V zimní přípravě s Veronikou jsme nevycházeli z žádného dlouhodobého plánu, jen jsme přirozeně navázali na předcházející výsledky a tréninkové zatížení z minulého roku. Po cca 4měsíčním tréninkovém výpadku jsme se snažili především zlepšit a upevnit zdravotní stav, který by zajišťoval možnost postupně plnit jednotlivé tréninkové ukazatele v běžeckém objemu a intenzitě na úrovni, umožňující kvalitní speciální jarní přípravu. A následně při PIM Pražském maratonu splnit náročný kvalifikační limit.

Vycházeli jsme ze zásad, které jsme uvedli v prvních dvou hodnoceních. Náš roční cyklus byl a je poněkud odlišný od ostatních maratonců. Především v tom, že přednost dostal jediný závod – PIM Pražský maraton (11.5.) a příprava na něj. Nutnost naběhat nezbytně nutný počet kilometrů v krátkém časovém úseku v zásadě neumožnil přípravu na další starty (půlmaraton), kde by se Veronika mohla setkat se silnou konkurencí. Nechtěli jsme se zúčastňovat ani méně významných závodů, protože příprava na ně a následný odpočinek po nich by byl v rozporu s nutností naběhat nezbytně nutný objem, který nám pořád chybí.

Proto bych letošní koncepci asi mohl trochu dramaticky nazvat „všechno nebo nic“. To proto, že celá periodizace ročního cyklu směřuje především ke splnění prvního cíle – uspět na PIM maratonu a kvalifikovat se na olympijské hry. Pokud všechno dobře dopadne, teprve potom bude příprava orientována na hlavní vrchol roku.

Zimní období nemělo tedy samostatnou závodní etapu. Bylo ukončeno dne 16. března testem na 12 km, který Veronika absolvovala s dvěma kamarády Pavlem Patákem a Miroslavem Palatou v pražské oboře Hvězda. Teplota vzduchu byla asi 5 °C a Veronika je zaběhla v těžší tréninkové obuvi za 44:04,3 min. 10 km v tomto testu bylo neoficiálním osobákem – 36:45,0 min, tempo běhu odpovídalo cca ø 3:41,0/km.

Na dokreslení struktury závěru zimního období uvádím mikrocyklus od 3. 3. do 9. 3. 2008: