Jak se dostat mezi elitu na PIM?

Tak, v první řadě je k tomu zapotřebí napsat e-mail Janě Moberly z organizačního teamu PIM a pak čekat… Já měl to štěstí, že už v roce 2007 jsem tu odpověď dostal a mohl se na start tohoto našeho slavného maratonu postavit. O výbuchu a s tím spojené procházce po pražské dlažbě raději psát nebudu. Ale po roce jsem 11. 5. 2008 stál zase na startovní čáře. Než jsem těch pár údajů k přihlášce na MČR vyplnil, dostal jsem e-mail z organizačního výboru PIM, zda mám zájem o letošní start. Jana asi někde našla mojí adresu, raději zavřela oči a pak udělala klik a poslala tu zprávu o možnosti mého dalšího dlažebního utrpení. A jaké jsou podmínky startu běžce s osobákem 2:29?

Už podle těch tří čísel je jasné, že žádné. Dostalo se mi vysvětlení, že o podmínkách startovného se dá vyjednávat jen při čase lepším bež 2:20, tak jsem raději sklapnul uši a radoval se z toho mála. V minulém roce jsem dostal příspěvek na cestu ve výši 1 tisíc Kč a možnost proplacení ubytování. Letos jsem už o nic podobného ani nežádal.

Elitní atleti mají prezentaci v hotelu Hilton, tak se tam vydávám svojí  pár let nemytou Fábkou. Když kroužím páté kolečko kolem hotelu, najdu odvahu a zeptám se portýra, kde můžu zaparkovat. Stačí říct, že běžím maraton a ochotně najde místečko ve VIP zóně hned před vchodem. Když couvám mezi dva bouráky, tak se jen raduju z toho, že bydlím na sídlišti.

Po vystoupení z auta se pokouším dostihnout svého 2,5 letého chlapečka a stíhám pozorovat několik Keňanů, jak si užívají krásu Prahy sedíce na schodech před hotelem. Pak vejdu do salónku, v němž probíhá prezentace a krásná blondýnka mně začíná vysvětlovat, že moje prezentace není v tomto paláci, ale na Výstavišti v Holešovicích. Trochu se leknu, ale znovu zopakuji, že sem „eliťák“ a slečna pochopí, že i pár běžců má dlouhý vlasy jako fotbalisté, kteří nám budou dělat radost na Euru. Ale není nad to se cítit jako Baroš a po vysvětlení, že číslo se jménem se nedává na hruď, ale na záda, naplno podléhám fotbalové horečce. Je od PIMU fakt pěkné, že tak fotbal propagují, Italové se prostě nezapřou.

Propagace elitních běžců

Horší je to s propagací elitních běžců. Praha má oproti ostatním evropským maratónům jeden unikát a to téměř nulovou propagace elitních závodníků (tím nemyslím sebe). Na webových stránkách PIMu se nedá najít, kdo bude startovat. Pár dní před startem tam pár jmen najdete, ale nic o výsledcích, časech. Přitom proč se nepochlubit, že bude na startu Róbert Štefko, Pavel Novák? Stačí pár vět, tomu nerozumím.

Trať a počasí

Dalším faktorem k zamyšlení je počasí. Všem je jasné, že v době globálního oteplování nebude 11. května na startu 10°C. Možná před pár lety i sněžilo, ale to je minulost. Trať nikdy nebude nejrychlejší, ale na Prahu je to asi nejlepší možná varianta. Navíc letos bylo podél trati mnohem víc diváků. A ti, co přišli, tak i fandili a to je hlavní.

PIM maraton a olympijský limit

Už z výše uvedeného je divné, že si někdo vybere tento závod jako boj o olympijský limit. A to, že se při něm o limit pokouší ruské běžkyně, je nesmysl. To je přece nemohlo ani ve snu napadnout.

Pavel Novák vlastně od startu běžel sám, to fakt může zažít jen v Praze, navíc měl bojovat o limit. Byl to pro něj nesplnitelný sen. Je jen škoda, že Pavel nemá podmínky jako pár lidí v AK Kroměříž. To by si určitě nepotřeboval vzít úvěr na ještě relativně levné soustředění v Tatrách a na závod zvolil cestu jedné šance (Paříž, London, Rotterdam).

Jen jsem se tak skrytě usmíval při sledování debaty našich elitních závodníků na Výstavišti, když Pavel Novák vyprávěl o své naději a vedle sedící profík Pavel Faschingbauer v klidu a tiše poslouchal, jakou finanční nouzi jeho kolega zažívá. Tím jen říkám, že pro amatéra je v dnešní době téměř nemožné bojovat o limit na OH.

Výkony našich běžců

Ještě pár slov k závodu. Skvěle běžel Róbert Štefko. Musíme si ho vážit, být hrdi na to, že s ním stále i v jeho věku můžeme soupeřit, snad ještě nehodlá končit.

Petr Havelka běžel taky fantasticky, po půlce výrazně nezpomalil, a to zvládnou jen borci.

Škoda Dana Orálka, to je naše brněnská legenda, jenže maraton není Brněnský běžecký pohár.

Pavel Novák měl tu smůlu, že bojoval o limit. Jinak by se umístil v poli českých běžců vysoko. Jen musíme věřit, že ještě další sezonu vydrží a až se postaví na start i Pavel II., tak si snad i toulavá kamera České televize všimne, že Mistrovství České republiky není regionální závod.

Já jsem doběhl v čase 2:31. Nesnáším vedro a pro nás hobíky je to ten rozhodující faktor pro závod na hraně zaběhnutí osobáku. Myslím, že po pár letech kvalitní zimní přípravy, jde i bez sponzora, oddílu, regenerace, trenéra, atakovat čas 2:30. Ale ne v Praze. Tento závod není o čase, ale o propagaci našeho krásného hlavního města a snad i běhu.

Sám neuspěl, přesto fandil ostatním

Na závěr ještě musím zmínit jeden emotivní zážitek. Jde o Pavla Nováka. Možná to pro mě byl společně s cílovou rovinkou plnou fantastických lidí zážitek největší. Pavel, i přes svoje zklamání, které muselo být jistě velké, všem (na několika místech) fandil. To si zaslouží velký obdiv.