Běh z Drážďan do Prahy - Půlnoční intermezzo

V 22:30 se setkáváme mezi Děčínem a Ústím v obci Velké Březno. Trojice běžců má v té chvíli za sebou již úctyhodných 95 km. Witty leží na chodníku a narovnává si záda, Miloš s Jirkou se snaží posilnit trochou jídla. Ti dva vypadají jako kdyby zrovna přišli na běžecký sraz z nedalekého penzionu a chystali se na krátký lehký výběh. Absolvovaná stovka kilometrů na nich není znát.

Vydáváme se po cyklistické stezce vedoucí podél Labe směrem na Ústí. Cestu razí Roman Vik na kole, za ním drží Miloš s Jirkou tempo 5:30 – 5:40/km, o něco pozadu zůstává Witty. Světlo jeho baterky ale signalizuje, že je stále v kontaktu. Baterka je v tu chvíli důležitým pomocníkem, upozorňuje na nerovnosti, které by pro již unavené kotníky mohly znamenat klopýtnutí s nepříjemnými následky.

„Tím během si plním jeden ze svých snů,“ říká před Ústím Witty. „Doufám, že to po krátkém odpočinku půjde dál, ty kilometry už dost cítím,“ dodává potom. Witty má za sebou 100 km běh s kamarádem, který absolvoval minulý víkend a ještě nestačil dostatečně zregenerovat. „Ten běh v minulém týdnu byl dlouhodobě plánovaný a nemohl jsem jej vynechat. Běh pro Paraple přišel jaksi navíc,“ odpovídá na můj dotaz, zda je rozumné absolvovat dva tak dlouhé běhy v tak krátké době. Únavu umocnilo zakufrování Buldoka vezoucího jídlo a nápoje, který po občerstvovačce na 18. km ztratil směr. Znovu se shledali až na 42. km a vytrvalci tak měli za sebou regulérní maraton s jednou občerstvovací stanicí. „Sice jsme v jedné z místních hospůdek dali pivko, ale když to piješ, nepoznáš, že je to čtrnáctka. To jsem poznal, až když jsme vyběhli a já se začal motat ze strany na stranu,“ říká Witty k úseku absolvovanému bez automobilového doprovodu.

Ve 23:20 přibíháme na benzínovou pumpu před ústeckým Mariánským mostem. Milošova maxilýtka tam vyvolávají zájem občerstvujících se automobilistů. K mému překvapení se nedívají na běžce jako na pošetilce, ale s úctou se pozastavují nad porcí kilometrů, kterou si běžci naložili.

Ve 23:45 podbíháme ústecké mosty a před námi je pokračování cyklistické trasy na Litoměřice. Loučím se u značky, která ukazuje: Praha – 135 km. Jen 135 a nebo ještě 135?

Budete-li číst tyto řádky během nedělního dopoledne, máte ještě šanci se k trojici běžců přidat. Stačí zavolat Milošovi na telefonní číslo 602 193 486, abyste se dozvěděli, kde se právě pohybují. Určitě vaši společnost uvítají, byť byste s nimi běželi jen malý kousek trasy. Běžci běží cca 8 km/hod. a to rozhodně zvládnete. Stanete se tak součástí běhu, jehož cílem je přispět na dobrou věc. A rozhodnete-li se předat Milošovi finanční částku pro Paraple, budete mít z účasti na Běhu pro Paraple dvojnásobně spokojený pocit.

Petr Kostovič

Stručný itinerář běhu z Drážďan do Prahy

Start: 26.4.2008 11:00 Drážďany

Cíl: 27.4.2008 17:00 Praha – ZOO

Vzdálenost: 225 km

Doběh – na posledních 5 km doprovodí (ze Zámků k lávce v Tróji – pod Trojským zámečkem) hendikepovaní a zaměstnanci z centra Paraple.
V průběhu běhu se může ke stálým účastníkům (Miloš Škorpil a Petr Syblík – běžci; Roman Vik – cyklista;Zdeněk Uhl – Buldok) připojit kdekoliv na trase kdokoliv bude chtít.

Během chtějí jeho účastníci krom toho, že si pořádně zaběhají, podpořit lidi, kteří i přes nepřízeň osudu mají chuť žít aktivním životem. Proto se může k nám přidat kdokoliv a tak vyjádřit svou sounáležitost. A když k tomu přidá i nějaký finanční příspěvek, rádi ho pak symbolicky předáme při „Běhu pro Paraple„, který se uskuteční 6. 6. 2008 na Pražském výstavišti v Holešovicích.