Nejméně polovina z následujících doporučení souvisí s přístupem. Osobnost je svým způsobem více méně daná, ale přístup lze změnit. Je možné ho přizpůsobit pomocí jednoduchých strategií. Navíc se ukazuje, že přístup ve velké míře ovlivňuje kvalitu a nejspíš také délku našeho života.

PRAVIDLO JEDNA: hýbejte se

Nikdo se nepohybuje neustále a ani to není potřeba. Ale potřebujeme se pohybovat trvale. Když svá těla na delší dobu vypneme, začnou se dít ošklivé věci, včetně toho, že se zvýší rizika související s pěti hlavními zabijáky. Naopak, když se pohybujeme, naše tělo i mozek spolupracují. Myslí nám to rychleji, přesněji zpracováváme informace a více si pamatujeme. Tvoříme základ pro lepší a delší spánek.

PRAVIDLO DVĚ: vytvářejte rutinní úkony (ale někdy je porušujte)

Význam rutiny oceňují nejenom sportovci, mniši a rodiče malých dětí. Rutina v pojetí běžných postupů koreluje s vědeckými úspěchy a s dosahováním cílů. (Zaručeně nenajdete knihu, která by se jmenovala Sedm náhodných rozmarů velmi úspěšných lidí.) Navíc se zdá, že rutina je tím důležitější, čím jsme starší. Převedením nudnější a jednotvárnější části našeho života do podoby rutiny uvolníme kapacitu mozku pro věci, na kterých skutečně záleží. Naše těla navíc touží po pravidelnosti. Na druhou stranu ovšem hrozí, že zapadneme do vyjetých kolejí. „Postupem let se tvarujete do určité podoby,“ píše Robert Thurman, profesor na Kolumbijské univerzitě a buddhistický vzdělanec. Dokonale uspořádaný život sice znamená méně stresu, ale také menší přizpůsobivost. „Nikdy bychom neměli přestat hledat nové zelené pastviny,“ dodává Thurman.

PRAVIDLO TŘI: využívejte příležitosti

Klasická teorie řízení říká, že byste si měli vždy určit 20 procent těch nejdůležitějších úkolů a těm pak věnovat 80 procent svého úsilí. Olga by vám řekla, že se na každé soutěži snaží podávat co nejlepší výkony, ale výsledky hmluvíí samy za sebe: nejvíc úsilí ze sebe vydá na velkých mítincích. Díky využívání příležitostí přežíváme jako druh. Naši předkové byli podle Williama Mellera, profesora evolučního lékařství na Kalifornské univerzitě v San Francisku, „aktivní, když museli“. Ale kdykoli měli příležitost šetřit energií, udělali to. Proto i vy svou drahocennou energii vydávejte moudře. Je čas běhat a je čas naložit se do horké vany, říká parafráze Starého zákona.

PRAVIDLO ČTYŘI: buďte „lidští“

Laskavost nebylo nutné nijak zdůrazňovat, bývala to samozřejmá vlastnost. Pak se na ni ovšem zaměřili evoluční psychologové a začali se jí více věnovat. Konat dobro neznamená jen mít příjemný pocit, skutečně to funguje. Je to zdravé pro kmen i pro nás samotné. Laskaví lidí jednoduchým a intenzivním způsobem získávají pozornost okolí. Jsme nastaveni tak, abychom „poznali cizího člověka, který nám může pomoci v nepříjemné situaci“. Naznačují to studie z Berkeley. V Serengeti nejlépe prospívají paviáni, kteří mají hodně dobrých přátel. Geny milých paviánů i příjemných lidí se přenášejí.

PRAVIDLO PĚT: v něco věřte

V co máte věřit? Vlastně na tom nezáleží (samozřejmě do určité míry). Víra je rysem temperamentu, tvrdí někteří sociologové. Vyznačuje se „tendencí přijímat tajemství a vnímat temná místa života jako nezbytnou nutnost,“ jak říká psycholog James Fowler. Lidé, kteří k životu přistupují tímto způsobem, mají tendenci prospívat skoro ve všech ohledech. Věřte něčemu, je to lepší než ničemu nevěřit, ale buďte připravení na to, že by se vaše víra mohla brzy změnit. Raději vyložte žetony na stůl, neschovávejte si je v kapse.

PRAVIDLO ŠEST: nepoddávejte se špatné náladě

Zvládání stresu je důležité z hlediska přepínání genetických přepínačů odemykajících potenciál dlouhověkosti v našem genomu. Je-li však cvičení nejlepší způsob, jak se stresu zbavit, nejspíš nejvíce podceňovaným je jeden duševní trik: posun celkové perspektivy. Z pohledu vesmíru jsou všechny naše starosti a obavy triviální. Hodiny tikají. Na reptání nemáme čas. Ten nám zbývá jen na radost a vděk.

PRAVIDLO SEDM: podporujte v sobě pocit, že se rozvíjíte

Potřebujeme mít pocit, že se nějak rozvíjíme. Vyplývá to z mnoha studií spokojenosti a motivace. Bez periodických dávek toho, co profesorka Teresa Amabileová z Harvard Business School nazývá „malými vítězstvími“, dochází k narušení naší morálky a přestáváme se snažit. Řešení: změnit měřítka. Upravte svá očekávání vlastním možnostem. Sportovci senioři také upravují svá očekávání spolu s tím, jak jejich těla stárnou. Pak se zlepšujte nad danou hranici, třeba jen o malý kousek. Tomu se říká rozvoj.

PRAVIDLO OSM: nedělejte to, když se vám to nelíbí

V knize 50 sportovců nad 50 let nás učí žít zdravý život autor Don McGrath zjišťuje, že jediná relevantní vlastnost, kterou mají jeho sportovci společnou, je jejich pocit, že… je to baví. Námaha, soutěživost, mírná bolest po závodě i během něj, to všechno se jim líbí. Je to hra, ne práce. Když vás to nebaví, nedělejte to. Je to snadné. Lidi by nemělo nic nutit do změny ke zdravějšímu chování. Měl bych nefunguje. Zabírá jen chci. Ale tady narážíme na zvláštní jev. Jednoho dne možná zjistíte, že děláte něco náročného, třeba proto, že máte rádi někoho, kdo to dělá s vámi, a uvědomíte si, že vám to nevadí. Proto se vrátíte. Tak to začíná.

PRAVIDLO DEVĚT: začněte hned

Mám dobrou zprávu pro poválečnou generaci, která ztratila formu, ale stále v sobě živí naději, že ji zase získá. Za podmínky, že nebudeme příliš spěchat, nejenom není pozdě se do toho pustit ve středním věku, ale svým způsobem je to nejlepší čas. Jsme odpočatí, jsme nepokojní, jsme připravení. Naše těla, jimž jsme se tak trochu odcizili, nám našeptávají: Pojďme se společně vrátit. Tak do toho!

Knihu Jak utéct času pořídíte například v eshopu Kniha.cz