Každopádně pravidlem číslo jedna by mohlo být: oznamte někomu blízkému, kam se vlastně chystáte a v případě nouze, ať vám slouží jako odvoz či identifikátor těla. Usnadníte pořadatelům práci, když vám tělo zkolabuje, ať už z nervového šoku ze zdolání vysněného času či pod fyzickým vypětím. Není nic horšího než s medailí na krku sedět na psychiatrii a dožadovat se vyrytí času na zadní stěnu ještě týden po té.

Podaří-li se vám obměkčit přízeň či kamaráda k doprovodu na start, dostalo se vám nepopsatelného štěstí. Navěšte na něj vše potřebné, nutné a nepostradatelné a stanovte přesná místa na trati k podání vaší oblíbené svačiny či nápoje.

Nemáte-li tolik asertivity v těle na přesvědčování, navrstvěte na sebe vrstvy, kterých vám nebude líto zahodit. Pokud ovšem nemáte v plánu doběhnout zafačováni do cíle a la mumie. Prostě jak se zahřejete, odhodíte svrchník či válenky a s lehkostí gazely se vydáte vstříc dalším kilometrům.

Než však vyběhnete, čeká vás start. Nebuďte překvapeni frontou delší než byla na výjezdní doložku. Připravte se na dav o síle „prvomájového průvodu“. Atmosféra davu je však o několik tříd příjemnější. Tento dav vám nedovolí se pohnout, ohnout k rozvázané tkaničce ani se protáhnout. Učiňte tak předem, aby se alespoň mysli dostalo jakéhosi rozcvičkového zadostiučinění. Svaly se rozhýbou pomalou chůzí s davem, přibližně 30 min po startovním výstřelu. V davu je možné si i zdřímnout, okolí vás probudí. Denní tisk se nedoporučuje, z nudy vám ho stejně někdo sebere.

Máte-li v plánu osobní rekord, zapomeňte. Veškeré rekordy řídí dav. Samozřejmě se můžete pokusit davu uniknout, ale nejste-li alespoň krajským přeborníkem v překážkovém běhu na delší tratě, vzdejte to. Zkušenost s překážkami a nástrahami se bude hodit všem, kteří nejsou v čele. U každé občerstvovací stanice vám ti rychlejší před vámi nechají tolik kelímků a houbiček na zemi, že se nestačíte divit.

Občerstvení není radno podceňovat. Najdou se sice tací, kteří zaběhnou celou trať bez jediného doušku vody či ionťáku, ale na to si nehrajte. Nebojte se přejít do chůze, či se zcela zastavit. V klidu vypijte, na co máte chuť, pokecejte s okolím, kolik ještě do cíle nebo o počasí. Prostě si odpočinout. Přece víte, že nejhorší cílové fotky jsou ztrápených, vysílených a hladových běžců. Navíc skrze hlad si ze samého závodu nic nepamatují.

A na co ještě nezapomenout? Třeba na náhradní boty, to když se rozhodnete běžet v nových nebo těch, co vás tlačí, ale byly ve slevě, tak jste je tam nemohli nechat. Nebo na náhradní oblečení, propocené studí a baleťácké kalhoty se do hospody nehodí. Nebo na foťák, objektů na focení je dost a zcela jistě vám někdo i pomůže, aby doma věřili.

A na co naopak zapomenout? Na starosti, nepříjemnosti, práci a počasí. A běžet. Běžet až do cíle.