Psychika běžce
Nemám na mysli to, co se s běžcem děje, když stojí v davu před startem, kdy neví, zda se pln euforie má vrhat na ostatní a dělit se o city a pocity, nebo raději ještě jednou vlítnout do budky. Mám na mysli, zda může běžec zblbnout? No, může, proč by nemohl. Když můžou blbnout ostatní, tak proč ne běžec.
Vzpomněla jsem si tuhle na úžasnou scénku z České sody, kdy se ptali nějakého běžce:
"Co děláte, když neběháte?“ a ten chudák se nestačil divit, že je vůbec něco takového mohlo napadnout. Neběhat ?! A totálně se vyšinul.
Já pokládat otázku "Co děláte, když neběháte?“ nebudu, ale na pár lidech a i na sobě jsem spatřila pár podezřelých věcí.
Jednou z nich je, že se mi někdy klepou nohy. Nebo přímo cukají. Nevím, buď je to nervozitou, že už jsem měla být dávno v běžeckém a na pátém kilometru nebo že se mi to dnes nějak po ránu nezadařilo a nohy stále ještě potřebují nějakou tu zátěž.
Další věc spojená s nohami je tzv. noční běh. Už se vám stalo, že jste ve spaní běželi a to doslova a do písmene a ráno o ničem nevěděli? Mně jo. Manžel se mě občas ráno ptá, kampak jsem běžela tentokrát, ale já o ničem nevím.
Se spaním jdou ruku v ruce i běžecké sny. Buď se trápíte, že nejste v čase, který byste rádi měli, nebo naopak zdoláváte ultramaratoské vzdálenosti, které by vás v bdělosti ani nenapadly. A nebo jen o tom, že zakopnete, a než stačíte dopadnout, se probudíte.
Před prvním maratonem jsem byla tak nervózní , že jsem ve snu několikrát zmeškala start, několikrát kolabovala přímo na trati a nakonec i několikrát proběhla cílem.
Zblbnout se dá i z módy. Vážně. Schválně, co máte právě na sobě? Určitě aspoň jednu běžeckou věc. Již oběhané boty, tričko, bundu, hodinky, kšiltovku… Ano, vesměs je to pohodlné, stálo to spoustu peněz a tak to musím unosit. Každé vánoce a narozeniny se vám tak hromadí další a další slušivé oblečky, kterými vás chce rodina obdarovat, abyste chodili „trochu slušně“ aspoň do práce. Pokud rodina rezignovala, poznáte to podle toho, že těmi nerozbalenými košilemi obdarovala někoho dalšího a triko s límečkem si vezme na mytí oken.
„Normální“ obuvi máte jen dva páry, a to do hlubokého sněhu a do nejžhavějšího léta. Jinak donosíte, co máte, a toho je stále dost. A jelikož oběhaných bot přibývá a vám je líto je vyhodit, tak to nosí nejeden člen rodinného klanu na zahradu nebo na vycházky, ale i děda v tom ještě honí módu v parku se psem. Náš taky.
O jídle jsem se už kdysi zmiňovala. Jak si musíme vybojovat své těstoviny a naučit se odmítat vepřovou. No ale může to dojít tak daleko, že když si plánujete večeři, tak voláte domů a diktujete: těstoviny 200, sýr 80, tuňák celý, ale ve vodě, rajčata 150. Což v překladu znamená pro toho na druhé straně, kolik čeho má odvážit a uvařit. A tak pokud rodina nemá dostatečné pochopení, tak to opět schytáte, že se musí vařit minimálně na dvakrát, a že dřív takové bláboly neměl nikdo odvahu ani publikovat, natož číst, a taky se běhalo. Pozor, aby spolu s vámi nezblbnul i kuchař. Znáte nazpaměť kalorickou hodnotu vašich oblíbených jídel? Já jo.
Taky už vás manžel/ka či partner/ka neobtěžuje dotazy ohledně víkendu (to totiž běháme tzv. štreky), ale ví, že v sobotu dopoledne si může přispat, než se vrátíte. A pokud po sprše vytuhnete na kanapi, má ještě hodinu k dobru. Nejste sami.
Knížky jsou skvělá věc. Tam se najde vše. Už vychází dokonce i dost odborných o běhání. Tak je máme systematicky rozložené na záchodě, na stole k jídlu a u postele, abychom si večer zopakovali, co že je zítra v plánu na trénink. V autě poslední výtisk časopisu Run, to kdybychom uvízli v koloně, tak se něco aspoň užitečného dozvíme. Nejen vy.
Nic se nemá přehánět a myslím, že ani ten běh ne. Musíme to pořádně odpružit nebo zblbnem. I když zas tak špatná myšlenka to není. V Praze Bohnicích je krásná zahrada, tam by se běhalo…
Takže se sejdem buď tam nebo na dalších závodech.