Anko, gratulujeme k úspěchu. Jak se ti běželo?

„Už v prvním kopci jsem cítila, že se mi běží hezky, s nadmořskou výškou jsem problémy neměla. Většinou už na začátku poznám, že to půjde. Nohy šlapaly, dobře se dýchalo a tam, kde už jiní přecházeli do chůze, mi to šlo běžet, takže dobré znamení. Asi od poloviny závodu mě ale trochu trápily bolesti třísla.“

Můžeš popsat trasu a podmínky, které panovaly?

„Je to nejvýš položený trailový závod v Evropě, běží se i po dvou ledovcích a vybíhá se Grande Motte do výšky 3 653 metrů nad mořem. Při výběhu se na ledovci povinně nazouvají yack tracks, po našem nesmeky, protože na ledu to opravdu klouže a mohli byste skončit někde daleko v údolí. Trať je hodně náročná, 65 kilometrů a 5 000 metrů převýšení, ale mnohé úseky se dají docela dobře běžet. Technické části vedly po šotolině, ledu, kamenech i sněhu. Seběhy byly skoro všechny dobře běhatelné.“

Jaká byla na startu konkurence?

„Myslím že docela velká, bylo to přeci mistrovství Evropy. Největší souboj o třetí místo jsem svedla se Španělkou Nuriou Dominquez.“

Jaký byl průběh závodu?

„Při dlouhém výběhu na Grande Motte jsem se pomalu posouvala dopředu. Zhruba po dvaceti kilometrech jsem však nečekaně spadla a zlomila hůlku, která byla na prudké kopce a sníh hodně potřeba. Na občerstvovačce se mi naštěstí podařilo přesvědčit jednu z přihlížejících, aby mi půjčila svoji. Na Cascade jsem si měnila boty kvůli bolesti třísla a poprvé začala tušit, že budu asi bojovat o bronz. Od té doby jsme se s Nuriou Dominquez střídaly na průběžné třetí příčce.“

Co nakonec rozhodlo?

„Běžely jsme s Nuriou společně až do posledního občerstvení na 55. km na Col de l’Iseran. Cítila jsem se dobře, až na bolavé tříslo. Z občerstvovačky jsem vybíhala jen s pár metrovou ztrátou na Nurii. Ta menší náskok využila, nastoupila a postupně se mi vzdalovala. Já jsem si šla pořád svoje a začala se pomalu smiřovat se čtvrtým místem, které je přece taky krásné. Konečně přišel tunel a závěrečná pasáž kolem jezera do cíle. Na konci přišel na řadu netechnický, prudký, rychlý seběh. To mám ale nejvíc ráda, tak jsem to pustila a přebíhala jednoho za druhým. Najednou jsem před sebou spatřila Nurii a rozhodla se ještě zabojovat. Paty mě pálily, pustila jsem to ale ještě víc a během pár vteřin jsem ji předběhla a pelášila dál dolů. Vybojovaný náskok už jsem v závěru nepustila.“

Měla jsi nějakou krizi?

„Fyzickou ani ne, ale psychicky jsem na tom byla docela špatně, když jsem v prvním seběhu z Grande Motte zlomila hůl a nevěděla jsem, jak to vyřeším. Do cíle ještě bylo daleko a hůlku jsem moc potřebovala.“

Považuješ toto umístění za největší úspěch v kariéře?

„Největší úspěch kariéry ne, ale určitě je to největší úspěch od narození mé dcerky Leily. Před startem jsem vůbec netušila, že by něco takového mohlo přijít.“

Jaké jsou tvoje další plány?

„Teď příští víkend běžím Grossglockner Ultra Trail (110 km/7 000 m) a pak se uvidí, co dál. Záležet bude hlavně na zdraví, jako vždy.“