Dýchání nosem a jeho nácvik
Dýchání nosem v tréninku a jeho účinnost zkouší řada výkonnostních běžců. Jako příklad uvádím program týdenního tréninkového experimentu Jakimova, který sledoval možnosti dýchání nosem u běžců poměrně vysoké výkonnosti a porovnával jejich výsledky s běžci, kteří absolvovali stejný program, ale dýchali ústy.
Po: 3 – 4 km rozklusání, 4–5× 100 m akcelerace, 3000 m za 10:30 min., 2000 m za 6:40 min. a 1000 m za 3:15min. Pak následovalo 5× 200 m za 36,0 – 38,0s. s dýcháním nosem;
Út: 8–12 km v setrvalém stavu, pak následovalo 5–7× 200 m za 36,0 – 40,0 s běhu s nosním dýcháním;
St: 10 km běh střídavým tempem zahrnující 3–4× 1000 m. Na závěr 2× 400 m za 78,0–89,0 s a 200 m za 30,0 s nosním dýcháním;
Pá: 3–4 km rozklusání, 5–6× 80 m akcelerace, 3000 m za 10:30 min. Na závěr 5× 200 m za 36,0–38,0, kdy první, třetí a páté opakování bylo s nosním dýcháním a dále 5× 200 m za 36,0–38,0 s, při nichž druhé a čtvrté opakování zahrnovalo dýchání nosem;
So: 10–15 km – rovnoměrný běh, 2× 400 m za 76,0–80,0 s a 200 m maximální rychlostí s nosním dýcháním.
Atleti, kteří používali v tréninku nosní dýchání pravidelně, snížili svou srdeční frekvenci o 6 až 10 tepů při stejné běžecké rychlosti ve srovnání s atlety, kteří dýchali jen ústy. Praktické zkušenosti zahraničních trenérů také ukazují, že běžci praktikující v tréninku dýchání nosem se adaptují rychleji na podmínky vyšších nadmořských výšek.
Nosní dýchání má ale také svá úskalí a může např. způsobit přechodné bolesti hlavy. V takovém případě by bylo nezbytné zredukovat objem a rychlost běhu s nosním dýchacím režimem. Následující schéma je určeno pouze pro dobře trénované vytrvalce a maratonské běžce. Nicméně podle jeho vzoru lze přiměřeně přepočítat a upravit tempo běhu s dýcháním nosem i pro nižší výkonnostní třídy.
| 200 m: 30,0–36,0 s | 1000 m: 3:00,0–3:20,0 min |
| 400 m: 65,0–75,0 s | 2000 m: 6:10,0–6:35,0 min |
| 600 m: 1:40,0–1:55,0 min | 3000 m: 9:30,0–10:05,0 min |
| 800 m: 2:15,0–2:30,0 min | 10000 m: 34:00,0–36:00,0 min |
Poznání faktorů ovlivňující kapacitu respiračního systému atletů umožňuje zlepšit jejich adaptaci na různé stupně zatížení. To lze uskutečnit užíváním speciálních dýchacích cvičení v klidu vědomou změnou dýchacího režimu (jógové vzory dýchání) i během běžeckého zatížení použitím fragmentárního dýchání a dýchání nosem. Navržené možnosti zvyšují efektivnost funkčních systémů dodávajících organismu kyslík při intenzívním běhu. Uvedené prostředky nejsou žádné zázračné novinky. Již Emil Zátopek experimentoval s různými dýchacími vzorci, včetně zadržování dechu po nádechu. Přiznám se ale, že nejsem zastáncem jeho drsných dýchacích kombinací při běhu, právě pro jejich možnost „přetažení“ srdečního a dýchacího systému. Jak se říká, všeho s mírou.
K zajímavým zjištěním jsme dospěli při jedné diplomové práci. Běžecká skupina, která při běhu upřednostňovala výdechovou fázi, lépe odbourávala laktát než ostatní skupiny, které např. upřednostňovaly nádechovou fázi.
K jednoduchým cvičením, která pomáhají zlepšit dech a provádíme je v klidu, patří např. následující:
Položte se na záda a dýchejte klidně a rovnoměrně nosem. Zvedněte nohy a trup asi 30–40 cm nad podložku a držte je v této poloze, ruce držte nad koleny. Zůstaňte v této poloze alespoň jednu minutu a klidně, prohloubeně při tom dýchejte. Bránice tak zůstává uvolněná, přestože svaly břicha jsou napjaté. Pak si opět lehněte na podložku a relaxujte. Podle vaší kondice můžete uvedené cvičení několikrát zopakovat. Po čase sami nejlépe poznáte, co toto jednoduché cvičení s vámi udělá.
Vl
adimír Korbel
Působí na katedře atletiky FTVS v Praze. Profiluje se pro oblast
techniky a tréninku dlouhých sprintů a středních a dlouhých tratí a
překážek, je autorem řady odborných publikací. Mezi jeho svěřence
patří a patřili Jan Strangmiller (mistr světa v dlouhém triatlonu v r.
1999), Jiří Mužík (mistr Evropy v běhu na 4× 400 m v r. 2000), Denisa
Kozáková (1. místo v maratonu žen do 22 let v r. 2003) a další.
Spolupracoval rovněž s Veronikou Brychcínovou, jednou z nejlepších
současných českých vytrvalkyň.
Komentáře (Celkem 11)
Aura: 1
Šnek
28.04.2008 14:16:34
Na mě je ten článek příliš složitý. Jsem jen hloupý plž.
http://behyaostatni.blog. …
i.blog.cz/
Filip_S 28.04.2008 16:45:38
Po precteni clanku mne hned napadla analogie s potapeci, kdy se zkusenym
potapecum pod vodou snizuje tepova frekvence a klesa spotreba vzduchu. I kdyz
u nich je to do znacne miry dano psychikou a schopnosti se uvolnit a efektivne
se pod vodou pohybovat. Snizovani tepove frekvence se objevuje predevsim
u nadechovych potapecu, jako soucast prizpusobeni na nedostatek kysliku.
Ja osobne tuto treninkovu metodu povazuju za dost okrajovou. Verim, ze muze
zlepsit schopnost tolerance laktatu a zlepsit jeho odbouravani, prip.
zefektivnit vymenu plynu v plicich. Ale nutnost vyrazne zredukovat intenzitu
treninku zase omezuje rozvoj jinych schopnosti (silove, specificke tempove,…).
Navic to klade znacne naroky na vuli, kdy se clovek udrzuje v mirne hypoxii
(i kdyz poskozeni mozku asi nehrozi, protoze ani u nadechovych potapecu
nebylo, pokud vim, vyznamne poskozeni pozorovano) a muze z toho byt prave ta
neprijemna bolest hlavy. Ja osobne si myslim, ze tuto metodu je rozumne
aplikovat rekneme kazdy 4.-5. trenink. Pokud vubec.
Tot muj osobni nazor.
Aura: 52 | Brno
running-observer
28.04.2008 19:54:53
Mám za to, že článek nebyl zcela pochopen. Já tomu rozumím takto:
Smyslem dýchání nosem není omezit množství vdechovaného vzduchu, ale
zlepšit jeho využití, nejspíš mj. proto, že je ten vzduch lépe upraven.
Tedy o hypoxii se rozhodně nejedná. Prostě způsob nádechu a výdechu (při
výdechu mírný přetlak) umožňuje lepší okysličení krve v plicích.
Já osobně jsem na sobě zjistil, že dýcháním nosem udýchám maratonské
až půlmaratonské tempo, ale pak si už trochu pomáhám ústy. Vydechuji
jenom ústy, protože také trpím na hlen v nose a ten bych stále posouval
tam a zpět a nosní dírka by byla plná, a tedy téměř neprůchodná.
Aura: 36
ipeterka
04.12.2008 13:49:54
>> pecjan, 28. 4. 2008 11:52:12
Měl jsem sice podobný problém, ale začal jsem s tím, že jsem běhal s kapesníkem v ruce a cca každý padesátý výdech smrkal a ten nos si časem zvykl, takže se frekvence smrkání výrazně snížila … .
Aura: 157
Hokki
17.12.2008 03:09:00
Přiznám se, ve shodě se Šnekem, že ten výklad je pro mne, laika, asi příliš „vědecký“. Prostě tomu moc nerozumím. Např. věta „Běžecká skupina, která při běhu upřednostňovala výdechovou fázi, lépe odbourávala laktát než ostatní skupiny, které např. upřednostňovaly nádechovou fázi.“ Mohl by mi, prosím, někdo srozumitelně a prakticky vysvětlit, co to znamená upřednostňovat nádechovou nebo výdechovou fázi?
administrator 03.04.2010 13:32:27
Dýchání nosem v tréninku a jeho účinnost zkouší řada výkonnostních běžců. Jako příklad uvádím program týdenního tréninkového experimentu Jakimova, který sledoval možnosti dýchání nosem u běžců poměrně vysoké výkonnosti a porovnával jejich výsledky s běžci, kteří absolvovali stejný program, ale dýchali ústy.
Aura: 52 | Liberec
Rybka77
26.05.2010 13:27:16
taky nudlím při běhu, přesto se nadechuju nosem.....a vydechuju pusou.....já se to soustředím a v podstatě si v duchu říkám: nádech- výdech…a najednou jsme uběhla už 5 km:-P
ale nedělám to z nějakého vědeckho důvodu, jen je přeci běžné nadechovat nosem, ne?
je jasný, že pak ke konci, když už ubývá sil a potřebuji dodejchat zalapám po kyslíku i pusou…
Aura: 45 | Modřany
Dick Richards
26.05.2010 13:38:11
V životě by mě nenapadlo, že se dá upřednostnit výdech před nádechem.....:-), ale budiž. Zasvěcenější mi to jistě rádi vysvětlí…:).
Osobně při běhu už dech moc nekontroluju a vlastně si ani nevybavím, jestli dýchám nosem, nebo pusou..... Nicméně je dost zajímavé to snížení tepovky při nacvičení a praktikování dýchání nosem. To by čistě teoreticky znamenalo – začnu dýchat nosem – snížím tepovku – můžu zrychlit a dosáhnout lepších časů.
leontynka
27.05.2010 16:48:25
>> Dick Richards, 26. 05. 2010 13:38:11
Já si teda myslím, že upřednostňování výdechu před vdechem je technika dýchání, kdy vydechuješ vědomě silou, nádech jde pak sám. Pokud se potápíš, tak ani není jiná možnost, protože vzduch se do pusy má tendenci vhánět, ale vydechovat musí člověk s námahou. Používám to i při běhu jako prevenci píchání v boku a funguje to dobře.
Aura: 45 | Modřany
Dick Richards
28.05.2010 08:38:12
>> leontynka, 27. 05. 2010 16:48:25
Díky, vyzkouším to a uvidíme, co to se mnou při běhu provede. Včera a předevčírem jsem se navíc zaměřil na dýchání nosem – viz.toto téma – a musím říct, že je to docela náročné. Včera jsem měl kopcovatou 9-ti km trať a byl jsem sakra rád, že posledních 500m z kopce dýchám pusou. Je to teda nezvyk a jsem zvědav, jaké to bude mít dopady na můj výkon. Zatím je mi to spíš nepříjemné..... včetně zde zmiňovaných nudlí, ale ty jsem naštěstí zvyklý „upřednostňováním výdechu“ rychle odstraňovat......
Hodnocení příspěvků
Pro hodnocení příspěvků se nejprve musíte přihlásit.
Pokud ještě registraci nemáte, můžete se zaregistrovat zde.
Pro přidání komentáře se musíte přihlásit nebo registrovat, pokud ještě registraci nemáte.
