkovými vítězi nejvlhčí Velké Kunratické se stali v kategorii mužů Jan Procházka z pražského Kerteamu a mezi ženami Ivana Sekyrová z AK Sokolov, ale jména vítězů nejsou u tohoto závodu tím hlavním. Tím je neopakovatelná atmosféra listopadového lesa, urputné překonávání tří prudkých kopců a tří (letos téměř rozvodněných) potoků bez ohledu na přibývající léta a setkání s přáteli stejné krevní skupiny. 

Příští ročník Velké Kunratické bude slavnostní. 75. výročí oslavíme v neděli 9. listopadu 2008. Proč byste při tom neměli být třeba i vy? 

Diskuse o závodě na fóru

Fotografie