Jaké si dáváš šance, že se ti podaří nominovat?

Naděje je spíše teoretická. Hodně bude záležet na počasí a také na tom, jaký závod se poběží. Pokud se bude v boji o titul taktizovat a soupeři budou spoléhat hlavně na finiš, nebude to z hlediska výsledného času zrovna dobré. 

Proč sis pro útok na limit zvolil právě rakouský šampionát? 

Neměl jsem moc na výběr. Původně jsem chtěl na mítink do Belgie, ale tam mě nevzali, protože prý chtějí běžet na 8:10. Proto jsme si s trenérem vyjednali start u Rakušanů. Mají dobré stýplaře v čele s Weidlingerem, u něhož je ale otazník, zda mistrovský závod poběží. 

V osobních rekordech máš mezi hladkou trojkou a stýplem rozdíl 34 vteřin. Je to hodně nebo málo? 

Hodně. Souvisí to s tím, že jsem v květnu onemocněl salmonelózou, strávil deset dní na kapačkách a ztratil pět kilo svalové hmoty, kterou jsem předtím na soustředěních pracně nabíral. Projevilo se to i při Odložilově memoriálu, který jsem měl rozběhnutý na limit pro olympiádu a těch 13 vteřin, které mi nakonec chyběly, jsem ztratil v posledních dvou kolech. Nezbývala mi zkrátka síla, abych tempo 2:50/km udržel. 

Proč sis ze všech tratí vybral zrovna stýpl? 

To je jednoduché, mám na něm nejlepší výkony. Patnáctistovka je na mě moc rychlá a tratě od pětky výš dlouhé. Tu a tam si je rád zaběhnu, ale málokdy se mi hodí do přípravy. 

Běhy mimo dráhu tě nelákají?

Ale jo. Běhám občas krosy, pravidelně se u nás ve Frýdku-Místku zúčastňuji Hornické desítky. Závody na stadionu mám ale asi přeci jenom radši. Mimo dráhu se závody nedají moc srovnávat, mají různý profil, běhají se na odlišných površích. Na oválu vždycky vím, jak na tom jsem. Dá se rvát s časem, což člověk ocení především tehdy, když chybí soupeři. Ke stýplu patří překážky. 

Trénuješ je často?

Většinou jenom před důležitými závody, protože kvůli své výšce mívám problém se zády. Ale ono ani moc tréninku není potřeba. Vždycky to nějak přeběhnu. 

Kolik tak kilometrů měsíčně v přípravě naběháš? 

To samozřejmě záleží, jestli je přípravné nebo závodní období. Třeba v lednu a únoru jsem naběhal pokaždé 550 km, v březnu to kleslo na 300 km. 

Žiješ ve Frýdku-Místku. Je mi záhadou, jak se v tomto regionu může běžec uživit. Finančně silný klub z Kroměříže tě angažovat nechtěl? 

Ale ano, jenže to zatím nedopadlo. Jinak dostávám nějaké peníze od Centra individuální sportů Ostrava, něco si vydělám v extralize, mám osobní sponzory. Doteď jsem studoval a neměl moc velké nároky. Ve Frýdku se mi líbí, mám tu rodinu, trenéra, stadion… Netoužím jít jinam. 

Když to v sobotu s olympiádou nevyjde, zůstaneš u sportování? 

Určitě. S trenérem jsme stejně původně měli v plánu až Londýn 2012, až po vydařené halové sezoně jsme si řekli, že by bylo škoda nezkusit to už teď. Každopádně jsem už rozhodil sítě, jestli někde nemají zájem o projektanta. S tímhle povoláním bych měl relativně volnou pracovní dobu a mohl bych trénovat. Moje priority jsou jasné – nejdřív sport, pak až kariéra. Adam Pražák, fotografie Jan Kucharčík

Petr Mikulenka, 25 let; Výška: 191 cm; Váha: 77 kg; Oddíl: TJ Slezan Frýdek-Místek; Trenér: Josef Nejezchleba; Osobní rekordy: 3000 m př. – 8:41,13 (2008); 3000 m – 8:06,97 (2008 v hale); 5000 m – 14:40,19 (2008); 1500 m – 3:52,44 (2008), 10000 m – 31:17,50 (2005), hodinovka 17913 m (2006) Úspěchy: mistr ČR ve stýplu (2007 a 2008), vicemistr na 5000 m (2008), 2. místo mezi mílaři na MČR v krosu (2007) Absolvent Stavební fakulty v Brně a Sportovního managmentu v Olomouci, v (mizivém) volném čase rybář a myslivec.