BĚŽECKÁ TRASA: Hopsa hejsa do Brandejsa

Lokalizace naší autobusové zastávky v Brandýse byla více než příjemná. Ne že by nás nezajímaly krásy historického Masarykova náměstí, ale nápisu „Cukrárna“ na jednom z jeho domů jsme prostě neodolaly. Proto na startu vyhrála návštěva tohoto sladkého zařízení, kde jsme se náležitě posilnily na nadcházející výdej kalorií.

Z mapy, kterou jsme si letmo prohlédly před odjezdem, bylo jasné, že trasa lemuje tok řeky Labe. Takže prvním úkolem bylo dostat se k jejímu břehu, což nebylo zas až tak obtížné. Ulicí Ivana Olbrachta, po jejíž pravé straně se pyšní místní zámek, jsme se dostaly na křižovatku, odkud jsme se daly doleva. A tam už zurčela přemostěná řeka, jež vytváří pomyslnou hranici mezi Brandýsem nad Labem a Starou Boleslaví. 

Protože jsme ale neměly s sebou mapu, musely jsme se nejprve rozhodnout, podél kterého břehu to vlastně ta trasa vede. Volba padla na „ten blíž k nám“ a poběžíme směrem doleva. Cesta vedla mezi stromy a travnatým porostem, což bylo velmi příjemné, jen s tou in-linovou trasou povrch neměl nic moc společného. Za což jsem si od kamarádky vysloužila potutelný smích, navíc trasu mínila zvěčnit do svého aparátu. Ambice najít in-linovou stezku jsme tedy opustily, nicméně s dobrým naladěním a výletní náladou jsme pokračovaly v cestě.

Asi po 300 m nás ale zaskočil potůček, který nám znemožňoval pokračovat dál. Řešením tedy byl návrat na most, kde jsme se snažily najít nějaký záchytný bod, který by naznačoval, že se dostaneme jaksi dál než jen 300 m od mostu. Na druhém břehu (tedy už ve staroboleslavském „teritoriu“) po pravé straně na nás ze stromu vítězoslavně vykouklo označení „modré“ turistické stezky. A tak jsme se ubíraly po modrých značkách s vědomím, že takto označené stezky vždycky udávají správný směr a „někam“ člověka dovedou. Proto nás také překvapilo, že modré značení se náhle ztratilo. Uvěřit tomu, že bychom si značení nevšimly, jsme ale samozřejmě odmítly.

„Sejití z cesty“ na druhé straně nebyla zase žádná tragédie, protože vyšlapaná cestička nás vedla neustále podél řeky, jejíž břeh jsme měly těsně po pravé ruce. Nalevo se rozprostíraly už vydobytá pole střídající se s loukami lemovanými stromořadím. Den byl opravdu krásný, takové to pravé babí léto, kdy slunce ozařuje svými paprsky celou přírodu a zdůrazňuje tím její barevnost. Takto jsme pokračovaly asi 3 – 4 km, které byly náhle přerušeny rozvětvující se řekou, jejíž přítok nese název Jizera. Naše cestička kopírovala stáčející se rameno Jizery doleva a ta nás dovedla přímo do vesničky Nový Vestec.

Tušily jsme, že pokud se dáme ve vesnici opět doleva, naše kroky povedou zpět na místo startu naší trasy. Po ulici Hlavní jsme prošly malebnou vískou a dále pokračovaly mezi lesy po silnici zvané Vestecká směrem na Brandýs nad Labem – Starou Boleslav. Míjely jsme nádherné vily z 50. let (možná i starší) usazené mezi borové lesy a jakési háječky, to už jsme byly ve Staré Boleslavi. Tam nás už cedule jednoduše navedly do Brandýsa nad Labem. Cíl cesty byl zdolán.

Podle mých nesmělých odhadů cesta mohla čítat tak cca 10 km. Trasu bych doporučila začínajícím běžcům a všem, kteří mají rádi spíše rovinky. Dovolila bych si říci, že převýšení na této trase je minimální, pokud vůbec nějaké je. Navíc na konci cesty čeká všechny sportovce a ostatní hladovce místní hostinec .