Tři čísla – 3, 4, 12. Na první pohled zjevná souvislost. Vynásobíme-li první dvě čísla, dostane číslo třetí. Dáme-li číslům jednotky, vznikne má tréninková rovnice na jeden týden: 3 km x 4× týdně = 12 km za týden.

Tato rovnice u mě platila po celý květen a umožnila mi vstoupit na cizí území, kde se cítím již jako doma. Konec května, 3 km v čase 21:21. Účinek tréninkové rovnice je evidentní, a proto jsem zachovala její platnost i v měsíci následujícím. Konec června a já si vyběhala nové „vízum“ – 3 km v domácím čase 20:30 na domácí půdě.

A i když nastávají školní prázdniny, já budu věrná rovnici a budu s ní běhat i nadále. Pravidelnost mi umožnila nejen vstup na cizí území, ale především mi umožnila vstoupit na něj v lepší kondici. Snazší dýchání, absence ataků, lepší nálada.

A jaké mám plány na letní měsíce? Chci poznat nová „cizí území“, nejlépe hranici 3 kilometrů v čase 18 minut. Poté si to zamířím pomalejším tempem ke vzdálenější hranici o délce 5 kilometrů. Zde nějakou dobu setrvám a budu vnímat svoje tělo a jeho reakce. Běh již není jen na mě, teď je přímo závislý na nemoci, jaké hranice mi umožní překonat.

Mnozí by mohli namítat, že nemoc není překážkou, že to je v hlavě. Ano, opravdu, je v hlavě. Ale nejen v ní, roztroušená skleróza je v celé centrální nervové soustavě (mozek a mícha) a musíte se s ní sžít. A stejně jako se sžívám s nemocí, sžívám se s během, který zatím není součástí mého života.

Pokaždé vybíhám s obavami a myšlenkami, zda vzdálenost uběhnu a zda také zpátky doběhnu. Ale nepřestávám věřit, že jednou vyběhnu a tyto myšlenky nechám doma na gauči. Protože už nyní jsem o krok napřed. Před těmi, kteří leží doma na gauči.

Pozn.: S Markétou promlouvá a její myšlenky zapisuje Kateřina Kašparová