Tvým kvalifikačním závodem měl být maraton v Lodži 17. dubna. Jenže nakonec jsi neběžela kvůli nemoci – co se stalo?

„Dvanáct dní před plánovaným startem, po návratu ze soustředění, mě přepadla viróza. Týden jsem neběhala a teď zas začínám a bude ještě několik dní trvat, než se budu při běhání zas cítit dobře."

Byly ještě nějaké jiné zdravotní obtíže, které tě v poslední době limitovaly?

„Zbytek přípravy jsem ustála dobře, přišlo jen pár drobností, ale nic, co by mě limitovalo nebo vyřadilo ze stěžejních tréninků. Vše se dalo vyřešit bez přerušení trénování během pár dní, cvičením, ledováním, regenerací nebo s pomocí fyzioterapeuta."

Podle čeho se takový kvalifikační závod vybírá?

„Určitě v první řadě podle termínu, rychlosti a převýšení trati a výsledků z minulých let, dle možnosti startovat v elitní skupině a mít tak povoleno vlastní ozkoušené občerstvování, případně také podle vzdálenosti kvůli cestování před závodem a v mém případě hrály roli i kontakty trenéra s pořadatelem lodžského maratonu."

Máš tedy nyní náhradní plán?

„Jasná náhradní volba je pro mě pražský maraton. Celou dobu figuroval v našem plánu jako varianta B z mnoha důvodů. Je to doma, určitě bude s kým běžet a je v posledním možném kvalifikačním termínu. To právě hrálo i roli mimo jiné v tom, proč to nebyla varianta A; nechávat pokus o limit na poslední možný termín jsme nechtěli."

Co nebo kdo tě k maratonu vlastně přivedl? Je to logické vyústění tvého dosavadního běžeckého vývoje?

„V podstatě ano, je to logický krok, pokračování mého běžeckého vývoje. Něco, k čemu jsem se dlouhá léta postupně propracovávala. Ale ten hlavní impuls přišel před necelými pěti lety od mého trenéra Pavla Tunky v momentě, kdy jsme zahajovali spolupráci a bavili se o tom, jakým směrem se bude další příprava ubírat."

Není trochu riskantní pokoušet se hned prvním maratonem o olympijský li­mit?

„Nikdy jsem nechtěla běžet maraton „jen tak“, dokazovat si, že to uběhnu. Na maraton musí být člověk opravdu připravený, po fyzické i psychické stránce. Během maratonské přípravy, kterou jsme zahájili začátkem ledna, jsem si začala na limit víc a víc věřit. Jsem přesvědčená, že je to reálný cíl a pro mě zároveň obrovská motivace. Momentálně se mi ta cesta ale trochu zkomplikovala a uvidím, co přinese pár dalších týdnů, jaké budou podmínky v den D, jak se budu cítit a hlavně jak proběhne závěrečná příprava."

Co ti dala loňská úspěšná půlmaratonská premiéra – Hradecký půlmaraton za 1:16:17?

„Svůj první půlmaraton jsem chtěla běžet alespoň dva a půl roku předtím. V přípravě však přišly momenty, kdy jsem na to nebyla připravená a běžet ho by byl zbytečný zdravotní risk. Nebo jsme dali aktuálně přednost něčemu jinému. Na půlmaraton už jsem byla hodně natěšená, a přestože jsem na něj neměla stoprocentně natrénováno, byl to super zážitek. Směrem k jarnímu maratonu to byla i jakási nutnost pro mou psychickou pohodu. Pouštět se do maratonské přípravy bez uběhnutého závodního půlmaratonu, to by mi v hlavě mohlo hodně vrtat (úsměv)."

Co si myslíš o strategii ČASu, který zpřísnil maratonské limity na olympiádu? Také období pro jejich plnění bylo vzhledem k náročné přípravě na tuto disciplínu poměrně krátké…

„Mně na celé situaci vadí to, kdy byla kritéria schválena a zveřejněna. Zvlášť pro maraton je to špatně, člověk má maximálně dva pokusy, jeden na podzim a druhý na jaře. Znát limity by bylo dobré již na jaře rok před konáním OH, v té době již limity IAAF byly zveřejněny. To, že plnění limitů pro maraton je ukončeno dříve, než pro ostatní disciplíny, je samozřejmě v pořádku, aby se případný limitář mohl kvalitně připravit na olympijský start."

Jak tedy vidíš rozhodnutí svazu zpřísňovat limity oproti IAAF?

„Zpřísnění oproti limitu IAAF je bez diskuse naprosto pochopitelné. Zpřísnění oproti Londýnu 2012? To už by bylo na delší diskusi. Kritéria by určitě mohla být lehčí, ale i těžší, na obou variantách se dají najít klady i zápory, dá se na to pohlížet z různých stran. Já to beru tak, jak to je, a ani mě moc nebaví o tom stále dokola diskutovat. Co mi ale přijde naprosto pozitivní, je to, kolik běžců se o to pokouší. I kdyby to limity nepřineslo, myslím, že o kvalitní výkony nebude letos nouze. A ono se to někomu podaří!“

Jak proběhla tvá zimní příprava? Kde všude jsi trénovala?

„Většinu přípravy jsem odběhala v Praze nebo v Mariánských Lázních. Pět a půl týdne jsem byla na soustředění v Portlandu v USA, ve státě Oregon. Měla jsem tam skvělé tréninkové podmínky a domácí zázemí u Evči a Ryana Vailových (další česká uchazečka o limit na OH v maratonu a americký reprezentant; pozn. red.), navíc tam za mnou na několik týdnů přiletěl přítel Adam, který se mnou také objezdil na kole nebo autem dlouhé tréninky a pomohl mi s občerstvováním."

Co odlišného oproti minulým letům jste s trenérem do přípravy zařadili?

„Hlavně se jednalo o delší běhy 25–35 km, tréninky v maratonském a půlmaratonském tempu a celkové navýšení kilometráže."

Kde jsi zatím testovala svou formu?

„Běžela jsem v půlce března půlmaraton v Sacramentu v Kalifornii. Byl to hodně nepovedený závod ze strany pořadatele. Po druhém kilometru jsme začali bloudit, protože vedoucí cyklista nevěděl kudy kam a jedna křižovatka nebyla úplně dobře značená. Dva kluci nám při závodě utekli a ti najednou běželi proti nám a volali, že tamtudy to nebude. Cyklista jen pískal na píšťalku a směřoval si to proti balíku, ke kterému jsme se vrátili a dál pokračoval kdoví kam. Někdo z balíku si pamatoval cestu z loňska, takže po troše zmatků jsme se zas objevili na trase a běželo se dál. Ale motivace a chuť k závodění byla na chvíli pryč. Naštěstí se pak vedle mě objevila Keňanka a utvořili jsme si menší skupinku pěti běžců, takže se běželo dál a byl z toho dobrý testík. Druhou půlku závodu jsem běžela podle mezičasu pod 37 minut, výsledný čas 1:16:56 mě ale nijak netěšil."

S čím půjdeš na start maratonu 8. května, jakou zvolíš strategii?

„Nad tím zatím příliš nepřemýšlím. V první řadě je třeba vrátit se do tréninku, potřebuji zvládnout ještě několik delších běhů a tréninky v maratonském tempu. Času již moc není, ale věřím, že ta zdravotní pauza mě úplně nevyřadila a dostanu se do toho rychle."

Kdyby ti olympijský limit nevyšel, čemu by ses chtěla v sezoně věnovat? Silnici, dráze, krosům nebo vrchům?

„Nejvíce mě aktuálně láká silnice, chtěla jsem se také pokusit o limit na ME v půlmaratonu, na což po maratonu nebude už moc času, ale uvidíme. Stále mě lákají i vrchy, ale plánování, co dál, si nechám spíš až po 8. květnu."