Třetí Richard Krajník pak ztrácel dalších dvacet vteřin. „Honza Zemaník mě doběhl v technických sebězích, chvíli jsme pak běželi spolu,“ popisoval Ondřej průběh závodu. „Bylo poměrně dusno,“ potvrzoval hodnocení většiny běžců. „V druhém kole navíc chyběla větší motivace, přece jen jsem již běžel sám.“ Přidával další z důvodů, proč se rekordu závodu nepřiblížil. Navíc jej už příští víkend čeká kvalifikace na ME v běhu do vrchu.

Nejrychlejší žena Eva Slavíková tak výraznou favoritkou nebyla. „Vítězné ambice před startem? Ne, ty jsem neměla,“ hlásí po doběhu. „Vždyť druhou v pořadí (Svatoslavu Kacířovou) jsem předběhla až na konci prvního kola,“ dodává nejrychlejší žena, která v celkovém pořadí doběhla na pěkném čtyřicátém místě.

I mezi ženami byl rozestup prvních dvou závodnic téměř minutový (51 vteřin). Jak závod hodnotí vítězka? „Trať mě trochu překvapila. Přestože jsem nedaleko bydlela a znám to tu, takové kopce v závěru jsem nečekala.“ A názor na organizaci? „Výborná, závod se mi líbil.“

Konkurence víkendových závodů v Praze však byla obrovská. I to zřejmě ve spojení s poměrně náročnou tratí (500 m převýšení na 11 km) přispělo k pouze třisethlavému startovnímu poli. Je to škoda, protože organizačně byl závod zajištěný opravdu skvěle. Pěkná trať překvapila i ty, kteří se v okolí Petřína občas proběhnou. Technické seběhy, náročná stoupání a časté střídání povrchů. Trať byla náročná, ale dobře značená, navíc s dostatečným počtem dobrovolníků na každé výraznější změně směru běhu.